Vážení a milí spoluobčané,

pan kardinál Dominik Duka mne požádal o vystoupení při příležitosti velikonočních svátků. Rád jsem mu vyhověl.

Dnes nebudu mluvit o ekonomice, nebudu mluvit o politice, a dokonce ani o koronaviru.

Budu mluvit o naději, protože Velikonoce jsou poselstvím naděje. Jsou příběhem Zmrtvýchvstání a Vzkříšení a jsou také návratem jara.

Naše společnost, samozřejmě, není mrtvá, ale je zraněná a my všichni bychom ji měli uzdravit.

Nemůžeme ji uzdravit nenávistí, která se někdy objevuje na sociálních sítích, ale můžeme ji uzdravit přátelstvím, láskou, vzájemnou sympatií, solidaritou a sounáležitostí. Právě o to bych vás chtěl poprosit.

Mějme lásku vůči dětem, které jsou naší budoucností. Mějme lásku vůči nám, starým lidem, vzhledem k tomu, že už vzpomínáme na naši minulost, a úcta k naší minulosti je součástí národního povědomí.

Kdysi jsem navštívil Kralice, a tam je památník tamní Bible Kralické, a ten památník je ve tvaru rozevřené knihy. Na něm jsou pouze tři slova. Bůh láska jest.

Proto bych vám všem chtěl popřát víru, naději a lásku.