Bylo by zajímavé vědět, kolik z onoho neuvěřitelného téměř milionu Čechů, kteří ročně vyrazí na dovolenou do Chorvatska, ví o tom, že tato země vstoupí po deseti letech příprav dne 1. července do Evropské unie a stane se jejím 28. členským státem.

Vstup Chorvatska do EU bychom měli přivítat, protože tato západobalkánská země za sebou symbolicky definitivně uzavře éru krvavého rozpadu Jugoslávie. Sami Chorvaté si vstup do EU odsouhlasili v referendu v lednu 2012. Chorvaté se těší na přijetí do unijního společenství, protože vědí, že v EU mají do budoucna mnohem účinněji zajištěnu bezpečnost a stabilitu. Chorvatská ekonomika bude moci působit na obrovském půlmiliardovém trhu EU, což bude spolu s přílivem rozvojových prostředků z fondů EU hlavní šancí na zvýšení životní úrovně obyvatel (ta je stále nižší než u nás).

Unie se tak rozšíří o hospodářského tahouna západního Balkánu, který je již dnes s trhem EU úzce propojen (do EU směřuje 60 % chorvatského vývozu). Vstup do EU funguje jako nástroj reforem hospodářství a prohloubení demokracie.

Pro celou EU je zase důležitý závazek Chorvatů, že budou hrát aktivní roli v rámci regionální spolupráce s dalšími zeměmi západního Balkánu. Rozšíření je tudíž přínosem i pro stávající státy EU. Podstatně se tak omezí nestabilita a bezpečnostní rizika na hranicích EU.

Členství Chorvatska by mělo motivovat ostatní balkánské země k takovým reformám, které jim postupně otevřou dveře do EU. Jde o evropskou perspektivu pro Srbsko, Černou Horu, Makedonii, ale i Bosnu a Hercegovinu, a Albánii. Všechny tyto země by rády vstoupily do Unie. Poté, co Bělehrad splnil podmínku Bruselu o normalizaci vztahů s Kosovem, je třeba nabídnout Srbům konkrétní datum, kdy mohou začít vyjednávat o přistoupení. Není v zájmu Evropy, aby na Balkáně opět vznikla černá díra, kde bude hrozit ozbrojený konflikt a vládnout etnická nevraživost, korupce a bída.

Krizi eurozóny se daří krok za krokem překonávat a počátkem příštího roku se eurozóna rozšíří o Lotyšsko, které se stane jejím 18. členem. S Chorvatskem budeme mít za pár dnů v Evropě už 28 států s půlmiliardou občanů, kteří žijí v míru, spory řeší u jednacího stolu a upřednostňují dialog před konfliktem. To je fakt, který musíme mít na paměti i navzdory současným potížím s finanční a hospodářskou krizí. Integrovaná Evropa zkrátka neztratila na své atraktivitě. Rozšíření EU na západní Balkán je nejen morálně správné, ale je také typickou win-win situací, ze které profitují obě strany.

Libor Rouček