Nemohu se nezařadit do fronty s kritikou, snad až provokačního návrhu ministra Jurečky a příliš hlučného mlčení Hradu. Pokud máte, pane ministře, potřebu platit za výkony soudružky prezidentové, která se ani po prohrabání stohu papírů nedohrabala k odpovědi  na otázku, které asi nerozuměla, učiňte tak z vašich ministerských nebo poslaneckých platů. Stali jste se vládou loupeživých rytířů, kdy slovo rytíř je zavádějící. Jste vládou zesměšňování, nálepkování, vyhrožování, pokutování a poplatků za vše na co se jen podíváte, zvyšování daní a znehodnocování úspor, ale obdařenou schopností bezbřehého rozhazování peněz, které jste nevydělali, a které dostalo svou třešničku na dort právě v podobě drobné, bezvýznamné až nicotné pozornosti soudružce prezidentové. Marx- leninskou víru i třídní proletářskou uvědomělost našeho prezidentského páru nahradilo přijaté poznání o moci a vládě peněz. Tak vyženeme čertíka ďáblíkem Kateřino Konečná? Asi sotva, když víra v peníze je jediná, co nám ještě zbyla. Možná, kdybychom věřili v něco silnějšího, měli bychom snad naději. Žádnou víru ale u většiny z nás nevidím, všechny jsou prodány. Už nevěříme ani tomu, že žena je ženou a muž je muž.

Nás pár nesmířených zoufalců bojuje se smířenými alespoň o zachování světa, tedy mír. Ti nejsmířenější však tvrdí, že špatný mír je horší než válka a nad tikající bombou si libují, jak chutná ranní káva u radostných zpráv o vydařeném zabíjení a tedy  malém krůčku k jejich představě míru. Svatá prostoto.

Jen noste dál otýpku chrastí za otýpkou na naši společnou hranici. Váš mír se blíží.

Pro ty, které překvapuje oslovení soudružka, jen připomínám, že politicko-výchovní pracovníci patřili k politické elitě národa. Oslovení důstojníka začínalo – soudruhu poručíku, generále…. Bohužel neznám její hodnost, tak proto jen soudružka. Byl to jejich život a dnes mají jen nový.