Přijdou totiž na řadu statistiky z průmyslu, stavebnictví a obchodu za květen a chybět nebudou ani červnová čísla z trhu práce a nakonec i inflace. Možná z celé nadílky nebude tentokrát ani tak zajímavá inflace, neboť ČNB už dala jasně najevo, že nyní preferuje delší stabilitu sazeb, a tak pozornost trhů a nejen jejich by měly spíš upoutat výsledky největšího tuzemského odvětví – průmyslu. Už třeba proto, že dlouhodobě a zcela zřetelně udává směr české ekonomiky a její vlastní úspěch tak vždy přímo či nepřímo souvisí se situací právě v tomto odvětví.

Už mnoho měsíců za sebou jsme mohli sledovat kontrast mezi tvrdými a měkkými daty z průmyslu. Na jedné straně stále se zhoršující nálady a očekávání reprezentované nejenom indexy nákupních manažerů (PMI), ale i konjunkturálními průzkumy, na straně druhé pak solidní tvrdá čísla o růstu výroby a přidané hodnoty potvrzené posledními daty HDP. Zjednodušeně řečeno, stále horší a horší nálada zatím oporu v reálných číslech nenalezla. Ale jak už to chodí, co není teď, může být příště, a tak výsledky průmyslu budou v nejbližší době strhávat pozornost v daleko větší míře než doposud. Už třeba proto, že ukážou, zda dokáže být česká ekonomika i nadále docela imunní vůči zpomalení v západní Evropě pohybující se opět na hraně stagnace, nebo se už přes onen bod obratu také dostala.

Minimálně v některých průmyslových oborech jsou už několik měsíců vidět známky ochlazení, nicméně ty zatím nepřeválcovaly velká čísla z ekonomiky a zásadně tak neovlivnily její kondici. Přesto si nelze zcela nevšimnout třeba poklesu exportu autodílů reagujícího na slabší poptávku ze strany zahraničních automobilek nebo třeba slabších zakázek pro jeden z největších místních průmyslů, a sice výrobu elektrických zařízení. Když k tomu připočteme poslední mizerný výsledek PMI stojící především na klesajících zakázkách, mohou nová čísla z průmyslu (už v pondělí) napovědět, jak to s tou naší imunitou skutečně je.