V létech 1989 - 90 a dál, se rozhovory s kamarádem o směřování ČSSR staly vzrušené až vášnivé. Naše názory si byly tenkrát hodně vzdálené. Jeho včerejší povzdech: „My už se vlastně nemáme o čem hádat.“ Krátce a přesně popsal současnost. Celá ta léta jsme přátelé. Rozdílné názory s tím nic neudělaly. 

Rozhodně nesouhlasím s hesly typu – PŘEMLUV BÁBU, PŘEMLUV DĚDKA. Nic hloupějšího neznám. Kdybychom se tenkrát s kamarádem, po tom našem „sametu“ rozešli v nenávisti, nikdy by se ani jeden z nás nedověděl, že se naše vidění světa přiblížila. Chraňme si vztahy, hlavně v rodinách. Nechme hádky a často předstírané vášně politiků před kamerami jim, kteří umí mistrně přejít do klidu. Je to jejich práce. My ostatní neztrácejme zbytečně a hloupě přátele. Tolerujme jiné názory. Reálný život sám je nejspolehlivějším opravářem našich názorů a snů.