Zemní plyn na newyorské burze reaguje na zvýšené ruské dodávky do Evropy a pokračuje v poklesu, přestože ve čtvrtek ceny zabrzdila obava, že Bělorusko přeruší provoz plynovodu s ruským plynem na svém území jako odpověď na evropské sankce kvůli uprchlíkům. Ale drahá energie určitě někomu vyhovuje. Japonský list Financial Times (nenechte se klamat názvem, dávno to prodali japonskému holdingu Nikkei) dával komentované zprávy o poklesu cen o den později.

O den déle se tak držely v oběhu zprávy, podle kterých by ceny mohly znovu stoupat, i když data z trhu ukazují pokles. V Evropě už ceny spadly z úterního 5,80 dolaru na pátečních 4,80 dolaru, tedy hodně. Je tak lepší spoléhat na Reuters, kde v pátek potvrdili pokračování posílených dodávek ruského zemního plynu trubkami Jamal mířícími do Německa. Plynová panika by mohla pomalu skončit.

Avšak jak patrno z úvodu, cena energií má hodně složek, se kterými se dá pracovat. Jednou z nich je tlak afghánských uprchlíků na polskou hranici, kam se snadno dostávají v důsledku vstřícného chování běloruské vlády. Evropa má tendenci to vnímat jako válečný akt, od kterého je nutno Lukašenka odradit co nejtvrdšími sankcemi. Lukašenko vyhrožuje, že otočí kohoutkem, tedy odpovědí, která by ho stála málo, ale zasáhne všechny. Jenže uprchlíci na bělorusko-polské hranici pocházejí z války, která byla jinde, rozpoutal a vedl ji skoro dvacet let někdo jiný.

Pokud jde o nás, nelze zapřít, že se odehrávala za českého přispění. Kdo to spáchal, ať si to řeší. Krátká paměť nám nepomůže, vždycky nám to někdo připomene. Afghánští mladí muži, kterým Bělorusko nabídlo snadnější cestu do Evropy, mohou hledat únik z rozvrácené současnosti, ale možná taky příležitost, jak nám to vrátit. To by bylo drahé. Lze pochopit, proč se Evropa brání, ale pokud by se to mělo vyhrotit, jak věští Financial Times, Lukašenko zavře kohoutky a plynová a energetická krize se obnoví. A to by bylo drahé taky.

Jak to může dopadnout? Můžeme si vybrat. Jednou možností je nový proud uprchlíků, kterých pak může být dost na to, aby v Evropě obnovili vliv nějakého Islámského státu. V tom by si mohli někteří afghánští nebo syrští migranti porozumět také s některými ujgurskými delegáty, kteří se chystají do Prahy na svůj kongres. BIS má po Vrběticích volnou kapacitu, a tak jí možná neuniklo následující závažné sdělení čínské ambasády v Praze:

„Vůdce „Světového ujgurského kongresu“ Dolkun Isa je čínskou vládou označen za teroristu a je podezřelý z organizace a provádění řady násilných teroristických a závažných trestných činů na území Číny.“ Uvedená zpráva dále informuje, že „Sin-ťiang je nyní sociálně stabilní, již více než 4 roky po sobě zde nedošlo k žádnému teroristickému útoku.“ Asi má důvod něco takového připomínat.

K tvrzení o genocidě v Sin-ťiangu pak nabízí suchá čísla: „Všech 3 064 900 chudých venkovských obyvatel se podle současných standardů vymanilo z chudoby. Na základě údajů ze 7. celonárodního sčítání lidu z roku 2020 vzrostl počet ujgurské populace v Sin-ťiangu z 10,0013 milionu v roce 2010 na 11,6243 milionu v roce 2020, což představuje nárůst o 16,23 %.“

