Tak je to znovu tady. Pionýry a svazáky nahradili dnes aktivisté, agitátory a pol. pracovníky členové neziskovek. Rozdíl je jen v tom, že dřív ideologie byla zcela pod kontrolou a sloužila vedoucí a vládnoucí straně, dnes v podstatě ta stejná ideologie národní strany ovládá, sama pak slouží nadnárodnímu kapitálu. Starý systém dusící individuální možnosti ekonomického úspěchu jednotlivce i společnosti nařízeným plánováním a rovnostářstvím, nahrazuje nový s nekonečným rozšiřováním práv jedinců vedoucích k destrukci společnosti na jedné straně, a k likvidaci práv bránících jejich podrobení a ovládnutí, na straně druhé.

Například si můžeme vybrat pohlaví, nárokovat všemožné soc. dávky, ale přicházíme o svobodu slova, a možnost například rozhodovat o ochraně svého zdraví. Cpou do nás touhu po sdílení všeho, od aut, bytů, po chutě, názory a pocity. Třídního nepřítele nahradil dezinformátor. Většina mas-medií spolu s umělci stojí ale znovu neochvějně a neohroženě na správné straně pod hesly o tom, že EU si, na rozdíl od republiky, rozvracet nedáme. Za naše hospodářské problémy nemůže pitomost našich politiků, ale znovu vnější nepřítel záludnější než kdy dřív tím, že nás nejvíc ničí plněním našich přání. Aktivisté se ale na problémy těší, neboť co nás nezabije, to nás určitě posílí.

Kolektivismus, rovnostářství ani sdílení u nás nejsou nic nového, tak proč mladí nestojí o zkušenost bílých a holých hlav? Asi není nad vlastní prožitek. Než si umřu, doufám, že přijdu na to, kde naše generace udělala chybu. Možná by odpověď na tuto otázku mohla pomoci neopakovat staré chyby.

Vítězství bojovníků za lepší svět v únoru 48 umlčelo moudré lidi na desítky let v tom „lepším světě“ plném násilí, křivd, bezpráví a ponížení. Jestli se u nás totalita č.2 usadí, tak my, co jsme vyrostli v té první, se změny určitě nedožijeme.