Prezident republiky je pro českou společnost již od Masarykových dob zcela mimořádnou formální i neformální autoritou, jejíž volbě přikládají občané zásadní význam. Prokázala to i rekordní volební účast v sobotních volbách. Funkce hlavy státu byla proto až do současnosti vyhrazena reprezentantům absolutní politické špičky – Masaryk, Beneš – zakladatelé státu, komunističtí prezidenti – první muži KSČ ve své době, Ludvík Svoboda – válečný hrdina, Václav Havel – vůdce revoluce a její symbol, Václav Klaus- architekt společenské, politické a ekonomické transformace, ministr, premiér a předseda Parlamentu, Miloš Zeman – jeden z mužů sametové revoluce, premiér a předseda Parlamentu. Danuše Nerudová neměla čím přesvědčit voliče, že právě ona má právo stát se první občankou státu, v jejím životě není nic, co by ji kvalifikovalo pro tuto pozici.
Jedno, ještě navíc problematické, působení ve funkci rektorky druhořadé univerzity, absence jakékoliv zkušenosti s politikou ať už komunální, celostátní, natož pak na mezinárodní úrovni, a potom už jen prázdné fráze o „nastartování Česka“, křečovité úsměvy a podbízení se nezkušeným mladým lidem. Voliči prázdnotu tohoto vykalkulovaného politického projektu napříč republikou jednoznačně prohlédli a tohoto „bílého koně“ neprůhledných zájmových skupin v pozadí do druhého kola nepustili.
Mnozí političtí komentátoři však přesto považují volební výsledek Nerudové za úspěch a věští jí naději na politickou budoucnost a potenciál na založení nové politické strany. Jsem přesvědčen, že Danuše Nerudová má stejný politický potenciál jako Jiří Drahoš. Na beznadějné ideové prázdnotě a frázích se v politice nic trvalejšího vybudovat nedá.
Stojí za to se trochu kriticky zamyslet nad mimořádně vysokou volební účastí, která v sobotu dosáhla rekordních 68,24%. Všichni komentátoři jásají nad touto demonstrací politické angažovanosti české veřejnosti. To je v tomto případě nepochybně pravda, ale současně to vypovídá něco o nejasných představách, které má český elektorát o významu jednotlivých voleb a fungování a rozdělení politické moci, která ovlivňuje život občanů.
Je totiž pravdou, že na směřování země, obsah politiky a její dopad na každodenní život občanů mají prezidentské volby ze všech voleb význam nejmenší. Prezident republiky hraje především roli reprezentativní a symbolickou, jeho pravomoci v oblasti moci výkonné působí velmi zprostředkovaně. Na faktické směřování země a praktickou každodenní politiku a její priority má malý vliv. Přesto však díky jasné personifikaci a volební kampani ve stylu reality show je veřejnosti silně motivována k účasti ve volbách.
Naproti tomu, klíčové parlamentní volby jsou už na tom, pokud jde o účast voličů, hůře, přestože rozhodují o skutečném politickém směřování země. Zcela opomíjeny jsou naproti tomu volby do Evropského parlamentu, kde se naopak rozhoduje stále více zásadních věcí, s nimiž je česká veřejnosti většinově nespokojena, ale není schopna a ochotna tyto mechanismy chápat a ovlivňovat je.
A tak jsme odsouzeni prožit si zásadní rozdělení společnosti prezidentskou volbou a poté Pyrrhovo vítězství jednoho z kandidátů, abychom se záhy přesvědčili, že se nezměnilo vůbec nic nebo jen zcela okrajově a že skutečný život je bohužel většinou jinde.