Dušan Mišík: Protiklady na informačním poli a válka

KOMENTÁŘ

Kdo ovládne informační pole, ten získá srdce lidí, ten získá vůli lidí bojovat až do vítězného konce, nebo do posledního náboje. Toto pravidlo neplatí jenom na frontě, ale i v týlu.

29. února 2024 - 07:00

V moderních válkách fronta spotřebovává enormní množství munice, techniky, zbraní a lidí. Civilní obyvatelé nejenom strádají válkou, umírají v sutinách bombardovaných měst, ale jsou to právě oni, kteří musí vyrobit a dovézt veškeré potřeby pro vedení boje vojákům. Ovládnutí informačního pole znamená přesvědčit vlastní obyvatele a vojáky o spravedlivosti a mravním opodstatnění všeho toho negativního, co je s válkou spojeno.

Rozpory mezi stranami konfliktu mají charakter materiálních zájmů, které jsou subjektivně vnímány, formulovány a sdělovány veřejnosti. Názory společnosti a zejména vedení této společnosti jsou zpětně promítány do materiální činnosti. Společenské bytí je odráženo ve společenském vědomí subjektivních aktérů studené, nebo horké války. Přechod z míru do války je subjektivním rozhodnutím, právě tak jako přechod z války do mírového stavu. Při přechodu společnosti z míru do války musí dojít k naladění vědomí společnosti pro válku. Přijetí souhlasu s válkou je odrazem skutečných rozporů mezi konfliktními stranami. Někdo však s myšlenkou, že je výhodné do války vstoupit musí přijít. Činí tak konkrétní skupina, které válka přinese výhodu. Vědomí společnosti tuto myšlenku přijme, nebo ji odmítne, nebo je hrozba války lidem lhostejná. Když dojde ke stavu, kdy naprostá většina obyvatel státu nemá vůbec žádný zájem na válce, ale určité skupině na rozpoutání války hodně záleží, pak nastoupí se svými technikami válečná propaganda.  

Rozhodnutí přechodu z války do mírového stavu společnosti však přichází až po vytvoření určitých materiálních podmínek. Například, když jedna strana dosáhla vojenských a politických cílů. Devastace protivníka dospěla do stavu, že už není nikoho, kdo by se stavěl na odpor. Jedna ze stran usoudí, že vyčerpala své zdroje natolik, že už nemá čím bojovat a rozhodne se boje ukončit. Také je možné dosáhnout přibližně rovnovážného stavu, kdy není jasný vítěz, ale obě strany natolik vyčerpaly zdroje, že nemají jinou možnost, než uzavřít příměří, nebo mír. Může nastat i situace, kdy uvnitř jedné z bojujících stran vznikne proti válce odpor tak silný, že vedení musí boje ukončit a hledat cesty k uzavření míru.

Vidíme, jak souvisí politické rozhodnutí s materiálními podmínkami. Společenské vědomí odráží společenské bytí. Samo společenské bytí však existuje jako produkt společenského vědomí. Jedno existuje prostřednictvím toho druhého. Společenské vědomí a společenské bytí se vzájemně podmiňují, zprostředkovávají a navzájem reprodukují. Úspěchy na frontě posilují nadšení pro válku a válečné nadšení zpravidla přispívá k úspěchům na frontě. Pokud není na frontě dosahováno úspěchu, nastoupí válečná propaganda. Očekává se od ní, že zvedne morální odhodlání bojovat a vítězit.

Nemůžeme však říct, že jsou totožné. Vzájemné zprostředkovávání není přímé. Je ovlivňované řadou faktorů, které pak zapříčiňují to, že společenské vědomí neodráží společenské bytí věrohodně. Je zkreslené, více nebo méně odlišné od skutečnosti. Společenské vědomí ovlivňují chyby v poznání, v interpretaci skutečnosti, postoje lidí, jejich podjatost a ideologie zájmových skupin.  Vědomí společnosti výrazně ovlivňuje propaganda. Společenské vědomí není jednolité. Má své vlastní protiklady. Tříští se dle objektivních zájmů jednotlivých skupin.

Společenské bytí, jako výsledek vědomé činnosti, dopadne zpravidla jinak, než aktéři očekávali. A nemusí se to týkat pouze nezamýšlených důsledků činnosti, ale i nemožnosti dosáhnout plánovaných cílů. Nejednotnost názorů na vedení války má vliv na skutečný výsledek války. Míra dopadu odlišných názorů na společenské bytí je různá. Kdo ovládá informační pole, ovládá i společenské bytí. A nakonec, jak se říká „člověk míní, pán bůh mění“.  Nebo jak říká Petr Hájek, žádný plán nikdy stoprocentně nevyjde. Každý vojevůdce plánuje dobytí té, nebo jiné kóty, toho nebo jiného města. Zpravidla mu to kazí protivník, počasí, nebo závady na vlastní technice a nesouhlasné názory vlastní opozice. Skutečné výsledky bojové činnosti, tj. bytí, pak mají dopad na vědomí občanů bojujícího státu. Na každého jednotlivce však působí jinak. Každý jednotlivec filtruje odraz bytí skrze vlastní postoje. Někoho od dalších bojů odradí a někoho naopak přiměje k vyššímu odhodlání bojovat. Sled porážek, však může způsobit, že prvotní nadšení pro boj se u občanů změní ve stále hlasitější volání po míru. Společenské vědomí je ohledně války a míru rozděleno na dva protiklady. Jedni horují pro válku nebo s ní souhlasí a jiní volají „chceme mír“. Pokud v počátku převládá nadšení většiny pro válku, časem nadšení opadá a při sledu neúspěchů začne ve společenském vědomí převládat myšlenka míru.

