„Dopis 99 pragováků“ zveřejnil tehdejší mediální mejnstrým (v čele s moskevským deníkem „Pravda“ s papouščí podporou Rudého práva i dalších těch hlásných trub tehdejší mediální propagandy tehdejší Národní Fronty – lítali v tom i lidovci, i tzv. „národní socialisti“, atd.). „Dopis 99 pragováků“ tehdy prý byl jaksi spontánně adresovaný „sovětskému lidu“ a sepsaný a odeslaný dělníky z vysočanského závodu Praga národní podnik. 
A po těch letech je tu zase zpátky ta manipulativní propaganda jak vyšitá, když před pár dny podobný mediální mejstrým zveřejnil dopis 41 médií, respektive šéfredaktorů & spol. „hrdinů naší doby“ s jejich svatým posláním boje za mediální čistotu přístupu těch jejich čistých věrozvěstů do těch nejvyšších sfér „pravdyalásky“ na výsostech a nota bene v době 90VH vzkříšení spojených kavárníků všech zemí. „Apage satanas“ možná by leckde leckomu přišlo na mysl. Inu, ad libitum. „A každej ať si to přebere.“ 

Avšak, milé děti, tohle není žádná politická glosa – těch mi už není zapotřebí (díky Pánu Bohu) – tohle je pouhopouhá malá mediální poznámečka na mediální téma od původního děcka padesátých let a tedy i pamětníka generace květinových dětí, přes přímého svědka srpnových událostí 1968 očima tehdejšího týnejžra, přes periodicky zakazovaného profi umělce až do roku 1989 (a jen o fous přeživšího tehdejší pokus o fyzickou likvidaci od těch, co se báli = sami o sebe a sami sebe = co se jim stane, až tu bude ta svoboda, spravedlnost, právo a demokracie > hahaha) – pak se hned oklepali a … hned po převratu jsem spolu s Karlem Krylem zažíval totéž, co do té doby – a stejně tvrdě a stejně celou dobu až doposud. (A mohl bych psát romány.) 


Z uvedeného (i včetně náznaků historických aj. kontextů) pro ty chytřejší jasně plyne, že ty PŠM & VUML praktiky ve stylu těch notoricko motorických automatismů typu dopisů 99 pragováků ergo 41 medyjálníků tady už dneska vůbec NIC neřeší, a že to jako obvykle spíš bude mít efekt zcela kontraproduktivní. Ale k pochopení toho musí být právě to, co máme my odborníci a my pamětníci – ergo to, co chybí těm – jak je charakterizovat a neurazit při tom ani objektivní realitu, ani učebnice dějepisu (ani ty učebnice toho mediálního dějepisu, co je zatím ještě nikdo nenapsal, takže těch 41 mediálních pragováků se to zatím ještě nemá z čeho naučit, respektive doučit). Inu, i dneska – jakož i před lety, když jsem ještě na jedné pražské univerzitě přednášel asi 4 mediální a mediálně právní předměty – a byl jsem shovívavost sama na ty tisíce svých studentů za tu spoustu let – bych jim řekl to, co jsem vždycky a každoročně na začátku semestru nového ročníku tehdy po pravdě říkával všem svým studentům: