Spisovatel Tománek to v Příčovech vystihl přesně, když řekl, že dokud se nespokojenost nezmění ve změnu sebe sama, nezmění se nic. Pokud nesouhlasíme s vládou v tom, že je potřeba zalévat cizí zahrádku, ale nijak dál tomu nebráníme, nemůžeme se divit, že na naší nic neroste. Stejně, pokud nesouhlasíme s propagací pohlavního přeoperovávání na školách, ale bouříme se jen doma v kuchyni, rozlučme se s vnoučaty. Současný odpor-neodpor žehná premiérovu způsobu řešení problémů, když neodvolá Ivana, protože to problém nevyřeší, nemůže pak odvolat nikoho, protože samotné odvolání nikdy nic nevyřeší, jen umožňuje řešení. Většina národa spokojená se svým „výhružným“ mlčením je vládou vydávána za její příznivce. A nakonec proč ne, když není ničeho víc schopna. Těch pár procent nespokojených sviní pak označí za proruské zrádce a ví, že ti hodní, mírně a v mezích zákona nespokojení, jim to tam při volbách pro jistotu zase hodí. Jsme národ mírného protestu v mezích zákona – a vláda to ví. Stejně tak ví, že jí těch cca 10% z populace, semknutých vizí nového světa, penězi dotačních programů a strachem ze změny bude stačit k zajištění vlády na další čtyři roky. Mírně nespokojená většina se nad novými zákony bude mít zase čtyři roky čemu divit.

Netuším, co udělá z v myšlenkách nespokojeného občana, občana schopného odporu. Co ho přiměje demonstrovat, psát nebo řečnit. Mně stačilo, že z nás chce vedení EU udělat hlupáky, ovládnout nás jako ovce a ještě nás podojit. A naše vláda jim v tom pomáhá. Špatnou Babišovou vládou to začalo, a tragickou vládou to pokračuje. Souhlasím s názorem, že Evropě vládne lůza s bílými límečky. Jestli se v nás něco nezmění, tak ještě dlouho bude.