Léta naděje, že doženeme,  co jsme zmeškali, střídá obava, že se ocitáme v centru destrukčních procesů s nepatrnou šancí na záchranu. Nepatrnost té šance spočívá hlavně v tom, že pořádně nevíme, zda si záchranu přejeme.  Naši předposlední a současní vůdci plní zadání těch největších a „nejdemokratičtějších“  oligarchů světa, a to ovládnout nás stejně, jak se to podařilo lidovým vůdcům u nás hned po tom, co zvítězil pracující lid. Jen boj za mír nahradila záchrana planety, třídní boj, ekologická nenávist, a aby té lásky nebylo málo, tak se přidala vakcinační, mezigenerační atd.

Vláda opojená mocí uplatňovanou bez většího odporu veřejnosti a bez ohledu na ÚSTAVU, udělala velkou chybu. Svou všemohoucnost se snaží dokázat povinným proočkováním těch nejzdravějších a nejstatečnějších profesních skupin. Tento svévolný a nesmyslný zásah do základních práv a svobod potvrdil, jak jsou vládě naše svobody ukradené – a tak se konečně z lidských futrálů na zážitky s implantovanou bezbřehou tolerancí stávají lidé s potřebou mít důvod vážit si sami sebe. Uniforma není oděv lokajů. Policisté, hasiči, zdravotníci a vojáci mají sloužit lidu naší země, tedy i sobě, k společnému prospěchu, a ne skupině, která se po získání moci snaží z nás udělat nevolníky, a z naší země kolonii.

Ve společnosti plné keců o korektnosti a neuvěřitelných tolerancí jedná vláda s těmito složkami jak s hadrem. Nad řečičkami o tom, jak jsou skvělí, užiteční a nenahraditelní, stojí podmínka bezmezné a bezvýhradné tedy slepé a hluché poslušnosti. Erár ale nemá právo vlastnit jejich těla a duše! Tento fakt si začíná uvědomovat stále víc příslušníků těchto složek a rodí se odpor. Naši ministři v čele s premiérem prosazující u nás zájmy EU tak vstoupili na cestu generálů, kteří se ocitnou v poli sami - bez vojska.