Budoucnost teprve ukáže, jakým směrem a s jakou rychlostí se bude situace v Perském zálivu zklidňovat, bylo by proto příliš zbrklé vyvozovat předčasné závěry či dokonce poučení, několik postřehů si ale snad již dovolit můžeme.

Postřeh 1: Je moudré vést války pro dosažení cizích cílů?

Je evidentní, že USA se nechaly zatáhnout do války s Íránem kvůli izraelským zájmům a dosažení izraelských cílů na Blízkém východě. Izraelskému premiérovi Netanjahuovi se ve druhé polovině února podařilo přesvědčit v té době stále ještě váhajícího Trumpa o nezbytnosti okamžitého úderu na Írán kvůli Izraelem vyfabulované zámince, že Írán je těsně před dokončením nukleární zbraně a je připraven ji pomocí svých raket použít. Americké zpravodajské služby sice nic podobného nepotvrzovaly, což jejich ředitelka Gabbardová prohlásila veřejně (a posléze ji to stálo místo), přesto Američané s Izraelci začali Írán intenzivně bombardovat a nechali se Netanjahuem vmanévrovat do složitě řešitelné situace, která nemohla skončit jinak než americkým ponížením v regionu.

Postřeh 2: Írán se nerozsypal


Postřeh 3: Ropa jako geopolitická páka

Je až neuvěřitelné, jak Američané podcenili schopnost Íránu využít své nerostné bohatství (a bohatství států celého Perského zálivu) jako mohutnou vyjednávací páku, v jejímž důsledku se významná část světa stala jen bezmocným rukojmím americko – íránské války za izraelské cíle. Stačí pohled na mapu regionu a člověk nemusí být stratégem: od začátku bylo přece jasné, že uzlovým problémem i klíčem řešení bude průchodnost Hormuzského průlivu. Nedomyšlení, podcenění (či jak to vůbec nazvat) hospodářských důsledků, které zaminování a uzavření Hormuzu vyvolaly, donutily Američany vážně vyjednávat a jsou příčinami i jejich porážky v této válce, přestože Trump tvrdí opak.

Postřeh 4: Svět neexistuje? Proč existují jen izraelské zájmy?

Je prokazatelnou pravdou, že v USA nejvlivnější a nejorganizovanější politicko – hospodářskou lobby jsou Židé. Na tyto kruhy se Netanjahu může vždy spolehnout. Mají přístup do centrálních amerických úřadů, umějí vzít za správnou kliku ve Sněmovně reprezentantů a Senátu. Jejich vliv skrze média je ohromný (Mark Levin ve svém programu Life, Liberty and Levin na televizi Fox News veřejně vyzýval k jadernému útoku na Írán). Izrael, pro dosažení svých zájmů na Blízkém východě, umí svého vlivu v USA využít. A nejen tam. Podobně se mu daří v Evropě. Vyjádřit své výhrady na počínání izraelské politiky na Blízkém východě v důsledku okamžitě znamená být „propalestinský“. Tato atmosféra, která má své hluboké historické kořeny i podhoubí, ze kterého vyrůstá, umožňuje Izraeli sledovat výhradně a beztrestně své cíle a nebrat při tom ohledy na zbytek světa. Americko – izraelská válka s Íránem to ukázala jasně, příkladů lze uvést více než dost.

Doufejme, že situace v Perském zálivu se bude postupně zklidňovat. Je to v našem zájmu. Čas ukáže, kdo bude vítězem a kdo bude poraženým. Čas ukáže, jak to bylo s íránskými jadernými zbraněmi a jejich balistickými nosiči. Čas ukáže, jak hospodářské důsledky této války promění okolní svět i Západ samotný.

Co je ovšem vidět už dnes, je potvrzení staré pravdy: pouč se z toho, když si sáhneš na rozpálená kamna!