Studenti zavírali kantorku ve třídě, uráželi ji. Bála se věc oznámit vedení školy, i když se jí mnozí studenti z této problematické třídy zastávali. Paní učitelka zemřela.

Jaký podíl na tom mají právě zmínění studenti, kteří ji tyranizovali, dnes nikdo zřejmě nedovede posoudit. Patrně i toto zanechalo následky na jejím zdravotním stavu. Trojice “studentů“ dostala ze školy údajně podmínečné vyloučení.

Jak se těmto mladým lidem bude žít při vědomí toho, co působili své učitelce, se asi nikdy nedozvíme. A proto je nutné zamyslet se nad tím, kam dnešní doba spěje a kde je hranice, jež zastaví působení těchto mladých agresorů.

Dnešní svět nás vede k stále většímu spěchu a minimalizaci času na děti v rámci pracovních povinností, což je krutou daní za zajištění rodinného standardu. Možná, jak se říká, méně je někdy více. Naučme naše děti vážit si druhých, naučme je pomáhat slabším a potřebným a více s nimi mluvme o denních problémech, které ve většině případů nedokážou řešit.

Svět počítačů nahrazující mnohdy dětem realitu je většinově berličkou pro vyplnění času, který by mohly věnovat sportu či povídání s rodiči nebo prarodiči. Umělé iluze bojových her, které pak dítě přenáší do reálného světa a chce si je vyzkoušet, jsou varující pro nás již dnes. A jen neradi bychom přeci konstatovali, že rychle se modernizující svět nám může přinést ještě horší poznání.

Paní učitelce již život nikdo nevrátí, ale i o tom, co všechno mohlo být příčinou, by měli jak učitelé, tak rodiče s dětmi hovořit.