Česko, nebo spíše Praha (ale kdo by to rozlišoval?), tak působí dojmem, že máme krize rádi a hledáme příležitosti, jak je rozdmychávat, ne jak je řešit. Jejich důsledky však začínají být pro značnou část českého obyvatelstva zničující. Pro čtvrtinu českých domácností už není úvaha o drahé energii zanedbatelný výkřik komentátora, ale představuje bezprostřední existenční ohrožení. Lidé, kteří stáli po zhroucení Bohemia Energy ve frontách před dodavateli poslední instance, může čekat zima bez tepla a elektřiny. Nevěřícně zírají na částky přes deset tisíc korun, které by měli platit jako měsíční zálohy. Značná část těchto domácností nemá rezervy, že by si mohla dovolit zaplatit takovou nečekanou sumu jednou, natož pravidelně. A slevy na zálohách jim nepomohou, až přijde čas doplatků.

Začíná se nám to propojovat. Jsme příliš závislí na fosilních palivech, která jsou dražší kvůli zahraničním konfliktům a opatřením proti klimatu. Kdybychom měli inteligentní energetickou politiku, naše závislost na fosilu by byla menší, a kdyby zahraniční politiku provozovali lidé s mozkem v hlavě, mezinárodní prostředí by nám to řešení nekomplikovalo, ale usnadňovalo. A kdyby Pámbu i ten parlament osvítit ráčil, nevynakládali bychom stamiliardové částky z rozpočtu na zbraně, ale na věci, které nás těch rizik zbavují.

Jedna drobnost by nám neměla uniknout, zatímco plyn a nafta jsou na světě jen někde, slunce svítí a vítr fouká všude. Z české strany lze sice zaslechnout, že tomu tak není, ale tomu lze porozumět tak, že těm, kdo to tvrdí, by bylo lépe, než kdyby to nesvítilo a nefoukalo i u nás. Hodně se o tom mluvilo na pražské konferenci Smart Energy Forum. Je to každoročně nesmírně zajímavé odborné setkání, ve kterém se probírají možnosti decentralizované energetiky obnovitelných zdrojů. Provází je výstava, kde jsou k vidění stále výkonnější solární panely, stále chytřejší měniče a baterky, a v poslední době i doklady návazných sociálních inovací.

Jednou z takových sociálních inovací je komunitní energetika, založená na tom, že lidé vlastní nebo pomáhají vybudovat soláry, větrníky, bioplynky a další obnovitelné zdroje, a tuto energii pak sdílejí mezi sebou za nákladové ceny. Pomohou tak klimatu a nejsou závislí na světových cenách a rozmarech energetických monopolů. Tito lidé nemusí stát ve frontách před úřadovnami dodavatelů poslední instance. Vysoké ceny elektřiny a tepla jim naopak zkracují lhůtu, během které se jejich investice do vlastní elektřiny a tepla vyplatí.

V panelové debatě na konferenci vystoupil zástupce velké energetické společnosti a popisoval ekonomický efekt energetické komunity, se kterou zkusil experimentovat. No, nic moc. Když si to lidé správně spočítají, aby kapacita zdroje odpovídala hlavně jejich vlastní potřebě, ušetří za rok asi třetinu energetického účtu a na přetocích do distribuční sítě vydělají stokoruny. Nic víc. Kdo je nadšenec pro klima, ať do toho jde, ale jinak to podle tohoto výkladu moc velký smysl nemá. Takových nadšenců bude hrstka, víc ne. Největší zisky potečou dál do velké energetiky.

Experti z decentralizované energetiky však byli jiného názoru. Zmíněný český příklad vycházel z podmínek, kdy se nic nesmí a novější instalace, ty, které vznikly od určitého data, mohou dodat elektřinu do sítě jen za pakatel. Nemohou ji sdílet mimo úzce vymezenou komunitu jedním domem nebo blokem. Nemohou využít společné akumulace. Nemohou se zapojit do vyrovnávání sítě. Novela energetického zákona může spoustu těchto bariér odstranit. Pak zájem poroste raketově. Lidé dramaticky ušetří.

Jak vidno, ceny energií mají i společenskou složku. Natáhnout drát či trubku nestačí, musíme si to taky srovnat v hlavě.