Žhářský útok na průmyslový objekt v Pardubicích nelze vnímat jako izolovaný čin jednotlivce, který jednal v náhlém pohnutí mysli. Naopak, dostupné informace i širší kontext naznačují, že jde o čin, který vyrůstá z určitého ideového prostředí, jež se v české společnosti formuje delší dobu.
Motivace pachatelů podle dosavadního vyšetřování souvisí s konfliktem na Blízkém východě a s interpretací role Izraele. Útok byl prezentován jako forma odporu. Takové zdůvodnění však zásadně mění charakter celé události. Nejde pouze o trestný čin, ale o přenos zahraničního konfliktu do domácího prostoru.
Samotný způsob provedení přitom ukazuje, že k podobnému činu není potřeba rozsáhlé zázemí ani složité prostředky. Stačí motivace, ideové ukotvení a prostředí, které takové jednání legitimizuje. A právě toto prostředí je dnes klíčem k pochopení celé kauzy.
Podezřelí a prostředí, ze kterého vyšli
Hlavní obvinění v případu nejsou lidé bez názorového zázemí. Naopak, jejich veřejné aktivity i vystupování ukazují dlouhodobé zapojení do propalestinského aktivismu, který v posledních letech výrazně zesílil.
Po 7. říjnu 2023 došlo i v Česku k viditelné mobilizaci. Demonstrace, petice i mediální výstupy vytvořily prostředí, které sdílí jednotný jazyk a interpretaci konfliktu. Objevují se pojmy jako apartheid, kolonizace nebo genocida. V překladu to znamená, že Izrael je vnímán jako viník už samotnou svou existencí.
Vedle jednotlivých iniciativ vznikla síť skupin, které sdílejí identický obsah i vizuální styl. Academics Against Apartheid, Prague4PalestineYouth, Brno4Palestine nebo United4Gaza představují struktury, které již nepůsobí nahodile. Vytvářejí propojené prostředí s jednotným jazykem, narativy a mobilizačními mechanismy.
Tento jazyk se navíc přelévá do akademického prostředí. Nešíří ho pouze studenti, ale i pedagogové a někde celé akademické struktury. Aktivismus se tak institucionalizuje a získává legitimitu, která mu umožňuje další expanzi.
Zásadní je však ještě jeden moment, který bývá často přehlížen. Tento jazyk a tato infrastruktura nejsou udržovány pouze nadšením.
„A protože absurdno má, zdá se, vždycky i dotační rozměr, tak se tenhle jazyk neudržuje jen z nadšení.“
Šíření protižidovských narativů je podle kritických hlasů příliš často financováno i z veřejných prostředků. Nejen prostřednictvím akademických grantů, ale i dotací měst a státu. Tato rovina posouvá celou kauzu do zcela jiné dimenze.
Politická rovina, financování a role Pavla Čižinského
Do případu vstupuje i politická rovina, která zásadně mění jeho interpretaci. Podle dostupných informací má jednoho z hlavních obviněných zastupovat pražský zastupitel Pavel Čižinský, který je dlouhodobě aktivní v propalestinských tématech. Tento fakt nelze vnímat jako okrajový. Ukazuje totiž propojení mezi aktivistickým prostředím a politickou sférou.
„Tohle není spontánní aktivismus.“ Tato věta vystihuje podstatu problému. V okamžiku, kdy se propojí ideologie, akademické struktury, kulturní scéna a politická reprezentace, vzniká celek, který má schopnost ovlivňovat veřejný prostor mnohem výrazněji než jednotlivé iniciativy.
Do tohoto obrazu zapadá i konkrétní prostředí Prahy 10. Působí zde například Kolektiv Tadamun, který sám sebe popisuje jako prostor s vazbami na arabský region a pracuje s pojmy jako radikální praxe solidarity, dekolonialismus a jednostranná solidarita s Palestinou. Právě v tomto prostředí se měl pohybovat i Youssef Mousri, jeden z podezřelých z útoku v Pardubicích.
Na stejnou ideovou linii navazuje i část kulturní scény. Konkrétně kluby Ankali a Planeta Za, kde se konají propalestinské akce. Tyto akce nejsou pouze kulturními událostmi, ale často nesou silně politický obsah.
Například akce United 4 Gaza již v roce 2024 pracovala s pojmy jako genocida v Gaze, označovala izraelskou armádu za okupační síly a měla pravidlo nulové tolerance k sionismu.
Zásadní je, že tyto aktivity podle dostupných informací nesly podporu Ministerstva kultury, magistrátu a městské části. V tomto kontextu získává další citace ještě větší váhu: „To je infrastruktura vlivu.“
Nejde pouze o jednotlivé akce nebo názory. Jde o systém, který zahrnuje aktivistické skupiny, akademické struktury, kulturní projekty i veřejné financování. A právě tato kombinace vytváří prostředí, ve kterém se radikální jazyk může postupně normalizovat.
Co kauza skutečně odhaluje
Pardubický útok není jen bezpečnostní incident. Je to případ, který odhaluje hlubší problém současné společnosti.
Ukazuje, jak se jazyk může stát nástrojem radikalizace. Jak se aktivismus může posunout od protestu k násilí. A jak se jednotlivé vrstvy společnosti mohou propojit způsobem, který vytváří nové riziko.
Zvláštní pozornost si zaslouží právě propojení s politikou. Pražský advokát a politik Pavel Čižinský se dlouhodobě veřejně angažuje v propalestinských tématech, účastní se demonstrací a kritizuje politiku Izraele z lidskoprávní perspektivy. Zapojení Pavla Čižinského ukazuje, že hranice mezi aktivismem a politickou reprezentací může být v některých tématech velmi tenká.
To samo o sobě nemusí být problém. Problém vzniká ve chvíli, kdy se tento prostor propojí s radikální rétorikou a následně i s konkrétním násilným činem.
Pardubice tak nejsou náhodou. Jsou výsledkem procesu, který se odehrává delší dobu. A otázka, kterou si dnes musíme položit, není jen kdo útok provedl. Ale kdo a jak dlouhodobě vytvářel prostředí, ve kterém k němu mohlo dojít.
(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: deníkalarm)
Zdroje: 1. Echo24 – Kdo je podezřelý z útoku; 2. Novinky.cz – Internetová stopa obviněných; 3. Info.cz – Motiv útoku; 4. Novinky.cz – Podezřelí z útoku v Pardubicích; 5. Odkryto.cz – Kontext útoku
