Tato generalizace má však jednu výjimku a to v podobě Polska. Zde se COVID stále nedaří zcela zploštit (včerejší denní přírůstek činil 506 případů), což může mít nepříjemné vedlejší efekty pro všechny sousedy nejen ze zdravotního, ale i ekonomického hlediska. Konec konců polská ekonomika je největší v regionu (nepočítáme-li Německo) a v uplynulých letech se jí extrémně dařilo, z čehož těžila i ČR.

Pandemie však způsobila, že aktuálně polské hospodářství zažívá něco v posttransformační době zatím nepoznaného - opravdovou recesi. Ekonomika letos klesne o nějakých 5-6 procent, což se na první pohled může zdát jako relativně dobrý výsledek, avšak uvědomme si, že díky schopnosti Polska čerpat daleko vyšší transfery z rozpočtu EU je růstový potenciál našeho severního souseda daleko vyšší. Navíc zde ovšem platí, že polská vláda a centrální banka (NBP) bojují s dopady epidemie daleko agresivněji, než je tomu u nás, ale i třeba v jiných tzv. emerging markets. Zejména politika NBP je zcela bez kompromisů uvolněná a na rozdíl třeba od té české daleko aktivně koordinuje své záměry s vládou, když nejenže oficiální úrokové sazby již byly sraženy na “technickou” nulu, ale navíc polská centrální banka ve velkých objemech nakupuje vládní a vládou garantovaný dluh (až dosud to činí 94 mld. zlotých). Dokonce ani to nepovažuje NBP za dostatečné a tak (dost možná i po vzoru ČNB) polský výbor pro měnovou politiku ve svém posledním komentáři varoval, že se mu nelíbí současné posilování zlotého s varováním mezi řádky, že polské měně může hrozit intervence (s cílem kurz PLN oslabit).

Možná však na intervenci NBP proti zlotému ani nebude muset dojít a vše proběhne přirozenou tržní cestou. Pokud bude NBP i nadále nakupovat do své bilance vysoké sumy vládních dluhopisů a statistiky počtu nakažených se nebudou lepšit, tak si lze jen těžko apreciaci zlotého představit. Kromě toho z epidemiologického hlediska má Polsko na cestě problém a to dvoukolové prezidentské volby, které proběhnou na přelomu června a července. To opravdu zavání druhou vlnou, aneb vzpomeňme na to, jak si Francouzi zavařili, když si v březnu hráli na demokraty a uspořádali regionální volby, přičemž v Itálii již v té době zuřila epidemie.