Navrhl invazi do Sovětského svazu na konci druhé světové války, aby vyhnal Sověty z východní Evropy. Obával se, že se Evropa stane komunistickou, a proto byl velmi kritický i k denacifikačnímu programu po Dni vítězství.

Protože byl dyslektik a dyslexie byla v té době do značné míry neznámá, neustále si nadával, že je hloupý, protože někdy neuspěl v testech a musel se učit mnohem tvrději než ostatní kadeti.

Kvůli obavám, že je duševně nemocný, byly jeho telefony a jeho bydliště odposlouchávány. Brzy odposlouchávači slyšeli, jak ostře vyjadřuje protisovětské názory a navrhuje, aby bývalí členové Wehrmachtu byli přezbrojeni a použiti k tomu, aby pomohli armádě Spojených států zatlačit Rudou armádu zpět do Ruska. V jednom rozhovoru se zástupcem generála Eisenhowera, McNarneym, údajně řekl: Za deset dní se může stát dost incidentů na to, abychom se dostali do války s těmi zkurvysyny, a aby to vypadalo, že je to jejich chyba.

Patton také nevěřil, že zabíjení vězňů je špatné. Proč? Protože věřil, že zachraňuje životy jeho vojáků: Někteří světlovlasí chlapci se snaží říct, že zabíjím příliš mnoho vězňů. Přesto titíž lidé jásají nad mnohem větším zabíjením Japonců. Čím víc jsem jich zabil, tím míň mužů jsem ztratil, ale na to nemyslí. Byl přesvědčen, že zabíjení vojáků během kapitulace a krvavé posílání zajatců eliminuje logistické problémy. Eisenhower se obával Pattonova zabíjení válečných zajatců, protože taková praxe by mohla být považována za protikladnou k demokracii založené na vládě zákona. Není proto divu, že Patton, zhoubný antisemita, navrhl invazi do Sovětského svazu na konci druhé světové války. Chtěl vyhnat Sověty z východní Evropy. Byl velmi kritický k denacifikačnímu programu. Podepisoval se jako George S. Patton Jr., i když ve skutečnosti byl George S. Patton III.

Zajímavost představuje Pattonova osobní rezidence, jako vojenského guvernéra Bavorska. Byl to honosný dům u jezera Tegernsee. Nacházel se v něm bazén, bowlingová dráha a dvě lodě. Kdysi dům vlastnil Max Amann, vydavatel Hitlerova "Mein Kampfu". V blízkosti bydlela manželka šéfa gestapa Heinricha Himmlera, ale i manželka nechvalně proslulého velitele Waffen SS Kampfgruppe Jochena Peipera. A teprve na počátku devadesátých let vyšlo najevo, že Patton kryl zabíjení dozorců koncentračních táborů americkými vojáky. Ostře se stavěl proti Morgenthauovu plánu na trvalou de-industrializaci Německa. Po válce řekl: mám pocit, že Spojené státy nikdy neměly být ve válce s Německem, a že místo toho měly nechat zničit Sovětský svaz a komunismus.

Další zajímavost představuje skutečnost, že ačkoliv Patton tvrdil, že umí plynně německy, rozhodl se 20. listopadu 1944 vyslechnout generálmajora Antona Dunckerna prostřednictvím tlumočníka, protože, jak poznamenal, nechtěl dát svému vězni tu čest mluvit s ním přímo. Bylo však naznačeno, že skutečným důvodem bylo to, že Patton se obával, aby neudělal chybu.

Smutnou skutečností je, že konání Pattona nemělo doposud žádný vliv na mýtus o osvobození (již osvobozené) Plzně, že nedovoluje reflektovat do vnitřní a zahraniční politiky současné ČR a do vztahu k NATO a se Spojenými státy. Proto nám bude hůře, i když nebude Nemyslitelné…

Události na Ukrajině zvýraznily celou záležitost východní Evropy. Mimořádně krutý plán, který byl vypracován pod taktovkou Churchilla v době, kdy byl výsledek druhé světové války jasný a potvrzený velmocemi, měl za cíl útok na Sovětský svaz 1. července 1945 a získat zpět východní Evropu a Polsko. Pouhé dva měsíce po skončení druhé světové války!

