Je tím respektován fakt, že při obecných a legislativně zformulovaných cílech ochrany přírody a krajiny, je třeba pro každý národní park stanovit odlišné podmínky a čas k dosažení těchto cílů.  V čem spočívá odlišnost jednotlivých národních parků? Velikostí, historickým vývojem, podílem nepřírodních složek, přístupností do krajiny, omezením práv občanů, stupněm ochrany a tím, co vlastně chráněno je. Nepřírodní složky jsou tvořeny lidskými sídly a turistickou infrastrukturou, která zpřístupňuje krajinu a zajišťuje poznávací, výchovnou a rekreační funkci národních parků.

Krkonoše nedosahují ani poloviny výměry šumavského parku, obce nejsou součástí národního parku, přirozený rozvoj nebyl nikdy přerušen železnou oponou a turistická infrastruktura cest, ubytovacích zařízení, služeb a turistických atrakcí je zde rozvíjena více jak dvě století. Podyjí a České Švýcarsko tvoří každý svou rozlohou zhruba desetinu rozlohy Šumavy, obce nejsou součástí těchto parků a infrastruktura cestovního ruchu je rozšířenější v Českém Švýcarsku, budovaná po stejně dlouhou dobu jako v Krkonoších.

Šumava neprochází od druhé poloviny 20.století přirozeným vývojem. Historický dvacetinásobek dnešní populace dnes připomínají jen nahodile obnovené křížky a kamenné snosy ohraničující bývala pole a spor je o tom, zda mají do budoucna patřit do pralesa, jako by nikdy neexistovaly. Problém infrastruktury cestovního ruchu mohu deklarovat na dvou případech. Zakázaný úsek Březník - Modrý sloup po stávající cestě Luzenským údolím, který byl po dlouhá staletí přístupný lidem i s přítomností tetřeva a nepřístupná Roklanská chata, postavená za první republiky Klubem českých turistů, ke které vede asfaltová komunikace. Variantou pro Šumavu je národní park s prostorem pro moderní střednědobou relaxaci obyvatel střední Evropy se zdravým životním prostředím, kam se vejdou tradiční turistické aktivity, ale i vědecký výzkum Šumavy.  Bude jen přínosné, když bude Šumava vnímána jako jednotné území, zahrnující historické rozčlenění na českou, bavorskou a hornorakouskou část.

Tyto cíle však ministerstvem připravovaný návrh zákona nestanovuje. Ustanovení stávající legislativy, že bude každý národní park vyhlášen samostatným zákonem, nový návrh zákona nerespektuje a v argumentaci se s tím ani nevypořádává.  Odvolává se nejčastěji na nepodstatné zprůhlednění českého právního řádu. Pro občany České republiky má však zásadní význam rozhodnutí, která omezují jejich ústavní práva o pohybu na území, v němž se narodili. Ministerský návrh zákona sice nabízí zrušení obecného zákazu vstupu do území 1.zóny, tj. dnes do 13 % plochy NP Šumava, kam se dnes může po značených cestách, ale zároveň zavádí instrument okamžitého uzavření jednou tak velké plochyúzemí NP Šumava napříč všemi zónami. Dokud nebude jasné o rozsahu a režimu uzavřených území,nemůžeme s tímto návrhem souhlasit.

Antonín Schubert