Myšlenky ovládají rozhodnutí a rozhodnutí ovládá vůli. A tam, kde je vůle, tam je akce, která za určitých okolností přináší žádoucí výsledky. Nebudu zabíhat do postojů, hodnot, ztotožnění se lidí s postavením, rolemi a dalšími prvky psychologie a sociální psychologie, zůstaneme pouze u poznání, vzdělávání a propagandy. Rozebereme dva způsoby logiky.

Mechanický přístup k poznání skutečnosti formální logikou

Formální logika říká, ozbrojený voják brání svoji zem a má se pohybovat na území svého státu. Když uplatníme negaci výroku dostaneme výrok, ozbrojený voják se nemá nacházet na území jiného státu bez souhlasu tohoto státu. Porušení tohoto pravidla je agrese. K uvedeným výrokům přiřadíme fakt. Ruští vojáci překročili ukrajinskou hranici dne 24. 2 . 2024. Použitím formální logiky implikace a negace dostaneme tvrzení - ruští vojáci, nacházející se na cizím území po dni 24. 2. 2022, jsou agresoři. Tolik stanovisko formální logiky.

Uvedený závěr vyhovuje konkrétním lidem, konkrétní mocnosti. Rusko celé XX. století, a zvláště poslední dvě dekády dělá vše pro to, aby udrželo a posílilo vlastní suverenitu. Západ naopak usiluje o oslabení suverenity Ruska. Označení Ruska jako agresora nebere v úvahu úsilí západu o dosažení jeho izolace, uvalení sankcí, které měly oslabit jeho ekonomické schopnosti a tím i oslabit vojenskou sílu.

Formální logický soud zjednodušuje vztahy a abstrahuje od širších souvislostí. Ve výše uvedených logických soudech nejsou uvedena další fakta, jako referendum krymských občanů, historické dokumenty vztahu SSSR, RSF a USSR (Ukrajinská sovětská socialistická republika). Dále nebere v úvahu uznání Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky Státní dumou Ruské federace a následující žádosti těchto republik o poskytnutí vojenské pomoci. Pro objektivnost je nutné poznamenat, že byly překročeny nejenom hranice Ruska s LLR a DLR, ale i hranice Ruska s Ukrajinou. Dále je nutné poznamenat, že na hranicích u LLR a DLR byla shromážděna vyzbrojena a vycvičena dvousettisícová ukrajinská armáda, rostla intenzita ostřelování území DLR a LLR. Hrozilo, že předešlých čtrnáct tisíc obětí zabitých kárnými bataliony ukrajinských nacionalistů bude několikanásobně navýšeno. Podnětem byly i snahy zapojit Ukrajinu do NATO, vybudovat na jejím pobřeží vojenské základny a rozmístit na území Ukrajiny rakety prvního úderu a protiraketové systémy. Prezident Ukrajiny se vyslovil pro návrat Ukrajiny do skupiny zemí vlastnících jaderné zbraně. Tolerance vedení Ukrajiny k nacionálním a fašistickým skupinám, rusofobie a brutální chování k rusky mluvícímu obyvatelstvu na východě Ukrajiny bylo to (ono?) společenské bytí, které utvářelo společenské vědomí ruské populace, ruského vedení a ruskojazyčných obyvatelů Ukrajiny. Poznání o ohrožení bezpečnosti Ruska přivodilo rozhodnutí vstoupit na území DLR a LLR. Jelikož v únoru 2022 stály proti sobě dvě velké armády, které se rovnaly svou silou, bylo překročení rusko-ukrajinské hranice otázkou strategie a taktiky. Postup na Charkov a Kyjev měl vázat jednotky, které pak nemohly být v DLR A LLR.

Poznání situace na základě protikladů


Dlouho, hodně dlouho existuje protiklad mezi západem a východem. Bylo a je možné ho řešit dvěma způsoby. Konfrontací a spoluprací. Kolektivní západ měl v tomto protikladu podstatně větší moc. Síly byly rozděleny nerovnoměrně. Nerovnoměrné rozdělení moci a nerovnoměrné rozdělování bohatství produkuje vztahy založené na konfrontaci včetně války. Silné korporace, chráněné silnými státy, mají moc nadiktovat slabším partnerům své podmínky. Zisk je hlavním cílem podnikání v kapitalismu. Důsledkem zisku je bohatství a moc. Snižování nákladů se podílí na vytváření zisku. Vyspělé kapitalistické státy přenesly výrobu do Číny, Indie a dalších států s nižšími výrobními náklady. Uběhlo několik desetiletí a západu vyrostl konkurent. Hrozí, že mladý rival přeroste starému vlku přes hlavu. Tomu je nutné okamžitě zabránit. Zvládl před lety porazit Sovětský svaz, zvládne i tuto situaci. Rezervní měna US dolar, jejich ozbrojené síly a bohaté zkušenosti vnucovat svou politickou vůli jiným národům jsou stále schopny čelit novému protivníku.

