Tak jako smrt Krista na kříži nahradí jeho vzkříšení. Probouzející se země, a radost z rodících se mláďat všech živých tvorů, může být společná nám všem. Výsledek touhy plní hnízda, doupata i pelíšky. Když pozoruji zvířata, jak se starají, s jakou péčí olizují a očichávají mláďata, nemohu uvěřit, že jejich něha je produkt hmoty mozku. Čím dál víc mi připadá, že zvířata jsou schopna hlubších a upřímnějších citů, než mnohý člověk. Jejich chování se v přírodě nestalo obětí technického rozvoje. Jejich přirozenost není narušena pokrokem. Starají se a vychovávají svá mláďata stále stejně. Jejich zkušenost s lidským podmaňováním si přírody je většinou tragická. 

Svou bezohledností a chamtivostí znásilňujeme a na kříž přibíjíme přírodu, kde můžeme. Státníci mají sice ústa plná frází, ale vítězí kapitál a zisky. Světový kapitál si umí koupit i boj za záchranu planety. Drancujeme Zemi bez soucitu na souši, na moři i ve vzduchu. Svou zpupností ji tlačíme k tomu, aby se nás, jako tvora nejvíc ohrožujícího vše živé na planetě, zbavila. Jako druh ztrácíme zábrany a pud sebezáchovy. Pachtíme se za implantovanou nám představou, co potřebujeme ke štěstí, která z nás dělá duševní mrzáky a duchovní chudáky. Hledejme štěstí v nalezení souladu mezi tím, co chceme a tím co máme. Každý se o to může pokusit. Po štěstí přece také toužíme všichni. Přeji si, aby těch, kterým se to podaří, bylo co nejvíc.