Láska je slepá a volič pak odpouští svému politikovi vlastně všechno. Jeho pozicí tak nemohou otřást žádné argumenty. Tak se například stane, že občan pokládající se za zavilého odpůrce komunistů stojí neochvějně za svým prezidentem, který byl dokonce funkcionářem KSČ a jeho služba v armádě měla vést k vítězství komunismu na celém světě. Toto je poměrně častý příklad politické zamilovanosti. Sám žasnu nad tím, jak snadno lidé uvěří slibům politiků a jak snadno se vzdávají jejich splnění po vyhraných volbách. Kontrastuje s tím, jak těžce odpouštějí svým přátelům a blízkým jiný politický názor než sami mají.

 

Kritikou první vlády A.Babiše jsem souzněl se svým okolím. Věřil jsem ve změnu k lepšímu. Tragické výsledky té, co ji nahradila, neschopnost řešit hospodaření, naprostá arogance ke kritice, nekompetentnost, svalování nezdarů na opozici a bezmezná oddanost Bruselu, to vše byl opak toho, v co jsem doufal. Lidem, kteří se zamilovali do politiků a svých představ s nimi spojených, těžko vysvětlím, že vládu, kterou jsem léta kritizoval, dnes pokládám za lepší, než vládu Fialovu. To přinesla až fialová zkušenost. Rozhodně však tuto zkušenost nepokládám za důvod k změně vztahů s těmi, kterým Fiala a jeho vláda vyhovoval. Tolerujme si v rodině a s přáteli jiné politické názory. Jinak nám hrozí, že nakonec zůstaneme sami s kočkou nebo psem. Přestaňme tahat politiku do osobních vztahů. Já mám rád všechny své blízké a přátele stále stejně, ať je u vlády kdo chce. Mám k tomu své zkušenosti a důvody. Určitě svůj vztah nezměním jen proto, že to při volbách hodili někomu jinému než já. Nenechme se ovládat nekončícím, permanentním politickým bojem. Nenechme ze sebe udělat politické fanoušky schopné se pro politiky rvát mezi sebou, rozvracet své rodiny a ztrácet letité přátele.

Připusťme si i možnost, že největším omylem je naše jistota ve správnost svého politického názoru a všem se nám pak bude žít lépe!