Zdůrazňovaná snaha vlády ve spojení s pandemií strachu z mutujícího koronaviru – ochránit zdraví občanů se jeví z hlediska jazykově – psychologického polovičatá a z hlediska hodnotového zavádějící. Proč? Formulace snahy (rozhodnutí vlády apod.) zcela odpovídá archetypu češtiny. Ten charakterizuje mimo jiné nízká explicita (a specificita) ve srovnání například s němčinou. Nízká explicita vyžaduje domýšlet, interpretovat a improvizovat. Výsledkem je často klamný pocit diplomatických schopností. Ve spojení se stavem covid-19 a následky pro hospodářství a občany umožňuje zvýhodnění práva na ochranu zdraví nad povinností občana ke svému zdraví. Z hlediska hodnotového podporuje nerovnost mezi právem a povinností a zpomaluje proces přechodu od medicíny zaměřené na boj s nemocí na boj za zdraví. V něm smysluplná a cílevědomá spolupráce všech občanů hraje podstatnou a nezastupitelnou roli. V tomto kontextu připomínám Perunovu stížnost, ze Křtu sv. Vladimíra autora K. H. Borovského: ...dřív si, prase zdraví zkazil, potom ho mám hojit…A také Framinghamskou studii z USA šedesátých let. Ze studie vyplývá pro Čechy následující: Američan má ke svému zdraví daleko odpovědnější, někdy dokonce úzkostlivější postoj než průměrný Čech. Není to dáno uvědoměním, ale sociálním faktem: zdraví pro Američana představuje formu provozního kapitálu. Do třetice připomínám definici SZO (WHO). Ta formuluje správně zdraví jako stav, ale politicko korektně zapomíná připomenout, že udržet si zdraví je pro absolutní většinu obyvatel nemožné v kapitalistickém systému.

Jestliže akceptujeme rozdělení lidských požadavků na dva základní typy – přání (jako požadavek vědomý) a potřeby (jako životní nutnost), jestliže akceptujeme skutečnost, že imunita téhož organismu je jiná ráno a jiná odpoledne, a že v sociální sféře rozlišení přání (bezpečí, jistota, atd.) a potřeb (sociální uznání, smysl atd.) je promícháno a víceúrovňové a tudíž jejich zajištění je v mnohém diferencovanější než biologické (v psychosociální rovině) nabízí se z hlediska výchovně – hodnotového (pro mladou a střední generaci) sociální uspořádání, které můžeme sledovat například u některých druhů opic.

Světoznámý výzkum chování primátů byl svého času proveden ve výzkumném ústavu v Suchumi v době existence SSSR se stručně formulovaným trojdílným výsledkem: 1) Již na úrovni opic je dokázán vliv okolností ze sociálního pole na neurofyzické a tělesné funkce na neuro-humorální a orgánové úrovni. 2) Dokázány byly základy systémové teorie: biosféra – národ - širší společenství - užší společenství – rodina – dyáda – člověk jako jedinec – soustava orgánů – orgán – tkáň – buňka – pod-buněčná struktura a atomární a subatomární struktury. 3) Byl dokumentován důkaz pravidla systémové teorie: změna prvku v systému vede ke změně funkce nebo složení jeho prvků. Integrující jednotkou je ČLOVĚK.

Z praxe jsou známy případy zvýšeného výskytu některých chorob v dobách celonárodního ohrožení, nepravé epidemie (právě probíhající) vyvolané sociálními vlivy (vlastní kapitalistickému systému), stejně jako ústup onemocnění při změně celkových socio-ekonomických podmínek. Již chirurgové Napoleona zjistili, že u armád, které ustupují, se vojákům hojí rány daleko hůře a déle, než u armád, které vítězí. Přičemž hygienické podmínky byly v obou případech stejně špatné. Tím jsem se přiblížil k tématu STRES.

Když vídeňský rodák, vychovaný v Komárně a studující lékařství v Praze, Paříži a Římu Hans Selye (1907 - 1982) začátkem 30. let zvolil tento termín pro označení nespecifické obranné reakce organismu, netušil, jak populárním a aktuálním se časem stane. Selye dokázal, že tato nespecifická reakce funguje stejně jako u krys, na kterých prováděl pokusy, i u dalších živočichů a také u člověka. Za oceánem se stresovou problematikou zabýval Americký fyziolog Walter Cannon (1871 - 1945). Ten se věnoval především mechanismům andrenergním, tj. adrenalinu a noradrenalinu, hormonům dřeně nadledvin (adrenálních žláz). Spojením obou přístupů vznikla současná koncepce stresu, jako určitá odpověď organismu na nadměrnou zátěž jakéhokoliv typu. Od bakteriální a virové infekce až po nadhraniční psychické vlivy vycházející z mezilidských nebo intrapsychických (vnitřních) konfliktů.

Připomínám stres a oba autory, protože poznání stresu nabízí cestu k pochopení celostního obrazu člověka v jeho bio-psycho-sociální jednotě. Pro zájemce o více: Selyeva práce byla ke dni jeho úmrtí citována ve více než 362 tisících vědeckých pracích. Cannova teorie byla popularizována v knize The Wisdom of the Body, prvně vydané v roce 1932. Dědictví obou autorů lze shrnout do několika vět: Chci-li žít dobrý život, musím začít žít dobré dny. Ty se skládají z dobrých chvil. Jejich základem jsou dobré pocity a ty se rodí při dobrém zacházení (sám se sebou, s informacemi, mlčením atd.) Z tohoto hlediska mnohé vlády zklamaly. Veřejně právní media napomohla ztrátě příležitosti překročit začarovaný kruh, osvobodit společnosti a zkrátit vzdálenost, kterou definuje psychological inertia. V medicíně se používá model pěti stádií (popření, agrese, smlouvání, deprese a přijetí skutečnosti). Definovala ho švýcarsko-americká psychiatrička, zabývající se psychologií umírání a smrti, Elisabeth Kübler-Rossová (1926– 2004). Zmíněný model je popsán v knize O smrti a umírání (1969).

Nejsme pány ani vlastního osudu, přesto za něj neseme odpovědnost. V ní je totiž skryta naše svoboda, prolínání odpovědnosti a nutnosti myslet. V ní je také odpověď na otázku - Proč navzdory dobrým předsevzetím končí většina našich plánů vždy stejným malérem? Většina z nás nemyslí, nemá odvahu a nepřistupuje k řešení věcně – kriticky, tj. bez emocí a pogromistických prvků. Nehledě na politickou korektnost, ztrátu lidské důstojnosti a slušnosti předpokládám, že hegemon v odcházení nebude vstupovat do přímého konfliktu s RF. Jeho slouhové budou šťastní až pochopí, že nemohou ovlivnit evoluci, která nabírá sílu tsunami, a že jejich šance na přežití a spolupráci jsou pouze ve změně svých reakcí na následky evoluce a dění ve světě. Česká vláda bude pozítří hostit amerického politika, ministra a rozvědčíka. Pan premiér by mohl požádat protokol o tahák: James Thurber (1894 - 1961), americký humorista a satirik nabízí kvalitní sbírku postřehů o malichernostech a protikladech mezi naivitou jednotlivce a složitostí moderního světa včetně problému komunikace ve věku techniky. Nabízí se mj. pohádka o Bílé Lani (1945). Souhlasu netřeba. 09.08.2020

Jan Campbell