Předzpěv má nás dovést ke konečnému pochopení, že onemocnění na Covid-19 je prostředkem k realizaci dávno plánovaných, ale zpožděných změn ve světové ekonomice a společnosti. Ke zpoždění došlo na základě objektivního vývoje společností, včetně oživení polomrtvé Ruské federace a vstupu ČLR na světovou hospodářskou, finanční a technologickou scénu s pomocí kapitalistického systému, pokrytectví a deficitu morálky a etiky v životě společností. Na takový vývoj nemá dnes ani jedno z pozemských center světové vlády (zástupně SEF, Světová banka, Vatikán) rozhodující vliv. Nelze zapomenout, že zpoždění neznamená konec nebo zřeknutí se tzv. progresivní vize, jejíž nedílnou částí je odcizená, bezcitná, bez srdce a duše translidská společnost, nebo že vstupujeme do mírové doby a spolupráce. Naopak.

Ve skutečnosti proto dnes nejde o veřejné zdraví ani o virus, ale o realizaci podstaty 4.0. O ní se mluvilo hlasitě, napsalo mnoho dokumentů a mezitím utratilo hodně peněz i v české kotlině. 4.0 předpokládá většinově pracovat, nakupovat, radit, vychovávat a vzdělávat se z domova s gigabitovým širokopásmovým připojením. Proto v budoucnosti ČR, kterou s velkou pravděpodobností budou spolutvořit Piráti, dnes na cestě k vítězství s cizí pomocí, nebude potřeba velké množství a kvalita škol, univerzit, hotelů, kin, divadel a podobných zařízení. Předzpěvák Klaus Swab v červnu t.r. veřejně prohlásil: Pandemie představuje vzácné, ale úzké okno příležitostí předělat a upravit celý svět. Od července propaguje aplikaci Covid-19 Health Passport a dává svým ovečkám zabrat v on-line komunikaci během příprav SEF 2021. Předzpěvák Gates pravdivě tvrdí, že svět se nevrátí do normálu, dokud spousta lidí nepřijme druhou superúčinnou vakcínu proti koronaviru. Goldman Sachs varuje, že největší překážkou eradikace bude přesvědčit každého, aby si nechal dát vakcínu! Proto ta frenetická vakcinační aktivita na frontách výzkumu, podnikání, obchodu, politiky a médií.

Připomínám, že zakládajícími partnery Centra 4.0 v rámci SEF jsou Microsoft, Facebook, Netflix, GAVI (globální vakcinologická aliance založená nadací B. Gatese). Tito viditelní high-tech giganti a mega-miliardáři představují výkonné řiditele (ne ředitele) nově tvořící se síťové společnosti, ve které řediteli (odpovědnosti, ne však řiditeli) translidské společnosti budou závislé vlády, politici a slouhové plnící příkazy pod heslem udělejte vše na internetu. I tady se potvrzuje kvalitní řízení loutkovodičů Pirátů a kvalitní výběr strategie pro jejich slávu na přechodnou dobu.  

Kdo ví, nebo je schopen pochopit, že na začátku bylo slovo, uvědomí si také, že číslice je symbol konce. Konce ale známého a začátku neznámého. Začátek evangelia svatého Jana je jeden z nejslavnějších biblických textů, ale také jeden z nejtěžších. Ne nadarmo se dříve četl na konci každé mše svaté. Je to neuvěřitelně nabitý, zahuštěný text, hymnus, který se snaží vyjádřit ta nejhlubší tajemství naší víry v lidských slovech — jak jinak?

Tím, že jsme zradili myšlenku poslání, zaměnili dokonce místo v rituálu a snažíme se nahradit myšlenku a místo číslicemi, došli jsme na křižovatku a k monologu Hamleta. Cituji (v překladu Martina Hilského, Williame Shakespeare: Hamlet, Praha, Knižní klub 2002, III. 1. Str. 66): Být, či nebýt – to je otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Zemřít, spát – a je to. Spát – a navždy ukončit úzkost a věčné útrapy a strázně, co údělem jsou těla – co si můžeme přát víc, po čem toužit? – Zemřít, spát – spát, možná snít – a právě v tom je zrada. Až ztichne vřava pozemského bytí, ve spánku smrti můžeme mít sny – to proto váháme a snášíme tu dlouhou bídu, již se říká život. Neboť kdo vydržel by kopance a výsměch doby, aroganci mocných, průtahy soudů, znesvěcenou lásku, nadutost úřadů a ústrky, co slušnost věčně sklízí od lumpů, když pouhá dýka srovnala by účty, a byl by klid? Kdo chtěl by nést to břímě, úpět a plahočit se životem, nemít strach z toho, co je za smrtí, z neznámé krajiny, z níž poutníci se nevracejí. To nám láme vůli – snášíme radši hrůzy, které známe, než abychom šli vstříc těm neznámým. Tak svědomí z nás dělá zbabělce a zdravá barva rozhodného činu se roznemůže zbledlou meditací, záměry velké významem a vahou se odvracejí z vytčeného směru a neuzrají v čin. Souhlasu netřeba.