Josef Skála: Špionážní válka: Jak CIA pomáhá Ukrajině tajně v boji s Putinem

KOMENTÁŘ

Zní titulek New York Times nad článkem z 28. února. Tuctoví nejsou ani autoři. Adam Entous dostal Pullitzerovu cenu dokonce dvakrát. A jednou i Michael Schwirtz, ač coby člen širšího týmu.

1. března 2024 - 15:50

Zdrojů, které vyzpovídali, je přes 200. Na Ukrajině, v řadě evropských zemí i v USA. Fakta, rozptylující hejno mýtů, shrnují už v perexu: „Spojené státy rozvíjí tajné zpravodajské partnerství s Ukrajinou už přes deset let.“ Coby projekt, který je „v boji proti Rusku zásadní pro obě země“.  

Holport po řadu let

Že jsou to „CIA a další americké zpravodajské agentury“, kdo „poskytuje zpravodajské informace pro cílené raketové útoky“ - „sleduje pohyby ruských jednotek“ a „pomáhá podporovat špionážní sítě“ – se ví už dávno. To „partnerství však není až válečným výtvorem“. A „Ukrajina není jediným beneficientem“. „Kořeny zapustilo už před deseti lety“ a „proměnilo Ukrajinu v jednoho z nejdůležitějších zpravodajských partnerů Washingtonu proti Kremlu“.

Součástí je i centrum špionážního odposlechu v lesním podzemním bunkru, které autoři článku navštívili osobně. Spadá do rozsáhlé „sítě špionážních základen s podporou CIA v posledních osmi letech, která zahrnuje 12 tajných míst podél ruských hranic“. „Téměř plně financovaných a vybavených CIA.“ Navazují na „zásluhy“, jimiž se „Ukrajinci Američanům osvědčili“ už odposlechy ruských zdrojů dřív. Již „kolem roku 2016 začala CIA trénovat elitní ukrajinské komando – známé jako jednotka 2245 – které zachytilo ruské bezpilotní letouny a komunikační zařízení, aby je technici CIA mohli dešifrovat a prolomit moskevské šifrovací systémy“. „Jedním z důstojníků jednotky byl Kyrylo Budanov, nynější šéf ukrajinské vojenské rozvědky.“

Epicentrum pro širý svět

CIA, čteme dále, „pomohla vycvičit celou novou generaci ukrajinských špiónů, operujících v Rusku, po celé Evropě, na Kubě i dalších místech s velkou přítomností Rusů“. Samotní „důstojníci CIA“ zase „zůstali na odlehlém místě na západní Ukrajině i poté, co Bidenova administrativa evakuovala americký personál v týdnech před ruskou invazí v únoru 2022“. V jejím „průběhu tito důstojníci předávali Ukrajině kritické zpravodajské informace, včetně těch o plánovaných ruských úderech a nasazovaných zbraňových systémech“.

Americká strana prý byla zprvu poněkud nedůvěřivá. „Ukrajinští zpravodajští úředníci se však CIA vytrvale dvořili.“ A „postupem času nabyli pro Američany životní důležitosti“. Zvlášť od roku 2015, kdy „na schůzku se zástupcem šéfa stanice CIA dorazil generál Valerij Kondratyuk, tehdejší šéf ukrajinské vojenské rozvědky, a předal mu stoh přísně tajných spisů.“ Například o „utajovaných stránkách Severní flotily ruského válečného námořnictva, včetně podrobných parametrů nejnovějších jaderných ponorek“. Pak už „netrvalo dlouho a týmy důstojníků CIA jeho kancelář pravidelně opouštěly s batohy plnými dokumentů“.

Zapojeným Ukrajincům se „nepřiměřená opatrnost Washingtonu nezamlouvala“. Proto „začali organizovat atentáty a další smrtící operace“. Těmi prý „porušovali podmínky, o nichž měl Bílý dům za to, že s nimi Ukrajinci souhlasí“. „Rozzuření činitelé ve Washingtonu“ pak měli „pohrozit přerušením podpory, ale nikdy to neudělali“. Právě americká ambasáda v Kyjevě, resp. tamní rezidentura CIA, se „staly nejlepším zdrojem informací, signálů a všeho ostatního o Rusku“. "Nemohli jsme se jich nabažit," cituje článek vysokého amerického hodnostáře.

