Nejpodstatnějším trendem, se kterým si musí nová Babišova vláda poradit, je katastrofální pokles porodnosti. Roku 2025 přibyla nových občánků pouhá třetina (okolo 77 tisíc) toho, co bylo na vrcholu populačního cyklu v 70. letech minulého století, kdy se rodilo dvě stě tisíc „Husákových dětí“ ročně. Pokud tento pokles porodnosti nedokážeme zvrátit, a to se ještě propojuje s prodlužováním věku, není pochyb o tom, že bude hodně starých důchodců a málo mladých pracujících.

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-tak-prudky-propad-porodnosti-v-cesku-nikdo-neocekaval-rika-demograf-40558042

Jak z toho ven? Obrat dnešní důchodce a nechat je dělat po okraj hrobu, jak vytrvale radí fialová skvadra? A kolik toho ti roztřesení nebožáci podělají? Získat mladé pro intenzívní penzijní spoření? A co si pak za ty peníze v naší ochablé ekonomice koupí?

Ve stejný den, kdy Novinky publikovaly rozhovor s otřeseným demografem, ČT přinesla radostnou zprávu, že hypotéční trh loni přinesl skoro největší objem za posledních 30 let. Nové úvěry stouply o dvě pětiny. Radost z toho mají hlavně hypotéční banky.

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/ekonomika/banky-poskytly-loni-hypoteky-za-406-miliard-korun-druhy-nejvetsi-objem-za-30-let-369301

Domácnost, která nemá 100 tisíc měsíčně, ať na to zapomene, protože průměrná hypotéka na byt za 5 milionů korun předpokládá měsíční splátku 25 tisíc korun. Sto tisíc má rodina, kde dělají dva nějakou manažerskou nebo tvůrčí práci, nejčastěji někde v bance. Znamená to, že i tam, kde na to mají, žena musí dávat přednost kariéře a děti odkládat.  

Úhrnná plodnost klesla z hodnoty 1,83 dítěte na ženu v roce 2021 na 1,37 v roce 2024, informuje předseda České demografické společnosti Luděk Šídlo. Děsí jak to číslo, tak prudkost poklesu v posledních letech. Najednou jsme zapomněli, že společnost netvoří jen hesla a kšefty, ale taky lidi.

Dostupné bydlení, novomanželské půjčky, vysoké porodné, velkorysé dětské přídavky, mateřské školy zdarma, to všechno byly prvky rodinné politiky, které v 70. letech přinesly své plody. I kdyby to bylo jen jedno z mála světlých míst toho temného období mezi cizími tanky, zabralo a přineslo plody. Tedy děti.

Jenže dneska se počítají spíše zisky. A reakce na horšící se populační čísla je vždycky stejná -  strašení finančním krachem penzijního systému a výzvy ke snižování penzí současných důchodců ve prospěch těch příštích. Živí se tím ti, kdo vidí jediný smysl ekonomiky nikoliv v uspokojování skutečných potřeb lidí, ale v hromadění peněz.

Rostoucí vliv tohoto řemesla je jedním z plodů neoliberální revoluce. Ještě před rokem 1980 byl podíl bankovních a finančních služeb včetně obchodování s realitami celkem přijatelný, potom však začal nehorázně růst a odvádět bohatství z reálné ekonomiky směrem k neproduktivnímu finančnímu sektoru a jeho prostřednictvím ke skupině nejbohatších lidí.

Rok 1980 je rokem nástupu vlády britské premiérky Margarety Thatcherové a amerického prezidenta Ronalda Reagana, kteří se stali patrony neoliberální smršti drancující to, co sloužilo většině. Proto od té doby stagnovaly reálné mzdy a vznikla kategorie „pracující chudoby“, zatímco divoký růst nejvyšších příjmů a nejvyšších bohatství rozevíral nůžky sociálních nerovností. Až do absurdity, kdy pár nejbohatších rodin má víc než chudší polovina světa.

