Svátek má: Vendelín

Komentáře

Lubomír Zaorálek

ministr zahraničí

Falešná bajka tatínků Nečase a Kalouska

Ministerstvo financí se letos dobralo zjištění, že předpoklady rozpočtu 2012 se nenaplní a že výsledek a výpadek bude podle optimistického odhadu 21,3 miliard korun.


Je to shodou okolností zhruba tolik, kolik ministerstvo předpokládalo získat ze zvýšení základní sazby DPH o 4 %. Takže je to taková škola a lekce, kterou ministerstvo dostalo ze zvyšování DPH v roce 2012. A my dneska víme, že přesto, že ta sazba výrazným způsobem zvýšila ceny základních potřeb, tak do státního rozpočtu se neinkasovala v podstatě ani koruna! Ministerstvo financí přesto dále navrhuje zvýšení DPH a opět má poměrně smělou představu o tom, že by to mohlo být přes 16 miliard, které by vybralo. Je to pozoruhodné až iracionální.

Co se zde prosadilo, je taková moralitní bajka, kterou tady vypráví jak premiér, tak ministr škrtů a zvyšování daní. Říká se v ní, že za to, že v této zemi nefunguje stroj ekonomiky, si můžeme rozmařilostí, které jsme se dopouštěli. A proto jsme po zásluze potrestáni askezí, kterou nám Nečas a Kalousek ordinují. Oni jsou takoví ti dospělí tatínci, kteří rozmařilým dětem říkají: „Ne! Teď budete utahovat opasky, teď budete žít asketicky, protože jste ty peníze rozhazovali!“

Výsledky téhle bajky jsou ale pro státní rozpočet a ekonomiku velmi destruktivní.

Jenže ono to není tak, že pánové Nečas a Kalousek jsou ti, kteří tady přísně bdí nad nezvedenými dětmi, které utrácejí. Dokáži vám to na jedné věci, která je úplně čerstvá a která vyšla včera. Je to audit Evropského účetního dvora v Lucemburku. Audit, který podává informaci o tom, jak dopadly země, které byly podezřelé, že nejhůř čerpají peníze. A já vám z tohoto auditu prozradím, jakým skutečně skvělým hospodářem je tato vláda nad evropskými penězi, které, jak víte, jsou nemalé.

V tom auditu bylo hodnoceno sedm zemí, které byly podezřelé z nejhoršího utrácení peněz. A hádejte, kdo se v tomto hodnocení umístil suverénně nejhůř, suverénně na posledním místě - dokonce i za Řeckem, za Rumunskem a za Sicílií? Samozřejmě: Česká republika! A to ještě s velkým propadem za těmi, kteří zůstali před ní.

Jak se náš skvělý dospělý tatínek, který tady moralizuje ostatní, postaví k chybám, jež se zjistily na ministerstvu financí, které je za kontrolu nakládání s evropskými penězi zodpovědné? A vzpomene si, že toto portfolio měl svého času na starosti náměstek ministra financí Martin Barták - ten nejpovedenější člověk pro kontrolu zacházení s veřejnými penězi?

Jak auditní orgán České republiky na ministerstvu financí funguje? Ocituji závěry Evropského účetního dvora: „Kontroloři nejsou nezávislí na politickém vedení. Výsledky kontrol jsou manipulovány na příkaz nadřízených, kteří evropské dotace rozdělují. Auditní orgán ministerstva financí nedohlíží, jak probíhají kontroly ani v regionech ani na ministerstvech. Pro kontroly projektů neexistuje metodika. V podstatě každý může kontrolovat co a jak ho to napadne.“

Tak drtivá kritika nezazněla na adresu žádné země (dokonce snad ani v historii zpráv Evropského účetního dvora)! Chápu, že někteří euroskeptici nechtějí poslouchat takové škaredé řeči. Kdo má nám co takhle do toho tady mluvit, jak si to rozkrádáme?! Budeme si tady krást tak, jak my sami chceme a umíme, hlavně ať nám do toho nikdo nekecá!

Dokonce se ve zprávě mluví o způsobu, kterým se ty peníze rozkrádají. Je to předražování, obcházení soutěží, spřátelené firmy a podobně. To všechno se v tomto auditu můžete dočíst. Je to děsivá zpráva o tom, co se v České republice děje s veřejnými prostředky.

Je to ale i zpráva o hospodaření a odpovědnosti stejné vlády, která přišla s tím, že si prostě vybere od lidí, včetně těch nejpotřebnějších, dalších 16 miliard za potraviny, léky, teplo a další věci. Na jedné straně máme zprávu Evropského účetního dvora o tom, jak se zachází s miliardami, a na straně druhé máme daňový balíček, který se vozí po hřbetech těch sociálně slabých. Lijeme vodu do sklenice, ve které jsou evidentně obrovské díry, které téhle vládě nevadí. Problém je ale v tom, že to lidé samozřejmě vidí.

Jak mají lidé platit daně státu, ve kterém zurčí podezřelé, předražené a nezákonné finanční toky? Stačí se podívat na ministerstvo práce a sociálních věcí. tamní první náměstek se sice octl ve vazbě a celá věc je vyšetřovaná, nicméně miliardy plynou z resortu dál. Všichni také znají kauzy Opencard nebo ProMoPro. Místo toho, aby vláda učinila přítrž rozkrádání veřejných peněz, tak přijde s dalším daňovým zdražovacím balíčkem, ve kterém řekne lidem: „Protože nám ty miliardy všude utíkají, protože nám ta voda ze sklenice všude vytéká, tak budeme muset od vás vybrat další peníze.“

Tohle je demoralizující. Oproti velmi nevěrohodné bajce dospělých tatínků, kteří rozmařilý národ nabádají k tomu, aby šetřil a byl asketický, předkládám úplně jiný morální příběh, ve kterém tahle vláda samozřejmě ztratila už poslední zbytky důvěry. Tahle vláda už dávno hraje hru na „chudším brát a ze státních peněz bohatým dávat“. Proto tady máme ministra škrtů a zvyšování daní. To je filozofie, podle které se tato vláda řídí. Kdepak nabízet nějaká pracovní místa! Kdepak dělat něco pro to, aby si lidi mohli řádně vydělat peníze! Ne! Snižovat deficit, to je jediná priorita této vlády.

Paul Krugman vydal knihu, ve které říká, že právě podle toho se pozná, komu vláda slouží. Krugman píše: Tyhle vlády, které mluví jenom o snižování deficitu a nemají zájem o vytváření pracovních míst, to jsou vlády, které slouží pouze věřitelům. Těm, kteří pracují s penězi. Tyhle vlády vlastně jdou proti těm, kteří si vydělávají na své živobytí a musí často pracovat s půjčkami, protože by jinak nevyšli.

Česká vláda v této definici přesně patří na stranu těch, kteří hájí jenom zájmy věřitelů, finančních společností. Ony jsou hlavní klient české vlády. A proto tady máme daňový balíček, který zase získává prostředky z těch sociálně slabších. Nemluvě o takové nehoráznosti jako je pokus odstranit příspěvek na bydlení.

Máme zkrátka vládu, kterou osud většiny lidí v této zemi nezajímá, která díry ve státním rozpočtu přehlíží a neumí nic jiného než házet důsledky svého vládnutí na bedra těch nejslabších. A aby mohla pokračovat v zajetých kolejích, nepohrdne ani hlasem poslance nepravomocně odsouzeného za korupci. Sotva najít něco pro ni symptomatičtějšího.

Lubomír Zaorálek