![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_3237e449-768f-11ea-b311-003048df98d0_e0b093be0293b22393023285d186cfbd.png "[title]")
Druhý den ho však čekalo překvapení, když uviděl svá zvířata čekat ve frontě u brány.
ZOO zvířata přes noc pochopila, že svoboda se nedá srovnat se slušným ubytováním, s bezstarostností o krmení a bezplatnou lékařskou péčí, a to si ani neuvědomila, že nemusí pracovat. Takto stejně jsme dopadli i my. Na rozdíl od těch zvířat stojíme před vraty naší ZOO a než je otevřou, žvaníme o svobodě. Ale kolik nám té svobody ještě zbývá?
V pohybu nám sice nebrání mříže, ale svazuje nás stále hustší síť zákonů, vyhlášek, předpisů, omezení a nařízení. O jakou svobodu jde, když už nejsme schopni sledovat, co ještě můžeme svobodně udělat nebo rozhodnout a co ne? Také svobodu slova nám mimo jiné úspěšně rdousí předsudečná nenávist a svérázná představa svobody slova komisařky Jourové. O kolik svobod ještě přijdeme než pochopíme, že už skoro žádná nezbývá? Možná je to jedno, protože už to jako ta nová převychovaná zpohodlnělá ZOO zvířata vyřešíme odevzdaným setrváním u krmelce. Mezi žvýkáním budeme poslouchat staronovou píseň v podání našich dětí a vnuků, tentokrát v angličtině: „Já druhou takovou zemi neznám, kde tak volně dýchá člověk“. Ano, naše mládež a avantgarda jde zase předělávat svět.
Tak kupředu, levá.
Cíl cesty asi tak rok 1972. Tam už jsme ale byli! Jestli ten návrat nezastavíme, tak ztratíme jak zbytky svobody, tak i krmelce.
Karel Petřík
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_ccf0dfce-c286-102c-8bd3-003048330e04_59f014e7fb01a20bc360aa30bd4a0477.JPG "[title]")
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_da3b5b37-237a-11e6-b7cc-003048df98d0_da8847470daa413dc6fc3adf4236a76c.JPG "[title]")
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_01821558-5e38-11ee-a1c9-003048df98d0_debf20ace587b752b987f16ac2b5c37d.JPG "[title]")
