ECB je zcela jiný případ – na čtvrtečním zasedání nejen že snížila výhled inflace i růstu pro roky 2016 a 2017, přidala ještě i varování, že vývoj po uzávěrce této prognózy je „proti-inflačním rizikem“ prognózy. Jinými slovy, prognóza je dle ECB ještě příliš optimistická. Draghi zopakoval, že ECB je v případě nutnosti připravena přizpůsobit program odkupu aktiv a vyloučil, že by stávající program skončil dřív než v záři 2016.
Ten rozdíl v reakci je v celku pochopitelný – zatímco FED může doufat v to, že trh práce se v příštím roce až roce a půl nakonec přetaví ve vyšší inflaci, ze strany ECB by taková víra byla vpravdě čekáním na Godota. Ačkoliv se totiž nezaměstnanost v Eurozóně díky poklesu v Itálii v srpnu poprvé za tři a půl roku dostala pod 11%, stále je extrémně vysoko a o poptávkových tlacích nemůže být řeč. Zpomalující Čína, stabilizované euro, zvláštně stanovený inflační cíl (ECB cílí na celkovou inflaci) i fakt, že i samotný FED prošel v minulých letech několika opakováními tohoto procesu, tak i bez čtvrteční tiskovky dávaly tušit, že Draghi zůstane u rotaček dlouhou dobu. Po čtvrtku je však pravděpodobné, že bude muset zvýšit jejich rychlost. V Evropě je totiž půda pro případnou „deflační sklíčenost“ mnohem úrodnější.
![[title] [title]](https://www.prvnizpravy.cz/img/_antialias_3237e449-768f-11ea-b311-003048df98d0_bc506e4bfb378e7178b2cdd3c546e5cb.png)
![[title] [title]](https://www.prvnizpravy.cz/img/_antialias_c2a650a9-3746-11ec-930d-003048df98d0_26b1536a66f1d3cfcc164379faf4a69e.jpg)






