Nad podnikem Víta Bárty by se již dalo mávnout rukou, dny tohoto uskupení jsou s největší pravděpodobností sečteny, což letošní krajské a senátní volby ozřejmí. Proto se není co divit, že účast ve vládě musí véčka vnímat jako díky za každé nové ráno u lizu. Ovšem tato snaha - cimrmanovsky střídat periody nadějí a zklamání, v jejich podání vytváří takovou politickou břečku, která už není ani pro tu srandu.

Tentokrát se však veverky kupodivu dotkly otázky, která český národ ani moc nerozděluje, spíše v drtivé většině dráždí. Podle průzkumu společnosti SANEP 69,4 procenta odmítá církevní restituce. U celkem bezvěreckého národa se není ani co divit. Kapitál důvěry, které církve měly za totáče a odporu vůči autoritářskému režimu rychle promrhaly majetkovými požadavky, soudními spory o katedrálu a občasným problesknutím prelátského opovržení vůči sockám či levici (což je opravdový paradox). Lidé církvím vlídně naznačují, že jim sluší chudoba, nebo aspoň střídmost, zvláště, když jejich vliv ve společnosti je marginální. Nemluvě o době krize, kdy si má většina utáhnout opasek a chudí dostanou na holý zadek. Pro mnohé je prostě nepochopitelné, proč se má najednou církev topit v desítkách patrně nadhodnocených miliardách, když dosud 20 let fungovaly bez velkých potíží. Přesvědčení, že církve mohou i nadále pokračovat ve své činnosti, a to i bez navrácení majetku a mnohamiliardových finančních prostředků, sdílí 72,6% dotázaných společností SANEP.

Veverky se dostaly samy – snahou zneužít populisticky názorů obyvatel pro své béne (Bárta chtěl peníze do dopravy, jinak restituce nepodpoří, pak chtěli slučovat ministerstva, následně poslat pět procent úředníků do výroby, aby VV drnčeli, kdeže jsou konkrétní zdroje na přesun peněz a majetku) - do situace natolik vyhrocené, že vyjádřili nedůvěru jak Nečasovi, tak Kalouskovi v poslední otázce. Tedy odkud se na přesun majetku a peněz církvím vlastně vezme.

Stačil jeden den a už jim věří – třebaže to nebyly VV ani na středeční tiskové konferenci schopné vysvětlit. I přítomní novináři se už jen culili, protože na hlasitou veselost jsou již příliš okoralí a z výmluv véček unavení. Je samozřejmě obtížné provést i virtuální harakiri a po silných drtivých slovech vše vzít zpět a tvrdit, že se vlastně nic nestalo a jede se dál. Pro veverky se z toho ale stává profesionální rutina. Majetkové vyrovnání s církvemi se nedotkne občanů, peníze na výplatu církvím se získají úsporami ve státním rozpočtu a omezením byrokracie, mele Radek John. Ministři VV podle něj zákon na vládě podpořili po garancích premiéra. To je absolutní blábolení a lež.

Vyrovnání se tak podle údajného, dobře, aspoň formálního předsedy VV nedotkne běžného občana, protože peníze na výplatu církvím se najdou jinde. To je k popukání. Šafář státní kasy hovoří o nutnosti ušetřit letos 30 miliard korun a jak se rozliší k tomu další dvě miliardy? Všechny tyto "ušetřené" peníze totiž půjdou na úkor občanů – ať už neuskutečněnými investicemi, snížením sociálních dávek, zvýšenými daněmi přímými a hlavně nepřímými – DPH, zhoršenou bezpečností, zdražením zdravotnictví, školství a snížením životní úrovně lidí.

Je jistě pochopitelné, že církevní restituce jsou pro českou pravici příležitostí získat aspoň podporu klerikálů (je ohromující, kterak se neoliberální prezident Václav Klaus nyní lísá ke katolické hierarchii, když ještě před několika lety vysvětloval Miloslavu Vlkovi, že církve "přehánějí" svoji roli ve společnosti) a části věřících. A to na úkor ostatních. Podle průzkumů by jinak v současnosti volební střet s opozicí těžce prohrála. Konzervativní špičky katolické církve jsou proto pro pravici lákavější, než názory obyvatel. Ostatně ozval se Duka či Vlk proti plánu likvidace sociálního státu? Nikoli. Ale již mluví - a to vystihl v komentáři Ivan David - o jejich charitě pro "hodné chudé", které vytváří neoliberální parta u moci. V přímé symbióze.

Věci veřejné ovšem ze svých legračních kotrmelců nebudou mít nic. Svými veselými skeči hrátek na vnitřní opozici bez výsledků nezískaly důvěru příznivců předání majetků, svým (tradičním závěrečným) souhlasem nezískaly zcela jistě ani sympatie odpůrců a svojí trapností a korýtkařením ztratili už dávno své původní příznivce, kteří je pod dojmy hesel o vymetení dinosaurů vynesli do parlamentu. Dnes už véčka prudí všechny.

Věci veřejné se tak stávají prototypem, politology dosud nepopsaných,  právě účelově a dobově vytvořených bezpáteřných dinosaurů, zakouslých do opěrek svých křesel, v daném případě plazů, u nichž už všichni dokonce znají termín vyhynutí – 2014, kdy by se měly konat volby do Poslanecké sněmovny. Někteří politologové dokonce mrmlají něco o bližších datech.

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda