Tedy osud svázaný s osudem Libanonce Alího Fajáda, jehož se u nás dožadovali Američané. Výsledek je již dávno známý – Češi jsou doma a Libanonec taky. Výměna duší, jak má být. U Amíků jsme teď hauzři. Rozuměj, nespolehliví. Když si ale USA s tehdejším Svazem sovětských socialistických republik vyměňovali své lidi, pozvali k tomu celý svět. Pamětníci vědí – nad SSSR  v roce 1960 sestřelený Francis Garry Powers, pilot špionážního letounu U2, byl nakonec do Spojených států vydán výměnou za ruského špiona Rudolfa Abela, dopadeného Američany.

V debatách o nespolehlivosti českých špionážních struktur, které se spíše řežou mezi sebou, než aby bdělost nasměrovaly tam, kam mají, lítají i miliony za výkupné Čechů a Češek, lítajících po světě a potom i v průšvihu. Někdo něco vyzradí, šoupne to médiím a už to lítá taky. Politik jen zopakuje, co už někde dočetl v novinách a lítá v tom úplně nejvíc. Teď je to Martin Stropnický, který na scéně nejvýše postavených práskačů střídá Miloše Zemana. Svého času jistý nejmenovaný politik sdělil, že vzít si do vlády lidovce, je jako dávat si na noc pod polštář odjištěný útočný granát. Nedrží basu a touží mít v ruce taktovku, i kdyby v poslaneckých lavicích měli pouze jednoho člověka. Tudíž budou škodit a dělali to tak vždycky.

Útok šéfa lidovců Pavla Bělobrádka tak odráží Andrej Babiš, stranický šéf Martina Stropnického. Narovnal prý poměry na svěřeném ministerstvu tak, jak to předtím nikdo nedokázal. Opakem je právě Bělobrádek – chtěl víc peněz na výzkum a vědu a kde nic, tu nic. Poněkud úsměvné na celé záležitosti je, že uhlopříčně znepřátelenými stranami zní názor, že podobné lapálie o výkupném a podobně by se neměly vůbec komentovat. A hned se dozvídáme proč -  nikomu přitom asi nedochází, že tyto průšvihy vlastně bez ustání komentují úplně všichni. Hlavu na špalek by měl dát ten Stropnický, žádné dlouhé štráchy! Prostě rezignace je zcela na místě, soudí šéf ODS Petr Fiala a z řad opozice se k němu přidávají další hlasy. Dalo se to čekat, od toho je to opozice, aby plnila svůj úkol nenechat na druhé straně břehu nikoho v klidu.

Dalo se i čekat, že lidová tvořivost se nevyhýbá ani potentátům, kteří za tepla šíří názor, že teroristé budou mít nový sport – Ulov si svého Čecha. Vyvolávací cenu jeho domoviny znáte, vyžeňte ji pak ještě víc. Něco pravdy by na tom bylo, kdyby o naši zemi měli teroristé zájem. Protože pravdu mají jisté výzvědné služby, které se naštěstí drží dále od  kontroverzí služeb jiných. Teroristé u nás nemají vytvořené patřičné zázemí vzhledem k malé muslimské komunitě. Takže když se v zahraničí dostane Čech do potíží, nebudou to teroristé, ale obyčejné loupeživé bandy kriminálníků pod jakoukoliv vlajkou. V podstatě v tom žádný rozdíl není, ale jeden ano. Museli byste tam někde v poušti někomu z těch zdivočelých domorodců hodně moc vysvětlovat, že nějaká Česká republika je vůbec na mapě. Stejně zbytečně, protože Čech nebo Maďar? Dolary za ně stejně dostaneme. Doma si pak dělejte, co chcete. Zatím budete dělat, co chceme my. Protože doma jsme tady zase my.

Určitá hysterie kolem Stropnického či prezidenta Zemana je vlastně škodlivější, než sama podstata problému. Když o neschopnosti toho či onoho vládnoucího úředníka budou vykřikovat sami politici, pak by si měli uvědomit, že jejich postesky nezůstanou nevyslyšeny. Tudíž je s radostí mohou převzít zahraniční média. Ono zmíněné heslo Ulov si svého Čecha, pak může dopadnout na úrodnou půdu. Stačí to ještě několikrát na domácí půdě zopakovat a palcové titulky v zahraničních tiskovinách jsou na světě. Jako by naši kritici všeho a všech přímo dávali návod těm venku ozbrojeným bandám, proč se o naši zemi více zajímat. Nejlepší obrana je po citlivých uniklých informacích hezky držet jazyk za zuby a fackovat se pouze v kuloárech. Dělal to se svými lidmi Winston Churchill a věděl proč. Byla válečná doba a musel budit zdání neohroženosti. Válčí se znovu, v jiné době i jiné formě, a nemáme Churchilla. Máme všechno, jen ne vládu, která drží pohromadě jen kvůli tomu, že se z vlastní neschopnosti držet basu ještě nestačila zničit sama.