Proč „případném“? Protože, a na to je třeba opakovaně třeba poukazovat, pokud si někdo ještě myslí, že programová shoda na papíře je rozhodující, tak není, jde hlavně o reálnou moc. A ta se uplatňuje obsazením (dobytím) příslušného resortu.

Jak se rozdělí ministerské kantýny je samozřejmě na Bohuslavu Sobotkovi. Už pustil ministerstvo financí hnutí Andreje Babiše, čímž je sociální demokracie chycena pod krkem. Sliby, že se k daním vrátí až za dva roky šetření a racionalizací (ne že by nebyly nutné, ale nejsou pro příjmy a následné výdaje státu zase tak rozhodující) znamená, že pokud k jejich změnám dojde, efekt se projeví někdy koncem roku 2016, spíše 2017, a to bude končit volební období této koalice. Pokud tedy do konce vydrží.

Nyní zavrčeli lidovci, že jim nestačí tři místa ve vládě, ale chtějí tři ministerstva (vicepremiér se za ministerstvo nepovažuje). Kultura a zdravotnictví jim moc nevoní a navíc to připomíná programovou dohodu, kdy si nejdříve plácl Sobotka a Babiš, než přizvali toulavého stážistu Pavla Bělobrádka. Druhý muž KDU-ČSL Jurečka ubezpečil, že by stranu uspokojilo buď zemědělství, školství či ministerstvo práce. Jinak prý do vláda lidovci nepůjdou. Tomu lze sice jen těžko věřit, ale určitou pákou to jistě je. Takže šéf ČSSD musí směnit resort, který si už naplánoval pro svoji stranu a ANO.

Ovšem Jaroslava Jermanová, místopředsedkyně sněmovny za babišovce jen suše konstatovala, že pokud mají lidovci dostat třetí resort, ať jim ho postoupí ČSSD, aby „země začala normálně fungovat“. Jasně, z voleb nejsilnější strana bude mít ve vládě méně ministrů, než druhá strana. Prostě takové domácí normální fungování (co to měli sociální demokraté na billboardech?).

Pak by bylo asi opravdu nutné rozšířit portfolio vládních křesel. Nakonec by to zřejmě mohlo projít, ačkoliv se všechny strany do oblbnutí dušují právě šetřením státu. Neboť informaci o až 18 členech vlády (budoucí) koalice vypustila již preventivně dříve, s předpokladem mírné okoralosti voličů, zvyklých na jiné nehoráznosti.

A nakonec, až se tři strany konečně dohodnou na rozdělení ministerstev a křesel, bude mít lídr sociální demokracie nutné pohovory s prezidentem Milošem Zemanem. A ten dal nepokrytě najevo, že mu do složení vlády takříkajíc vrtat bude.

Úlevou může být pro Sobotku, že patriarcha na Hradě asi nebude válčit s účastí Babiše v kabinetu kvůli lustracím. Ale je zde hned několik jmen, která se nabízejí. Jmenovitě Martin Stropnický za ANO na obraně, protože hlava státu si nepřeje „novou Peake“. Tento výstřel lze ale považovat za určitou formu hravosti. To vážnější teprve přijde, pokud se na přetřes dostane například Lubomír Zaorálek, jehož svého času Zeman nazval „vyžírkou“. Dále pak, zvláště oblíbený, Jiří Dienstbier (spravedlnost?) a v neposlední řadě Milan Chovanec (vnitro?), jemuž je bezesporu prezident vděčný za prozrazení slavné tajné schůzky v Lánech.

Jakkoliv platí, že premiér dle ústavy svoji vládu navrhne a prezident jmenuje, a ne že mu do toho bude mluvit (ostatně ani premiér Zeman nevynikl s odborností u všech svých lidí), tak lze předpokládat, že Sobotkovi budou chvílemi mrznout nohy i na tlustých hradních kobercích a káva nezahřeje.

Ustálit tři koaliční partnery, každý pes jiná ves, je fuška srovnatelná s vagonem uhlí na překladovém nádraží. A když se do toho zapojí čtvrtý (nekoaliční) ústavní činitel, lze docela pochopit, že vydobytá ministerstva budou sladkou odměnou. A o tu jde a pak se konečně může koalovat (ať si každý laskavě sám představí jak) a případně pořádat lidové veselice, protože budeme mít vládu. Vše ostatní je bezvýznamné.

Psáno pro Prvnizpravy.cz

Jiří Kouda