K agentům slovanskou oklikou

Brzy přišla na řadu i ještě delikátnější zadání. Až po pomoc při verbování agentů v samotném Rusku. Jak to měl autorům popsat už citovaný generál Kondratyuk: „Nechá-li se Rus naverbovat Američanem, dopustí se absolutní zrady. Ale pro Rusa, kterého naverbuje Ukrajinec, jde pouze o přátele, kteří klábosí u piva.“

Už v lednu 2016 „odletěl generál Kondratyuk do Washingtonu na schůzky v Scattergood, panství v kampusu CIA ve Virginii, kde agentura často pořádá slavnosti hostujících hodnostářů. Agentura souhlasila, že pomůže HUR modernizovat a zlepšit jeho schopnost zachytit ruskou vojenskou komunikaci. Výměnou za to generál Kondratyuk souhlasil se sdílením všech primárních zpravodajských informací s Američany. Od nynějška to bylo skutečné partnerství.“

Dvojice z New York Times viděla osobně i velké servery, „financované CIA a pronikající do zabezpečených komunikačních sítí ruské armády“. A také „do špionážních satelitů z Číny a Běloruska“. CIA „dozorovala rovněž výcvikový program ve dvou evropských městech, školící ukrajinské zpravodajské důstojníky, jak přesvědčivě přebírat falešné osoby a krást tajemství v Rusku a dalších zemích, které jsou zběhlé ve vytěžování špiónů.“ Absolventi „byli brzy nasazeni na 12 nově vybudovaných předsunutých operačních základnách vybudovaných podél ruských hranic. Z každé pak, řekl reportérům generál Kondratyuk, „řídili ukrajinští důstojníci sítě agentů, shromažďujících informace uvnitř Ruska“. „Nejkvalifikovanější“ z nich pracují přímo „s potenciálními ruskými zdroji“. A „cvičí spící agenty, mající v případě okupace zahájit partyzánské operace“.

Parťáci na špinavou práci

Sama CIA však měla stanovit i „red lines“. Ukrajincům prý odmítla posvětit „smrtící útočné operace“. Kondratyuk se totiž dožadoval „pomoci CIA i při plánování tajné mise s cílem vyslat komanda HUR do Ruska, aby umístila výbušná zařízení do vlakových skladů používaných ruskou armádou. Pokud by se ruská armáda snažila zabrat další ukrajinské území, Ukrajinci by mohli odpálit výbušniny, aby zpomalili ruský postup.“ Zarazit to měl sám šéf CIA Brennan. Generál Kondratyuk misi zrušil, ale „pak už jsme o takových věcech s vašimi chlapy nediskutovali," uvedl americkým novinářům. Ti pak odtajňují i sérii teroristických akcí, masakrujících „kolaboranty“. Řadu lidí z blízkého okolí tehdejšího prezidenta Obamy prý měly vést až k žádostem, aby CIA vazby na ukrajinské služby uťala.

Jenže i základna v lesním bunkru, již navštívili Entous a Schwirtz, se „rozrostla o nové velitelské centrum a kasárna a z 80 ukrajinských zpravodajských důstojníků jich je 800“. Trump sice usiloval o normalizaci vztahů s RF, zůstal však obklíčen „lidmi typu Mikea Pompea jako ředitele CIA a Johna Boltona jako poradce pro národní bezpečnost“. A ti vyrazili do Kyjeva „zdůraznit svou plnou podporu tajnému partnerství, které se rozšířilo o specializovanější výcvikové programy a budování dalších tajných základen“. Sám „generál Budanov, jejž v roce 2020 Zelenskij pověřil vedením HUR, o partnerství řekl: ´Jen dál sílilo. Systematicky rostlo. Spolupráce se rozšířila do dalších oblastí a nabyla většího rozsahu.´“