Takže strategie byla jasná. Ovládnout státy západní Evropy, podvolit své vůli bývalé státy Varšavské smlouvy, ovládnout Balkán, zapojit do aktivní činnosti Finsko i Švédsko, postupně ovládnout postsovětské republiky Bělorusko, Ukrajinu, Moldaviji, Gruzii,  Kazachstán, Arménii, Ázerbájdžán, Kyrgyzstán. Tyto síly použít k poražení a rozdrobení Ruska. Jeho zdroje pak využít k vynucení poslušnosti Číny. Zůstává Indie, ale ta si dá říct, pokud bude chtít uživit svých 1,4 mld obyvatelů. Významným prvkem této strategie bylo a je ovlivnit vědomí lidí v těchto krajinách, vypěstovat rusofobii a zvolit si takové vedení, které aktivně vystoupí proti Rusku. Strategie předpokládala, že tlak tak velkého počtu krajin Rusko neustojí.

Existuje ještě plán B, kdyby to s Ruskem a Čínou nevyšlo. Dojde k výraznému oddělení západní Evropy, zejména Německa od Ruska. Spojení německých technologií a ruských zdrojů by byla pro hegemonii USA smrtící kombinace. Válka Ukrajiny s Ruskem oslabí Rusko, postaví světové veřejné mínění proti Rusku a přinutí evropské země neodebírat suroviny a energie z Ruska. To umožní vyvážet energie do Evropy z USA. Navíc vzniká bonus, kdy drahé energie nutí evropský průmysl stěhovat se do USA. Vzniká naděje na odvrácení nahromaděných vnitřních problémů (protikladů) v USA. To zvedne počet pracovních míst právě tak jako nové objednávky Evropy u zbrojních amerických koncernů.

K prosazení uvedené strategie byly použity osvědčené techniky, tj. zvolení politiků oddaných USA do vysokých státních funkcí, kteří byli vybrání a vyškoleni organizacemi zastupujícími zájmy USA. To bylo úkolem propagandou ovlivněného vědomí společnosti. Povedlo se vytvořit pás zemí od Barentsového moře, přes Baltické moře až k Černému moři a Středozemnímu moři. Tyto státy mají posloužit jako území pro soustředění silného uskupení vojsk. Každé takovéto uskupení má tři funkce. Je to pohrůžka silou, vytváří obranný val a může být i nástupnickým územím pro provedení útoku. I když se vše úplně nepovedlo, základní protiklad pro rozpoutání konfrontace velkých rozměrů byl připraven. Vedení Ruska o těchto přípravách vědělo a zareagovalo.

Celkový pohled je jiný než pouhé jednoduché tvrzení, kdo překročí hranici je agresor. To, co prováděla armáda Ukrajiny od roku 2014 zapadá do celkového pohledu. Při tomto pohledu je nutné si položit otázku, zdali Rusko mělo ještě kam ustupovat za červené čáry, nebo už bylo donuceno spustit SVO. Odpověď na tuto otázku většinou lidí planety bude ovlivňovat společenské vědomí a rozhodne, kam se překlopí vítězství na informačním poli. Směrem ke G7, nebo směrem k BRICS plus.

Závěr


Uvedl jsem dva pohledy na ozbrojený konflikt na Ukrajině. Mechanický, využívající formální logiku, a pohled využívající Hérakleitovy protiklady. Oba pohledy mohou ovlivňovat informační pole, o které se bojuje ještě před vypuknutím velké války. Mechanický pohled je jednoduchý, přesvědčivý, abstrahující od spousty konkrétních historických faktů. Nezobrazuje rozpornost reality. Samozřejmě, že pro ovládání mas je lepší využívat ten jednodušší logický přístup. „Vojna musí bejt“ – říká dobrý voják Švejk. „Zabili jste mně strejčka, tak tady máte přes držku. Válka je jistá.“

Hérakleitova metoda je na pochopení značně těžší. Je plná protikladů, ve kterých se člověk ztrácí. Pro člověka navyklého poznávat realitu povrchně, číst hlavně SMS a krátká sdělení na sociálních sítích to musí být velmi těžké.  Aspoň část lidí by si měla osvojit nazírání na svět metodologií, která umožňuje chápat svět v jeho komplexnosti, minimálně v jeho rozpornosti.

Dušan Mišík




Anketa

Ohrožuje podle vás nový migrační pakt bezpečnost naší republiky?

Ano 72%
transparent.gif transparent.gif
Ne 14%
transparent.gif transparent.gif
Nevím 14%
transparent.gif transparent.gif