Potvrzují to i dnes zveřejněná lednová čísla o registracích nových osobních vozů v zemích EU, podle kterých se trh tentokrát propadl o šest procent. A to přitom už ani loňský začátek roku nebyl rozhodně nijak silným, neboť tehdy trh poklesl skoro o čtvrtinu, takže o vysokém srovnávacím základu se rozhodně mluvit nedá. Pomineme-li ČR s růstem o téměř 10 % nebo další malé země, které se statistikou příliš nezamíchají, a podíváme se na velké trhy, dostáváme docela zajímavý kontrast. Na jedné straně rostoucí Německo (+8,5 %), na straně druhé klesající francouzský a italský trh (-18,6 %, respektive -19,7 %). Německu, jako největšímu evropskému trhu, srovnávací základ přece jen trochu do karet nahrává, protože loni touto dobou se tamní trh zmenšil téměř o třetinu.

V každém případě nadále platí, že problém většiny automobilek není na straně poptávky, ale přetrvávajícího nedostatku komponent, který rozkmitává výrobu a dodávky hotových vozů podle toho, jak se průběžně daří (ne)nasycovat hlad po čipech. Pozitivní zprávou pro ČR snad může být, že výrazné zvýšení produkce zaznamenává – a tím se i vymyká souhrnným statistikám – automobilka Hyundai s růstem o téměř 29 %, s nímž se přibližuje desetiprocentní tržní hranici. Proti proudu jde i Toyota s téměř deseti procentním zvýšením prodejů. Nezbývá než dodat, že nemá smysl dělat závěry z výsledků jednoho měsíce, když v celém sektoru panuje tak extrémní míra nejistoty, pokud jde o plynulost dodávek komponent. Jednu paušalizaci si ale snad na tomto místě dovolit můžeme, a sice že aut je v EU málo a že mj. i proto zdražují. V průměru o více než 5 %, a to nejenom ty nové – nedostatkové, na které zákazníci celé měsíce čekají – ale zejména ty z druhé ruky. V ČR byly například v prosinci meziročně o více než 12 % dražší, v Německu téměř o 12 %, v Rakousku o 11 %. A to s ohledem na růst nákladů i nejistoty v samotném vývoji nabídky nových snad ani není žádným překvapením.