Režie a kompars

CIA imponovala natolik, že ji začala „kopírovat ve vztahu s dalšími evropskými zpravodajskými službami, zaměřenými na boj proti Rusku. Šéf Russia House, oddělení CIA dohlížející na operace proti Rusku, zorganizoval tajnou schůzku v Haagu. Tam se zástupci CIA, britské MI6, HUR, nizozemské služby (kritický zpravodajský spojenec) a dalších agentur dohodli, že začnou shromažďovat ještě víc zpravodajských informací o Rusku. Výsledkem byla tajná koalice proti Rusku – s Ukrajinci coby důležitými členy.“ Po zahájení ruské invaze v únoru 2022 se „důstojníci CIA se scházejí se svými ukrajinskými kontakty každý den, aby si předali informace“. A „Bílý dům pověřil špionážní agentury, aby poskytovaly zpravodajskou podporu i smrtící operacím proti ruským silám na ukrajinské půdě“.

Pár týdnů nato se „CIA vrátila i do Kyjeva a vyslala desítky nových důstojníků na pomoc Ukrajincům. Vysoký americký činitel komentoval enormní přítomnost CIA slovy: ´Mačkají spoušť? Nikoli. Pomáhají se zaměřováním? Absolutně." Část „důstojníků CIA byla nasazena přímo na ukrajinské základny. Analyzují potenciální ruské cíle, na něž se Ukrajinci chystají zaútočit,“ aby se „ujistili, že jsou přesné“. Už před ruskou „invazí CIA a MI6 vycvičily své ukrajinské protějšky“ i v „budování tajných a partyzánských sítí. Na jihu Chersonské oblasti, okupované v prvních týdnech války Ruskem, začaly tyto partyzánské sítě podle generála Kondratyuka zabíjet místní kolaboranty a pomáhaly ukrajinským silám zaměřit ruské pozice.“

Teď se však „někteří ukrajinští zpravodajští důstojníci svých amerických protějšků ptají, zda je CIA neopustí“, tak jako třeba svou afghánskou agenturu. Vysoký hodnostář CIA je však měl ujistit, že nedávnou návštěvu šéfa CIA Burnse - v Kyjevě byl od roku 2022 už podesáté - třeba chápat jednoznačně: „Svůj jasný závazek vůči Ukrajině prokazujeme po mnoho let a tato návštěva je dalším jasným signálem, že závazek USA platí i nadále.“ Ke 12 tajným základnám, působícím už řadu let, zřídily CIA a ukrajinská HUR ještě dvě další. „Produkují víc zpravodajských informací, než po dosavadní průběh války. Takové informace získáte jen tady a teď,“ měl americkým reportérům říci generál HUR Dvoreckij.

Kdo a proč posílá vzkaz

Tohle nevede stopou Seymoura Hershe. Natož Juliana Assange. Autory, investigativní doopravdy, by do špionážních bunkrů nezvali. Tohle bude vzkaz šarží, jímž říkají pane i ty bunkry. Doznání toho, co se dosud zatloukalo. Karty, vyložené na stůl přímo z Langley. Jako nabídka protistraně. Pozvánka za stůl, kde se dohodnou po dobrém. Za situace, kdy se po zlém nedaří.  

Právě to naznačují hned dvě indicie. Zmínky o „red lines“, trčící z textu opakovaně. O tom, že krev kape jen z rukou „ukrajinského partnera“. Druhý ze signálů zazněl přímo z Kremlu. V rozhovoru s Tuckerem Carlsonem – s rekordním publikem napříč planetou. Byl o kontaktech tajných služeb, suplujících nevůli k jednání s Putinem a Lavrovem. Třeba se opravdu klube šance, jak zkrotit šovinistickou vzteklinu. Být z jejích manekýnů, začnu myslet na zadní kolečka.              

Josef Skála


Anketa

Měla by se podle vás stát Ukrajina členem NATO?

Ano 16%
transparent.gif transparent.gif
Ne 69%
transparent.gif transparent.gif
Nevím 15%
transparent.gif transparent.gif