Před pár dny přišla odpověď od Chargé d’Affaires Polské republiky. Jistě, sledovat dění u sousedů je důležité – konec konců moje vyjádření nebylo nic jiného než zájem o osud Polek a Poláků. Tón i tvrzení dopisu mě však překvapily.

Jeho autor se mě nejprve snaží poučit, že přeci interrupce jsou v Polsku povoleny. Ano, to sice jsou, ale to, k čemu dochází, je drastické omezení jejich dostupnosti. Nejedná se také o žádnou eugeniku, tedy nauku o šlechtění lidské rasy, ale pouhé odmítnutí surového a necitlivého přístupu, kdy je žena nucena porodit dítě, které přijde na svět buď mrtvé, nebo po porodu brzy zemře. Podotýkám, že jsem ta poslední, kdo by hnal ženy na potratové sály, ale mít reálnou možnost se k takovému kroku odhodlat, je něco, co považuji v 21. století za samozřejmé. Ostatně, tak to zřejmě chápou i stovky tisíc žen z Polska, které tento krok vyhnal i přes pandemii COVID-19 na náměstí polských měst.

Dále se v dopise od pana Chargé d’Affaires píše, že podání k Ústavnímu soudu Polské republiky bylo individuální iniciativou skupiny poslanců a naznačuje tak, že to přeci s vládou nemá nic společného. Opak je pravdou! Nejenže dominantní strana Právo a spravedlnost (PiS) ústy svých představitelů usilovala o omezení přístupu k interrupci, ale byli to její poslanci, spolu s dalšími konzervativními a krajně pravicovými poslanci, kteří návrh podali. Jen pro představu, vládní poslance PiSu doplnili poslanci za Konfederaci, jejímž představitelem je Janusz Krowin-Mikke, svého času europoslanec, který vysvětloval oprávněnost nižších mezd pro ženy tím, že jsou „menší, slabší a mají menší mozek“. Druhou pomocnou ruku PiS poslancům podali zástupci zvolení za Polskou koalici-Kukiz15, směsice konzervativců a lidovců. Všichni hlasují jako jeden muž pro návrhy vlády, pokud na ně nejsou moc „liberální“.

Vláda pravice se prý první stará o rodinu. To je moc hezké a podpora rodin je jistě záslužná politika, ale požadavek rodičů, kteří se starají o postižené děti, byl tak dlouho přehlížen, až před dvěma lety vedl k okupaci Sejmu, a stejně ho slavná vláda pravice nevyslyšela.

Dále mě autor dopisu ubezpečuje, že všechny ženy a matky budou předmětem péče vlády. Jaké štěstí to ty ženy mají, mohly pocítit na jedné z mnoha demonstrací ve Varšavě, kde proti nim bylo nasazeno i speciální protiteroristické komando. Opravdu intenzivní péče, která vyžadovala i výměnu na postu policejního velitele v hlavním městě, protože ten původní se zdráhal ukázat „mužnou sílu“ policejních obušků.

Závěr dopisu snad nejlépe vystihuje, jak daleko jsou vládní představitelé vzdáleni od reality – sice se můžeme (asi jako ženy?) vzpírat, ale nakonec všichni najdou své místo v Polsku, které je jen jedno a jediné? Taková zpupnost je předzvěstí velkého pádu. Znovu opakuji, že přeji všem ženám a mužům v Polsku vítězství nad ohavnou vládou, která vrací zemi nejen v této otázce do středověku.