Tady čerpám z „nové zprávy Římskému klubu“, kterou pod názvem A Finer Future vydala skupina autorů vedená Hunter Lovinsovou (Lovins, L. Hunter; Wallis, Stewart; Wijkman, Anders; Fullerton, John. A Finer Future: Creating an Economy in Service to Life . New Society Publishers, 2018).

Lovinsovou známe také z přelomové knihy Přírodní kapitalismus (Natural Capitalism: Creating the Next Industrial Revolution, 2000), kde byla spoluautorkou Paula Hawkena (vyšlo i česky v Mladé frontě, 2003).

Finanční sektor (popisovaný jako FIRE — finance, pojišťovnictví a nemovitosti) tvořil v 50. letech něco pod 3 procenta HDP USA, ale roku 2006 už to bylo více než 8 procent. Divoce rostla i hodnota finančních aktiv, která byla roku 1980 na úrovni pětinásobku HDP, ale roku 2007 už to byl desetinásobek. Šest velkých bank drželo aktiva odpovídající 65 procentům HDP USA.

Přesun bohatství z reálné produkce do spekulativních aktivit byl patrný všude. Ještě roku 1980 vydělávali lidé v bankovním sektoru přibližně stejně jako lidé v jiných odvětvích, ale roku 2006 podle oficiálních statistik už vydělávali o 70 procent více (a má se za to, že tato čísla jsou podhodnocena).

Časem se pokoušela ukousnout z tohoto koláče také řada nefinančních společností. Profesor Gautam Mukunda z Harvardu popisuje, jak finanční jednotky, které vznikaly uvnitř nefinančních společností, nakonec patřily k tomu nejvýnosnějšímu, co matka měla. Na počátku 80. let začal majetek těchto jednotek prudce růst a roku 2000 byl stejně velký nebo větší než hmotná aktiva.

Například automobilka Ford vydělala na počátku 21. století více peněz poskytováním úvěrů než prodejem automobilů. Firemní poskytovatel finančních služeb GE Capital vygeneroval polovinu zisků celého elektrotechnického konglomerátu General Electric.

Vynucenou změnu chování popisuje americký levicový ekonom Michael Hudson:

„Společnosti nemohou investovat do nového fyzického kapitálového vybavení nebo budov, protože jsou povinny použít své provozní příjmy na vyplácení svých bankéřů, držitelů dluhopisů i držitelů junk-bondů. Ekonomika se zfinancializovala. Jejím cílem už není tvorba hmatatelného kapitálu ani zvyšování životní úrovně.

Existuje proto, aby generovala úroky, finanční poplatky z řízení fúzí a akvizic a kapitálové zisky, které připadají především insiderům vedeným vrcholovým managementem a velkými finančními institucemi. Tradiční hospodářský cyklus byl zastíněn nárůstem dluhu.

Místo toho, aby práce více vydělávala, hodinové mzdy v reálných hodnotách klesaly. A další pokles čistého disponibilního příjmu nastal po zaplacení daní a srážce "nucených úspor" na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, příspěvků do penzijních fondů a — co je nejzávažnější — splácení dluhů na kreditních kartách. Pak tu máte bankovní půjčky, hypotéky, studentské půjčky, půjčky na auto, pojištění nemovitosti, životní pojištění, soukromé zdravotní pojištění a další platby do sektoru FIRE.... To odsává výdaje od zboží a služeb.“

https://michael-hudson.com/2003/08/tech-bubble-who-benefited/

Pokles porodnosti si proto zaslouží reálné, nejen finanční řešení. Nenechat si diktovat od bankovních analytiků. Zaměřit se na takové takové finance, které jdou naproti, jako byla státní podpora bytového družstevnictví a další nástroje pro usnadnění rozšíření rodiny. Těch lepších příkladů je ve světě plno. Ty horší mají mocenskou převahu, ale lze je krotit daní z finančních zisků, progresívním zdaněním nejvyšších příjmů, zdaněním velkých majetků. Jaképak váhání, když jde o život.

Zbyněk Fiala

vasevec.cz