Eduard Chmelár: Ve sporu o tom , kam jsme se dostali, není nevinných, všichni jsme terče

KOMENTÁŘ

Stupňující se a neustále živená nenávist ve společnosti si vybrala tu nejhorší daň. Jistě chápete, že dnes jsem neměl čas ani chuť psát statusy.

15. května 2024 - 21:45

Od oběda odpovídám domácím i zahraničním novinářům, volají mi velvyslanci, přátelé, kolegové. Všichni jsou vyděšení a kladou si otázku, co se to děje. Nechtěl jsem k vám promluvit pod tlakem obrovských emocí, které zmohly i mě. Všechno, co chci v této chvíli říct, je toto.

Slovensko přežilo nejdramatičtější den své moderní historie. Byli jsme svědky prvního atentátu na slovenského politika. Toto se na Slovensku ještě nikdy nestalo. Nelze to přirovnat k ničemu, jen k atmosféře politických atentátů v USA v šedesátých letech minulého století na Johna F. Kennedyho, Roberta Kennedyho a Martina Luthera Kinga. Je to strašný zlomový moment pro Slovensko a chápu všechny, kteří cítí strach, nejistotu, žal i hněv. Robert Fico toto vyústění předvídal. Krátce po prezidentských volbách, kdy vládní politiky začali napadat na ulicích, si položil otázku, kam to směřuje a kdy někoho zastřelí.

To poslední, co v této chvíli potřebujeme, je začít se navzájem obviňovat. Umím si představit, jaké teorie se vám honí hlavou, ale nedělejte to. Ve sporu o to, kam jsme se dostali, není nevinných. Neukazujte prstem na druhé, zamyslete se nad tím, čím jste vy osobně přispěli k tomu, aby se zde neprohlubovala vzájemná nevraživost. Každý musí začít u sebe. Katarze může přijít až po společném uvědomění si chyb, které každý z nás dělal, než to vyústilo v tento tragický bod. V kritických chvílích jako je tato, se každá zdravá společnost semkne kolem vedení státu, vědoma si toho, že nyní jsme v ohrožení všichni. Všichni jsme terče. A potřebujeme se navzájem chránit. Budeme-li místo východiska hledat viníky, upadneme ještě do hlubší krize než dosud.

Dnes jsem viděl plakat lidi, kteří Roberta Fica nikdy neměli rádi. Všechny nás to zasáhlo. Kéž by nás to všechny spojilo. Neboť soudržnost je nejdůležitější nástroj, jak překonat toto hrozné období a obnovit stabilitu státu. Všichni zde věříme, že Robert Fico přežije a že ho tato strašlivá zkušenost posílí. Opravdu silně věříme. A pláčeme. Pláčeme jako malé děti. Ženy i silní chlapi. Je to nepřenosný pocit. Když jsem byl v přímém vysílání TV Nova, moderátorka mi přinesla čerstvou zprávu, že jedna z kulek zasáhla slezinu a náš premiér bojuje o život. V tu chvíli se mi roztřásl hlas. A jako tehdy, ani teď nedokážu říct už nic víc, než toto: "Dělej, drž se, potřebujeme tě."

Eduard Chmelár


Anketa

Kdo by podle Vás byl lepším prezidentem USA?