Všichni ti, co u nás uznávají jen svoji vyhraněnou představu o míru, klidně nechají jiné umírat, protože oni do války nikdy nepůjdou. Skončí u fotek v maskáčích, s odhodlaným výrazem na tváři, případně nějakou slušivou zbraní v ruce. Vidlákovi věřím, že je pro něj mír to nejdůležitější nejen proto, že mu dorůstají děti, ale i proto, že jeho rodina si plnými doušky užila poslední válečné běsnění. Pamětníci a svědci vymřeli. Bohužel je poslední válka, i se svými cca 365 tisíci zmařenými životy, pro velkou část občanů jen – pro mladší nezajímavou, pro starší někdy až trapnou historií. Historií už tak starou, že je třeba ji zas trochu poopravit. Je to přece tak dávno.

Mír je nebo není. Tak jak není možné, být tak trochu mrtvý nebo těhotná, nelze být tak trochu v míru. Mír není možné ohýbat, tvarovat a přizpůsobovat, jako třeba demokracii. Co druhů demokracie jsme vytvořili, sociální, lidovou, liberální, novou, evropskou, vyberte si jakou kdo chcete, mám pro všechny. Přitom ve které skutečně vládne lid? V žádné, jen si to více či méně namlouvá. V lepším případě předá ve volbách svou vůli politikům, kteří si pak dělají stejně co je napadne, bez ohledů na to, co naslibovali. Vždy se naleznou překážky, které zabrání realizaci jejich krásných vizí. Jednou je to „covid“ vole, podruhé „válka“ vole, za další „xxxx“ vole. Jen to vole se nemění. Představa, že parta, co se napakovala na COVIDU požene k zodpovědnosti partu, co se napakovala na válce, je sci-fi nejen u nás. Tak co jiného si zasloužíš VOLE???

A TO BY TAK PRO DNEŠEK STAČILO!