Znovu se opakovala situace z debaty Miloše Zemana s Jiřím Drahošem. Drahoš na to prostě nemá, a dokonce ani není schopen své slabiny postřehnout. I když v některých okamžicích zastupoval rozumnější stranu, například když argumentoval ve prospěch aktivnějšího ekologického přístupu, kde se Zeman katastrofálně mýlí, bylo zřejmé, že to není schopen hájit.

Ale i kdyby tam byl někdo silnější, moc by si nevrzl. První rozumná otázka padla až v půli debaty, a to až od externisty, předsedy Poslanecké sněmovny Vondráčka, který se zeptal na představy kandidátů o budoucnosti Evropské unie za deset let. Jiří Drahoš, který se v závěru debaty pasoval na představitele budoucnosti, na to nabídl jen polévku z pytlíku – „budeme suverénním a důstojným partnerem EU“.

Kdyby to byla obyčejná estráda, člověka by pobavilo, jak Drahoš popisoval svoji politickou kvalifikaci: „Jednal jsem s mnoha politiky.“ Měl na mysli vyjednávání o prostředcích na vědu. To je jistě důležité. Ale jak mu moderátorka Světlana Witowská připomněla, ona také často jedná s politiky, ale za politika se nepovažuje. Pan prezident, jak připomněla, má bohaté politické zkušenosti, které Drahoš nemá. „Ty bych raději neměl,“ pravil záhadně Zemanův konkurent a zopakoval to ještě jednou: „Jsem rád že je nemám.“

Nelze se pak divit Zemanově odpovědi na otázku, proč už netrvá na podmínce, aby Andrej Babiš před jmenováním premiérem doložil, že má aspoň 101 hlasů. Zeman vysvětlil, že v případě, kdy nebude prezidentem zvolen, Babiše musí jmenovat před koncem svého funkčního období, protože Drahoš by v druhém pokusu nepověřil sestavením vlády vítěze voleb a „tímto amatérským zákrokem by vytvořil v naší společnosti i politice chaos“.

V partiích, kde se jednalo o bezpečnosti nebo o vlivu zahraničních zpravodajských služeb, měl Drahoš vystupování zaslepeného fanatika, který nereaguje na fakta. Nevěřícně pozoroval Zemana, když ho informoval, že se speciálně zeptal náčelníků všech našich zpravodajských služeb, a ti mu potvrdili, že naše parlamentní volby nebyly nikým ovlivněny. Drahoš však takové tvrzení považuje za urážku zemí, ve kterých se píše, že u nich vliv zahraničních služeb je… Tak když je to u nich…

Celkové pojetí debaty České televize sice nevycházelo vstříc fotbalovému prostředí, jaké zvolila Prima, ale arénu moderátorka Světlana Witowská často nahrazovala pavlačí, kde se s nějakým přemítáním nepočítá. V tom, jak překážela souvislejší výpovědi na otevíraná témata, dokázala zastínit i zdánlivě nepřekonatelného Karla Voříška.


Témata je silné slovo. Sypala ze sebe otázky typu – která jednotlivá věc, jednotlivý politik, jednotlivá událost jsou pro vás nejvýznamnější, jako kdyby rozhodování o osudech země bylo prací pro cvičenou opici, která má zmáčknout červené nebo černé tlačítko. Ano, nebo ne, jen žádné dlouhé přemýšlení. Otázky byly také důležitější než odpovědi, takže hostovi po první větě skákala do řeči.

Pochopil jsem, proč Zeman považoval na začátku a na konci za to hlavní, co chtěl z obrazovky lidem sdělit, výzvu, aby se v pátek nebo sobotu zvedli a šli k volbám. Vyšší účast zvyšuje jeho šanci. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že pořad měl naopak lidi od voleb odradit. Kdyby se měli voliči rozhodovat jen podle dojmu, který na ně udělalo aranžmá tohoto debatního opusu České televize, muselo převažovat přesvědčení, že jde o něco naprosto nesmyslného, co si nezaslouží pozornost.

Pořad neumožnil kandidátům skutečnou debatu, ve které by probírali nejdůležitější momenty dalšího vývoje republiky a mohli se dostávat do sporu ve věcech priorit a cest, jak jich dosahovat. Místo toho museli své otázky předložit písemně předem a dostalo se na ně jen pár posledních minut v závěru.

Naopak dobrý byl nápad dramaturgů zařadit do debaty také otázky občanů. Celkem vtipně k tomu vybrali jednu malou jihočeskou obec, která je názorově rozdělena půl na půl. Místní občané Jiří Dočkal a Václav Skála, kteří dostali příležitost, obyčejní lidé se zájmem o věci veřejné a každý s jinou preferencí, najednou vystihli nejpodstatnější věci. Bolí je malý zájem školství o technické disciplíny v zemi odkázané na průmysl. Chtěli by vědět, co kandidáti udělají pro reálné zlepšení života lidí na venkově. Kdyby dostali víc prostoru, mohla být debata zajímavější.

Ale dokonce i předseda sněmovny Radek Vondráček, který také dostal v jednom okamžiku příležitost nabídnout své téma k debatě, vnesl do pořadu vzácnou chvíli racionality pro odpovědné volební rozhodování. Ptal se na představy obou kandidátů o budoucnosti Evropské unie za deset let.


Drahoš k tomu nedokázal říci nic, Zeman hájil svoji představu federalizované unie. To není – jak zdůraznil – unitární stát. Předpokládá společnou zahraniční politiku a obranu, včetně společné obrany vnějších hranic, a potom společné politiky v sociální či ekologické oblasti (dodal bych - které by zabraňovaly sociálnímu či ekologickému dumpingu). Postavil se zároveň proti snaze Evropské komise potlačovat pravomoci, které náleží národním vládám při dodržení principu subsidiarity.

Vtipné bylo, když se Drahoš vydával za reprezentanta budoucnosti, ale na žádnou z otázek o budoucnosti neměl jasnou odpověď. Nešlo jen o EU, třeba i o složení jeho případného hradního týmu. No dobře, Drahoš ještě není zvolen. Řekl jen, že jeho kancléř bude mít bezpečnostní prověrku na přísně tajné. A kdo to bude? Ne, to ještě neví…

Máme to tedy za sebou, teď hlavně všichni k urnám. Mimochodem, Drahoš nedokázal odpovědět Zemanovi, proč si přímé volby prezidenta váží, ale jinak by lidem nesvěřil referendum na vyšší než obecní úrovni.