Neslyšeli jste snad experty, kteří varují, že dnes není otázkou, jestli nějaký „blackout“ přijde, ale že jde jen o to, KDY přijde? 

Zkušenosti mnoha lidských pokolení nám říkají, že štěstí přeje připraveným. Když se ale podíváte na níže uvedená fakta, zjistíte, že když nám nebude přát štěstí samo o sobě, tak asi nepřežijeme. Nezdá se totiž, že bychom (jako společnost i jako jednotlivci) byli připraveni na různé krizové mimořádné události, např. výpadky energií, válečný konflikt apod.  

 

Nevěříte vlastním očím? Pak jste na tom podobně, jako já. V dnešní době, kterou někteří odborníci označují jako nejnebezpečnější za posledních sedmdesát let, je na blackout jakž takž připraveno pouhých 13 % lidí (ano + spíše ano) a už tak žalostně nízká procenta těchto odpovědných občanů se v posledních letech ještě snižují.

               

Vidíme, že domácností s malou zásobou jídla a pití (1 až 3 dny) mírně ubývá (17,9 %) a naopak těch se zásobami na více než týden přibývá (82,1 %). 

V loňském komentáři (Jak zvládneme blackout, PZ 29.8. 2023) jsem uváděl: „Možná si nechceme připouštět „zbytečné“ starosti a toužíme nadále bezstarostně žít a využívat všech technických vymožeností, které pokládáme za samozřejmé… Tak si jen nanečisto zkusme představit, že je nám doma najednou zima, nebo naopak horko, potraviny se nám kazí před očima, dopravními veřejnými ani vlastními prostředky se nikam nedostaneme, v obchodech si nemůžeme nic koupit, protože doma už dávno nemáme žádnou finanční hotovost a platební terminály ani bankomaty nefungují, nevíme, zda jsou naši blízcí v pořádku, protože jsme s nimi zcela ztratili spojení…“.

A v tomto případě si musíme, a měli bychom to i umět, především pomoct sami. Spoléhat totiž na to, že nás z bryndy vytáhne někdo jiný, např. stát, je bláhovou a zaručenou cestou do pekel. I když jsem přesvědčený, že konkrétní pomocnou ruku v našich přípravách na blackout by nám naši volení politici i jmenovaní státní úředníci podat měli, protože k základním povinnostem státu prostě patří se o bezpečí svých občanů dostupnými prostředky starat. V mnoha zemích je běžnou praxí, že stát lidi promyšleně na možné složité situace připravuje, a vhodnými způsoby a prostředky popisuje, vysvětluje, a hlavně podává návody k řešení. Neměl by se tím i náš stát inspirovat dřív, než bude pozdě? 

Tak co myslíte? Bude se naše připravenost na blackout postupně zlepšovat a přežijeme ho, až nastane?