Miloš Zeman už dříve dokázal oslavu státního svátku 28. října hluboce poškodit. Vzpomeňme jen na opakované nepozvání některých rektorů, na medaile pro kamarády nebo dokonce vyznamenání normalizačního komunistického aparátčíka. Dalo by se říct, že jsme si už na ledacos zvykli. Někteří z nás si ale nezvykli a nikdy nezvyknou.

To, co se děje kolem vyznamenání Jiřího Bradyho, ale překračuje všechny myslitelné meze. To se vážně o českém státním vyznamenání za utrpení ve druhé světové válce rozhoduje na čínském velvyslanectví podle toho, jak se chovají jeho příbuzní k Číně? Trestat celé rodiny za jednání jejich členů je příznačné pro primitivní rodové společnosti, kde se používá např. institut krevní msty. A je to taky typické pro totalitní diktatury, kde třeba děti nesmějí studovat kvůli politickým názorům rodičů. Do kulturní a demokratické společnosti nic takového nepatří.


A představte si ten lidský rozměr. Člověku na prahu devadesátky, který prožil v mládí pro většinu z nás nepředstavitelné utrpení, zavolají z Hradu, že dostane jedno z nejvyšších vyznamená své vlasti, ze které kdysi musel emigrovat. O pár dnů později mu ho zase ale jen tak nedají. To je lidsky zcela necitlivé jednání. Vždycky nás přece učili úctě ke stáří, k utrpení, ke statečnosti a taky prosté úctě k lidem. Tady nebylo dodrženo ani jedno. Je mi z toho smutno, pořád bych chtěl věřit, že se to nestalo a že tak nejednal prezident mé země nebo jeho úřad.

Ale taky se ptám, kam se schoval premiér Sobotka. Co k tomu řekne? Kontrasignoval seznam vyznamenaných? Byl tam pan Brady? Je mu to jedno? Bude tomu všemu zase jen mlčky přihlížet?