Svátek má: Svatoslav

Komentáře

Kateřina Konečná

europoslankyně (KSČM)

Jde o milion pracovních míst?

Časopis TÝDEN ve svém vydání z 24. října letošního roku přináší mimo jiné rozhovor s Lukášem Martinem, ředitelem Sekce mezinárodních vztahů Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Tématem rozhovoru jsou smlouvy TTIP a CETA, o kterých je toho v českých médiích jako šafránu – možná též proto, že v zahraničí vyvolávají bouřlivé nesouhlasné reakce s jejich přijetím. Jen pro úvod si dovolím připomenout, že se jedná o smlouvy mezi USA (TTIP), Kanadou (CETA) a Evropskou unií, které pravděpodobně ovlivní životy nás všech, pokud dojde k jejich přijetí.

Pan Martin se staví na stranu horlivých zastánců přijetí jmenovaných smluv. Jejich hlavní klady vidí především v „odstranění drtivé většiny obchodních bariér“ a dále kupříkladu v tom, že „navrhuje úplně nové řešení sporů mezi státem a investorem“ a v neposlední řadě zmiňuje přínos více než milionu pracovních míst pro EU. V současnosti mezi EU a USA již byla drtivá většina obchodních bariér odstraněna. Ty, které zůstaly, znamenají hlavně ochranu spotřebitelů před nekvalitními výrobky. Redaktor se tedy pana Martina trefně táže, zda se Evropa nestane smetištěm Ameriky, na což se mu dostane odpovědi, že rozhodně ne, protože žádná ze stran nemusí odstupovat od svých norem a standardů.

Nevím, jak vy, ale já rozhodně cítím rozpor ve slovech pana Martina. Pokud totiž bude dle jmenovaných smluv platit, že bude stačit, když výrobek bude „certifikován“ buď v zemích EU, nebo USA, pak musí lhát, protože normy jsou v Americe jiné (ne tak přísné), jako v zemích Evropské unie. A co z toho plyne? Že americké výrobky pak budou v nutné výhodě, což bude mít dva důsledky. Buď evropští výrobci budou muset propouštět vlivem levnější konkurence, nebo se sníží kvalita nabízených produktů, na což zase doplatí spotřebitelé.

Novými řešeními problémů mezi státy a investory má Lukáš Martin na mysli asi arbitráže. Podle mého soudu se není z čeho radovat. Nejenže je to podle mě krok k privatizaci soudní moci, ale hlavně všichni víme, jak si obvykle státy v takových sporech vedou. A jeden český příklad za všechny – kauza Diag Human, která stála české občany stovky milionů korun. Škoda, že si občané a veřejnost „přínosy“, o kterých mluví Lukáš Martin (ale i další zastánci přijetí TTIP a CETA), nemohou vyhodnotit na základě svého vlastního rozumu. Možná by přišli totiž Evropané na to, že několik kladů je pro ně vykoupeno mnohem větší mírou rizik. Smlouvy jsou totiž vyjednávány tajně, což běžnému občanovi hlava nebere, když je v ní pro něj přece tolik dobrého…

Ano, jde o pracovní místa – ale o ta, o která může být Evropská unie a potažmo i Česká republika ochuzena! A může jich být více než milion!

Kateřina Konečná