Pak se v roce 1998 v tehdejším PRO (Public Records Office) objevil plán s názvem Operation Unthinkable, s registračním číslem CAB 120/691. Je zřejmé, že v té době Úřad vlády věřil, že po skončení studené války nebude Rusko rozrušeno britskými plány na útok na něj, protože má dost svých problémů a Západ vyhrál studenou válku samo rozpuštěním SSSR.

Odpověď je jednoduchá, aktuální a varující: jediná země, která nebyla procentuální dohodou označena, bylo Polsko. Proč? Protože Churchill chtěl udržet Polsko relativně svobodné a demokratické ve srovnání s mnoha jinými zeměmi. V době, kdy se Churchill, Stalin a Roosevelt v únoru 1945 setkali v Jaltě, Stalin fakticky ovládal Polsko, zlikvidoval odboj a sestavoval prozatímní, komunistickou, prosovětskou vládu.

Nelze nepřipomenout, že v této fázi války se očekávalo, že válka s Japonskem bude pravděpodobně pokračovat až do roku 1946. A také, že když se jednání v Jaltě chýlila ke konci, probíhal závod mezi americkými a britskými veliteli o dosažení strategických cílů v Německu: v džípu Churchill a Montgomery společně cestují až k Rýnu, šest týdnů před koncem války!

Do hry vstoupil v kritické fázi a nesetkal se předtím s hlavními hráči, byl Churchill zpočátku Trumanem potěšen. Věděl, že vyhrál čas, než se na něj vrhne americké ministerstvo zahraničí. Věděl, že dalším potenciálním bodem vzplanutí mezi Východem a Západem je oblast na Jadranu. Jmenuje se Venezia Giulia a nachází se těsně pod Julskými Alpami. Ve všech dokumentech o této oblasti se píše, že je to bod, kde plánovači věří, že třetí světová válka by mohla začít. Proč? Do zmíněné oblasti ale přicházel Tito, jugoslávští komunističtí partyzáni, Alexandra a britské jednotky. Tito se snažil dobýt Terst a panovaly obavy, že pokud dojde ke střetu v této oblasti, Stalin se postaví na Titovu stranu a Američané budou muset podpořit Brity a válka začne.

Do 8. května západní síly postoupily asi 150 mil za dohodnuté hranice Jalty k linii dotyku se Sověty. Spojenci zabrali tuto oblast kvůli logistice. Američané se velmi rádi vzdali. Churchill si ji chtěl ponechat jako vyjednávací trumf a telegrafoval ministru zahraničí Anthonymu Edenovi: Spojenci nesmí ustoupit ze svých nynějších pozic, dokud nebudeme spokojeni s Polskem a také s dočasným charakterem ruské okupace Německa. Pokud se tyto problémy nevyřeší dříve, než se americké armády stáhnou z Evropy a západní svět složí svou válečnou mašinérii, existuje jen velmi malá vyhlídka na zabránění třetí světové válce.

S pravděpodobností hraničí s jistotou očekávám, že po vojenské porážce vojsk Ukrajiny, poradců a žoldnéřů NATO na Ukrajině, po pomstě Iránu na Izraeli za útok z 1. dubna t.r. nedojde-li k neveřejné dohodě, a po vystřízlivění z připomínkových oslav120. výročí vzniku Srdečné Dohody (Entente Cordiale), kterou organizovali dva sexuální devianti (francouzský a britský ministr zahraničí) s cílem vzkřísit ji moderním vydáním pro vítězství nad Ruskem s přiloženou pozvánkou připojit se k páru (protože musíme udělat ještě víc, abychom porazili Rusko) se brzy setkají u jednacího stolu v jednací místnosti pragmatičtí vůdci dvou nebo tří velkých jaderných supervelmocí. Bez EU. Budou diskutovat s pomocí informací speciálních bezpečnostních složek o výhodách, nevýhodách a ztrátách tak zrádci naléhavě prosazované třetí světové války. Jednání nebudou v režii a duchu typů Churchilla, Pattona, Bidena, Macrona, Scholze a NATO, ale v duchu, jak přežít bez důvěry a dostat se k míru opět na dobu neurčitou.