Předpokládám, že dělení světového a EU bochníku potrvá i během symbolicky významného roku 2021. Při jeho vítání by nejenom vláda a pan prezident Zeman měli slyšet stále silnější hlas hlavního západního souseda české kotliny – SRN. Ten zatím vyhlašuje bezmocné sankce. Roli rukojmího, ve které se SRN nachází mimo jiné díky bloggeru Navalnyj, zkompromitovanému konání berlínské fakultní kliniky Charité a Organizace pro zákaz chemických zbraní komplikuje omezená suverenita SRN, její členství v NATO a v neposlední řadě neukončené poučení s historie. Proto doporučuji všem vůdcům, jejich záložníkům a rádo-by vůdcům v EU intenzivní lekturu částí děl následujících pěti velkých osobností:

1. Fjodor Ivanovič Ťutčev (1803 — 1873). Tento ruský romantický básník a diplomat působil mj. v Mnichově. Jeho výroky Řečená myšlenka je lží, Rusko se nepochopí rozumem, jinými slovy, Kdo Rusko svým rozumem přemostí, žádné měřidlo ho nezměří, jeho duše je zvláštní bytostí, pozná ho jen ten, kdo v něj uvěří, patří k nejcitovanějším aforismům. Pro snadnější pochopení záměru příspěvku doporučuji tři práce v ruštině, nebo originál ve francouzštině, protože nevím, zda byly přeloženy do češtiny: Dopis doktorovi Kolbovi (Письмо к г-ну доктору Кольбу, 1844), Zápis carovi (Записка царю, 1845), Rusko a revoluce (Россия и революция,1849). Případně Papežství a římská otázka (Папство и римский вопрос,1850).
2. Erich Pinchas Fromm (1900 – 1980). Tento německý a americký psycholog, humanistický filozof a sociolog a představitel západního marxismu se zabýval ve své knize To Have or To Be? (Mít nebo být?) otázkou aktuálního odcizení člověka, které je způsobeno materialismem. Základem jim navrhované nové společnosti řídící se humanistickým socialismem je přerod lidí z módu vlastnění k módu bytí a posílení empatie a zájmu o druhé lidi a přírodu. Připomínám se vším respektem, že problém Ruska a Marxe filozof Fromm ne zcela pochopil. Stačí seznámit se kriticky s knihou Obraz člověka u Marxe (Marx´s Concept of Man v překladu Michaela Hausera, 2004, L. Marek,  ISBN80-86263-53-3) a bude mnohým jasné, že Fromm sám se stal podpůrcem falzifikace myšlenek Marxe. Proč? Protože interpretoval mimo jiné ideál Marxe jako sjednocení s přírodou a realizaci individualismu ve smyslu západního myšlení od doby osvícenectví a reformace až do poloviny 19. století. Ve skutečnosti a v kontextu aktuálního dění je anglický filozof Aldous Huxley (1894 – 1963), proslulý dystopickým románem Konec civilizace (1931) a utopickým románem Ostrov (1962) blíže pochopení Marxe, skutečnosti a současné situace. Řekl: náš současný ekonomický, společenský a mezinárodní systém je založen na nepřítomnosti lásky. Z tohoto pohledu je Marxův socialismus protestem proti této nepřítomnosti (lásky), proti vykořisťování člověka člověkem, proti lidské chamtivosti a kořistnictví ve vztahu k přírodě. Zjednodušeně: proti ničení našich přírodních zdrojů na úkor většiny dnes žijících lidí a ještě více na úkor budoucích generací. Pro doplnění připomínám, že Huxley požádal po druhé světové válce o americké státní občanství, ale byl odmítnut, jelikož nepozvednul zbraň na obranu USA.
3. Karl Heinrich Marx (1818 – 1883). Tento německý filozof, kritik klasické ekonomie, teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu napsal mimo jiné Téze o Feuerbachovi. Jedná se o jedenáct krátkých filozofických poznámek napsaných jako osnova první kapitoly knihy Německá ideologie v roce 1845. Pochopení první a jedenácté téze postačí, aby si čtenář uvědomil obsah pojmů občanská a lidská společnost, jaký je mezi nimi rozdíl a co má na mysli skutečně moderní marxista nebo například i čínský prezident Si, když mluví o sjednoceném lidstvu nebo světové lidské společnosti.
4. Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883). Tento ruský spisovatel, prozaik, básník a publicista se seznámil s Ťutčevem na lodi Nikolaj I během plavby v Baltickém moři. Turgeněv pomohl zachránit manželku a děti Ťutčeva.  Skutečnou slávu mu přinesla však kniha povídek Lovcovy zápisky (1852, česky vydáno 1950, Práce, v překladu Josefa Pelíška). Turgeněv byl v podstatě pro přiblížení Ruska k západní Evropě. Sociálně-psychologický román Otcové a děti popisuje boj za zrušení nevolnictví a názorový střet mezi konzervativními ruskými statkáři (otcové) a radikály (dětmi). V románu Rudin otevírá aktuální problém zbytečného člověka (dnes již lidského odpadu). Pro příspěvek doporučuji jeho popis a postoj k veršované tragédii Johanna Wolfganga von Goetha (1749 – 1832) ve dvou dílech, pokládané za jeden z nejvýznamnějších textů německé literatury: Faust. První díl v němčině byl vydán 1808, druhý díl 1832 a první vydání v češtině v roce 1863.  
5. Aleksandr Kožev (1902 – 1968). Tento vlivný francouzský filosof a politik ruského původu, jehož strýcem byl malíř Vasilij Kandinskij (1866 – 1944) se zabýval hlavně novoplatonismem, filozofií dějin a Hegelem (1770 – 1831) výrazně ovlivnil francouzskou filozofii 20. století a vznik Evropské unie. Studoval sanskrit, čínštinu, západní a čínskou filozofii. V Heidelbergu a v Berlíně se seznámil s fenomenologickou filozofií Martina Heideggera (1889 – 1976), s historikem a filozofem vědy ruského původu, který po většinu života působil v Paříži, Alexandre Koyrém (1892 – 1964), s vlivným, v Německu narozeném americkým politickým filozofem židovského původu a konzervativním kritikem moderní filozofie Leo Straussem (1899 – 1973) a dalšími významnými osobami. Roku 1924 obhájil pod vedením Karla Jasperse (1883 – 1969) disertaci o ruském mystiku a filozofovi Vladimíru Solovjevovi (1853 – 1900). Od roku 1948 byl tajemníkem OECD a poradcem francouzských vlád v evropských otázkách. Podílel se na jednáních o Schumannově plánu, GATT a společném trhu. Věhlasný svými přednáškami na téma Fenomenologie ducha, které navštěvovala malá skupina lidí, kteří se ale později proslavili, včetně  Jean-Paul Sartre, Raymond Aron a Hannah Arendtová, Kožev vysvětloval motiv lidské touhy na Hegelově podobenství o pánu a rabu. Touhou se člověk přesahuje. Specifickou je touha po uznání. Ta vede k zápasu, v němž ale soupeř nesmí být zabit: jde přece o jeho uznání. V současné době se mi jeví, že ve vztahu mezi RF, SRN a ČR se jedná o opak, který brzdí čirý strach.

Pro Koževa konec dějin nastal již Francouzskou revolucí a Napoleonskou Evropou s nastolením občanské společnosti. Z Koževova pojetí konce dějin vyšlo také mnohem jednodušší schéma konce dějin amerického politologa japonského původu Yoshihiro Francise Fukuyamy (1952). V Náčrtu fenomenologie práva (1943) Kožev postavil proti sobě aristokratické a občanské pojetí práva. O SSSR napsal, že je to poslední kapitalistický stát na světě a marxismus pokládal za zastaralý a nepoužitelný. Když se ho v roce 1967 revoluční studenti Berlína ptali, co mají dělat, řekl jim (prý), že se mají naučit řecky. Pro doplnění uvádím, že Kožev v ČSR ovlivnil filozofa a fenomenologa Jana Patočku (1907 – 1977). Přestože 2021 jsou nejenom dvě čísla těsně vedle sebe napsaná (20 a 21), ale čtyři číslice a nic pevného, za co by se dalo chytit a z čeho by bylo možné se podívat do budoucnosti, dovolují zamyslet se v kontextu teorie smyčkové kvantové gravitace, které se podařilo nejenom dobře definovat kvanta prostoru i kvanta času, ale i představit důsledek teorie, že realita není, čím se zdá. O tom bude krátce psáno ve třetí části příspěvku. Souhlasu netřeba.