Uprostřed je volební urna. To dává smysl, protože 2024 bude rok důležitých voleb na Tchaj-wanu, v USA, Rusku a jinde. Biden a Si, otočení zády k sobě, se dívají každý jiným směrem. Zelenskij se dívá na Putina. Nad ním jsou obrázky bomb a nad Putinem je holubice míru. Trump má v hlavě otazník: zda bude nahoře, nebo ne. Mezitím už lidský mozek ovládá stroj - zcela v souladu s plány transhumanistů, jednoho článku nové elity, o které jsem nedávno psal.

Zatímco tiskařská čerň usychala, probíhaly poslední přípravy a ladění setkání prezidentů USA a Číny v sídle Filoli nedaleko San Franciska. Prezident Biden na akci před setkáním se Si Ťin-pchingem uvedl, že hlavním cílem jejich rozhovorů bude návrat k normálnímu způsobu komunikace. Vyjádřil přání, aby v případě krize mohli zvednout telefon a promluvit si a aby se ujistili, že armády obou zemí jsou v kontaktu. Zároveň řekl, že - Předseda Si je dalším příkladem toho, jak se obnovuje americké vedoucí postavení ve světě. Mají "skutečné problémy". CNN to interpretovala tak, že Biden mohl mít na mysli problémy v čínské ekonomice - konkrétně rostoucí nezaměstnanost mezi mladou populací a krizi na trhu s nemovitostmi.

Americký prezident uvedl, že při jednání s čínským prezidentem bylo dosaženo skutečného pokroku a zdůraznil, že uplynulé rozhovory patřily k nejkonstruktivnějším a nejproduktivnějším diskusím, které Washington a Peking vedly. Dohoda o obnovení kontaktů mezi americkou a čínskou armádou je zřejmě nejdůležitějším Bidenovým úspěchem v tomto roce. Vážné přehmaty na obou stranách mohou způsobit skutečné, reálné problémy ve vztazích se zemí, jako je Čína, a s jakoukoli jinou velkou zemí, řekl Biden novinářům.

Rozhovory se konaly téměř v nejproblematičtější metropoli USA - San Francisku. Město je plné bezdomovců a narkomanů, míra kriminality tam překračuje všechny meze, loupeže v obchodech jsou de facto dekriminalizovány a pouliční gangy přepadávají nákupní centra.  Před několika dny přepadený český reportér by mohl psát na toto téma na pokračování.

Samotné jednání prezidentů a jejich delegací bylo připravováno řadu měsíců a veřejnost měla (mít) za to, že summit APEC bude mít pro celý indo-pacifický region téměř zásadní význam. Výsledky však nejsou přesvědčivé a působivé. Setkání prezidentů Bidena a Si se konalo v sídle, jak se říká, s historií. Bylo postaveno na počátku 20. století za peníze z těžby zlata, práce, kterou prováděli čínští dělníci přivezení do Kalifornie. Pracovali v nelidských podmínkách a byli vystaveni těžko popsatelné diskriminaci. Takové místo nebylo vybráno náhodou. Bylo pokusem americké strany ukázat sílu a morálně zatlačit na čínskou delegaci. Setkání trvalo více než dvě hodiny, podle druhých pramenů čtyři. Přitom otázek k projednání bylo příliš mnoho.

Na oplátku Čína požadovala zmírnění sankcí vůči bezpečnostním agenturám, které USA obviňují z porušování práv Ujgurů. V souvislosti s ekologickou agendou se obě strany dohodly na přijetí rezoluce vyzývající ke ztrojnásobení podílu obnovitelných zdrojů energie do roku 2035, jakož i ke snížení emisí metanu. Jedná se však pouze o symbolickou deklaraci ve formě doporučení a nic víc. EU se svým zeleným údělem by si měla uvědomit, že bez spolupráce s Čínou se ani náhodou nepřiblíží k prohlašovaným cílům zelené politiky.

Čínskou stranu více zajímala otázka investic. Ne nadarmo. Čínská ekonomika je úzce propojena s ekonomikou USA, krize v USA má v Číně ozvěnu a problémy na hypotečním trhu a s bankami mají negativní důsledky na obou stranách Pacifiku. Proto prezident Si vzal s sebou početnou delegaci podnikatelů. Připomínám, že v poslední době zkrachovalo několik významných čínských developerů, a nevylučuji, že celou řadu dalších čeká podobný osud.

