Průmyslová výroba, která ještě v únoru meziměsíčně poklesla o jedno procento, se v březnu opět zvýšila, a to díky výrobě spotřebního zboží i komponent pro další výrobu. Pozitivní byly výsledky z německého průmyslu, které materializovaly pozitivní očekávání z předchozích průzkumů podnikatelského sentimentu nebo třeba indexu nákupních manažerů. Pro tuzemský průmysl šlo vzhledem k provázanosti tohoto odvětví o nepochybně příznivou zprávu, která podporuje pozitivní výhled tohoto odvětví v letošním roce. Absolutním vítězem průmyslového „klání“ byla v březnu z pohledu meziročních čísel jednoznačně Itálie s růstem výroby o téměř 38 %. Na tomto výsledku se ovšem nemalou měrou podílel extrémně nízký srovnávací základ z loňského roku, kdy italský průmysl propadl o necelých 30 %. Ostatně kouzlo nízkého statistického základu už začíná být vidět i v českých číslech, i když v důsledku pozdějšího zavedení prvního lockdownu zatím ne v takové míře jako právě v Itálii. Proto je i nadále vhodnější při hodnocení aktuálního vývoje dívat se na meziměsíční čísla a při srovnávání raději brát v potaz třeba průměrný základ z roku 2019, kdy o kovidu nebylo v Evropě vidu a v podstatě ani slechu.

Ve srovnání s rokem 2019 letošní výsledky zatím až tak impresivně nevypadají. Za první kvartál jsou v plusu v podstatě jen východoevropské země spolu se Švédskem a Řeckem. Možná trochu překvapivě s mínus šesti procenty zaostává Německo, avšak při pohledu na vývoj tamního automobilového průmyslu to až tak nelogicky vypadat nemusí. A pro nás možná zajímavý je právě kontrast mezi vývojem automobilového průmyslu v ČR a v řadě starých členských zemí. Zatímco zde je jeho trend už od poloviny loňského roku pozitivní a tento průmysl se už téměř dostal na úroveň dosahovanou před koronakrizí, v Německu se k předkrizovým číslům vrací zatím jen pozvolna. Že by se dostal zpět na rekordy dosahované třeba ještě v roce 2016, kdy německé automobilky vyrobily šest milionů aut, se zdá být z pohledu aktuálních ani ne čtyř milionů už v podstatě nepravděpodobné.