Rektor je pán. Je hlavou univerzity, ale nikoli státu. Autoritu rektora ústava opírá a odvozuje ještě o to, že je jmenován do svého úřadu prezidentem. Lze namítat, že jde o monarchický přežitek. Obzvlášť, když ústava ponechává na vůli prezidenta, která osoba se rektorem stane. Neboť jej pojímá nejen jako ústavniho činitele, ale i politika. Za to rektorovi zákon politickou aktivitu zapovídá. A tak i kdyby prezident rektora sebevíce provokoval k politické reakci na své počínání, nemůže se zachovat stylem "Eskymo Welzla".

Snad i proto rektoři před dvěma roky bez reptaní přijali výprask od tehdejšího prezidenta, když právem kritizovali předlohu zákona o VŠ, jež hrubě zasahovala do akademických svobod. Tehdy svojí "nereakcí" studentům ukázali, že dávají přednost dodržení zákona, jež jim zakazuje politicky reagovat, což v takových případech znamená zdržet se jakýchkoliv projevů kritiky prezidenta.

Jedno právní úsloví praví "tvrdý zákon, leč zákon". Univerzitám je zákonem vyhrazena akademická svoboda k šíření a prohlubování vědeckeho poznání. Ale stejným zákonem se jim zakazují politické projevy.

Jde studentům, které vzdělává, příkladem respektu k zákonu rektor, jenž zneužije svého postavení k veřejné manifestaci svého politicky motivovaného odporu vůči osobě hlavy státu?

I nad tím bylo možné se zamyslet při sledování televizních "Událostí", v nichž se proti takovému excesu, a na stranu rozumu, jako jediný z rektorů postavil profesor Wokoun.

Jaroslav Kuba