Na setkání se přímo hovořilo o možném konfliktu o strategicky významný ostrov. Připomínám, že v lednu 2024 se na Tchaj-wanu uskuteční volby, které nelze nazvat jinak než osudové. Vítězství sil orientovaných na USA může vést k další vojenské eskalaci a střetu. Úspěch pročínských stran umožní Pekingu zahájit integraci ostrova proti vůli Washingtonu. Bylo proto pro mne zajímavé sledovat nedávnou diskuzi na ČT a reakce předsedy Senátu ČR a samozvaného Tchaj-wance Miloše Vystrčila a místopředsedy Sociální demokracie Lubomíra Zaorálka. Vystrčil začal vystrkovat anténu, pro případ, že se vítr změní, cesta za čipy do Drážďan nebude volná a cestě do Pekingu bude muset předcházet zpověď a pokání. Jak by tomu ne bylo, a jaký by nebyl výsledek setkání a jednání delegací návštěva Si Ťin-pchinga ve Spojených státech má sama o sobě velký význam. Proč?

Nynější setkání s Bidenem se uskutečnilo přesně rok před volbami. Pro čínského prezidenta je to příležitost, aby změřil teplotu v americké politice a ujasnil si, kam se budou USA ubírat. Koneckonců Biden v jednom průzkumu za druhým ztrácí na svého hlavního soupeře Trumpa.

Pro Trumpa je Čína hlavním geopolitickým soupeřem Ameriky. Může se s Ruskem nějak dohodnout na Ukrajině, zařídit deeskalaci na Blízkém východě, ale to vše jen proto, aby se Trump soustředil na konfrontaci s Čínou. A to na všech frontách - od obchodní po vojenskou.

Bidenovo prohlášení na závěr jednání s další urážkou čínského vůdce, kterého opakovaně označil za diktátora, jen dokresluje mé hodnocení jednání, protože pro obě strany úspěšný summit by rozhodně neskončil tak skandálním způsobem. Tendence ke zvýšené konfrontaci nikam nezmizela, a proto bude pokračovat. Lednové volby na Tchaj-wanu s pravděpodobností hraničící s jistotou skončí mezinárodní krizí. Poté se Rusko ponoří do prezidentského volebního cyklu a brzo po něm USA. Tam nelze vyloučit vítězství republikánů a tvrdých odpůrců Číny. Proto úspěšná návštěva pro Si Ťin-pchinga v USA se může ukázat jako jeho poslední, s těžko představitelnými následky pro EU, ČR a samozvaného tchaj-wance Vystrčila.

Očekávání od tohoto summitu byla zpočátku nízká. A přestože každá strana měla dostatek podnětů k tomu, aby prohlásila schůzku za produktivní, po čtyřech hodinách rozhovorů, které skončily obědem s ricottou a bylinkovými ravioli, kuřetem na estragonu a mandlovým koláčem, bylo těžké být optimistou. Biden odcházel ze setkání plný naděje, že se podařilo zmírnit rizika plynoucí z nebezpečné blízkosti amerických a čínských vojenských sil působících v asijsko-pacifickém regionu. Chce se vyhnout eskalaci a vystupňování této konfrontace v další politicky katastrofální mezinárodní krizi před plánovanými prezidentskými volbami v příštím roce, kdy ho čeká boj o znovuzvolení.

Si potřeboval svému domácímu publiku v komunistické hierarchii ukázat, že uprostřed ekonomických problémů udržuje klíčové vztahy se Spojenými státy pod kontrolou. A také potřeboval dát najevo, že Čína má po složitém období zájem na zmírnění napětí s ostatními velmocemi, zejména s USA. Přesto je nepravděpodobné, že by důležité, ale drobné úspěchy dosažené během summitu, který se konal na sídle v gruzínském stylu, pomohly zmírnit základní faktory, které tlačí USA a Čínu do nebezpečného soupeření.

Biden svůj přístup k Si označil známou frází důvěřuj, ale prověřuj. Po skončení summitu vysvětlil, že ačkoli Čína a Spojené státy spolu soupeří, je jeho odpovědností učinit co je ... racionální a zvládnutelné, s vyloučením možnosti konfliktu. Přesně o to se snažím, řekl Biden.

Stephen Collinson, autor Financial Times, v článku - Americká podnikatelská elita přivítala Si Ťin-pchinga potleskem vestoje, napsal (16.11): Zdá se, že Si má nyní zájem se Americe trochu otevřít. Existuje však nespočet hnacích sil, které obě země tlačí k další konfrontaci. Jedná se o mocné a nestálé síly. Drobné zisky na omezeně úspěšném summitu základní prvky takového soupeření nezmění.