Rozpočet sníží i o 150 milionů korun na investice. Jde podle něj o projekty oprav ve skluzu, na které by se nepodařilo rozpočet vyčerpat. Z již tak nedostatečných 1,1 miliardy korun se investice snižují na pouhých 980 milionů korun. Není to podle ministra nijak zásadní problém, peníze by se prý nestačily vyčerpat a prostě se nebude opravovat ve fakultních nemocnicích v Brně a Olomouci. Vzhledem k tomu, že se v posledních letech opakovaně hovoří o podfinancování zdravotnictví v oblasti investic, je tento přístup šéfa rezortu zdravotnictví přinejmenším na pováženou.

A nejde jen o zdravotnická zařízení zřizovaná státem. Dříve dané sliby se neplní ani v regionech. Například v případě plánovaného rozšíření nemocnice v Rychnově nad Kněžnou, v souvislosti s rozšiřující se nedalekou automobilkou v Kvasinách. Připravované rozšíření krajské nemocnice za 400 milionů korun už nabralo zhruba roční zpoždění. Projekt sice má od roku 2017 státní podporu v rámci budování průmyslové zóny Kvasiny – Solnice, ale ministerstvo zdravotnictví na investici dosud nevypsalo ani projektovou výzvu. Pro pana ministra není, zdá se, ani plnění těchto slibů prioritou. Ministryně financí zase sice tvrdě narazila prakticky u všech politických subjektů a většiny odborníků se svým návrhem spojit zrušení superhrubé mzdy s reformou zdravotního pojištění, kdy by stát přestal platit za státní pojištěnce, ale tvrdošíjně si trvá na svém. Podle ní se kritici s obsahem jejího návrhu detailně neseznámili. Nicméně její nové tvrzení, že zdravotnictví je sanováno další „sociální platbou v podobě platby za státní pojištěnce“, je těžce pochopitelné. Skuteční odborníci se totiž shodují na tom, že fiskální prostor českého zdravotnictví je vhodné skládat ze dvou hlavních částí: procenta z příjmů ekonomicky aktivních osob a valorizované dotace ze státního rozpočtu. O poměru těchto dvou částí je samozřejmě možné vést debatu.

Současná sazba zdravotního pojištění -13,5 procenta - ale vydržela od začátku zavedení systému a nejsou proti ní zásadní námitky. Pro platbu státu je naopak nezbytné uzákonit automatické navyšování tak, jak to opakovaně navrhuje KSČM. Důvodů je několik. Příjmy do veřejného zdravotního pojištění musí být předvídatelné, stabilní a neměly by podléhat nevhodným zásahům vlády. Předmětem diskuse do budoucna by ale určitě mělo být rozložení zdravotního pojištění uvnitř skupiny ekonomicky aktivních občanů, zejména u OSVČ a tzv. osob bez zdanitelných příjmů.

Pro KSČM je absolutně nepřijatelné, aby se při případných reformách veřejných financí omezoval objem prostředků jdoucích do zdravotnictví s tím, že když to nebude stačit, tak si pacienti doplatí. Je otázkou, zda předem neprojednaný tlak na fatální změny ve financování zdravotnictví na straně jedné a na straně druhé ústup od dříve deklarované podpory potřebných investic tak, jak to předvádějí oba ministři za ANO, není vlastně nenápadnou snahou vytvořit nedostatek finančních prostředků a znovu otevřít dveře potřebě zvyšování spoluúčasti pacientů.