Do konce roku totiž hodlá dál nakupovat dluhopisy ve stejném tempu jako dosud (za 60 mld. nových EUR měsíčně) a pak nejméně na devět měsíců své nákupy zpomalí na polovinu. I tak to ještě znamená příliv dalších 400 mld. EUR na trh a celkově si tak své dluhopisové portfolio v rámci programu kvantitativního uvolňování rozšíří na 2,2 bilionů EUR. Není to samozřejmě konečná suma, protože QE není jediný program nákupů. Už od dřívějška drží další dluhopisy za 370 mld. EUR. Celková suma podpůrných nákupů se tak vyšplhá na 2,5-2,6 bilionů, ale kdo by to už vlastně chtěl počítat. Zvlášť když není vůbec jisté, že nákupy (čtěme tisk nových eur) skončí už v září příštího roku. ECB si stále nechává otevřená vrátka pro zvýšení či prodloužení svého tiskového programu v případě, že ekonomika nebude šlapat tak, jak si tato centrální banka představovala. Argumenty se vždy najít mohou, ať už je to nízká inflace (viz dále), pomalý růst mezd, nebo „neaktivní“ komerční banky poskytující nedostatečné množství úvěrů do ekonomiky.

Celkově je tedy podle ECB inflace nízká, a tak je třeba pokračovat. Nehledě na to, že i zde funguje kouzlo průměru, za kterým se skrývá nízká inflace na periferiích, ale také vyšší inflace v ekonomicky úspěšných zemích. Prostě berme to jako fakt či jako vodítko, že další necelý rok se dál budou tisknout nová eura a úrokové sazby zůstanou na minimech. Některým ekonomikám to sice může přitopit, jiným snad i pomoct, i když strukturální problémy (třeba konkurenceschopnost jihu) není něco, co by přímo měla řešit centrální banka. Kurz eura sice ECB nepřekvapivě nepodpořila, ale mj. pro českou měnu rozhodnutí ECB znamená, že investoři budou dále hledat relativně bezpečné příležitosti pro zhodnocení jejich peněz, které jim poskytují více či vysoce úročené měny. Ne všichni ovšem hledají, někteří jsou i tak solidární, že volné zdroje ukládají za mínus, aby si je v podstatě zdarma mohly vypůjčit banky na jihu. Takže redistribuce bohatství pod taktovkou ECB může v klidu další rok pokračovat.