Překvapivé pro mě bylo, že i k návrhu KSČM, který by počítal se zdaněním daru církvím, se ČSSD postavila apriorně negativně. Přitom by pomohl státní kase cirka 10 mld. korun a sociální demokraté by se alespoň zčásti mohli podívat svým voličům do očí. Jiřímu Zimolovi se nedivím ani z dalšího hlediska.
Hamižnost církví a církevních společností nezná mezí, a tak v rozporu se schváleným zákonem dnes požadují i majetky, za které dostávají finanční náhrady. A dokonce od krajů a obcí, jichž se vůbec vydávání majetku podle zákona nemělo týkat. Nyní je na obecní a krajské samosprávy více než dvě stovky žalob ze strany církví. Jsem ráda, že zástupci KSČM jsou ve svých názorech na problematiku tzv. církevních restitucí od počátku konzistentní. Mám na mysli jak záměr, kdy církvím se dává něco, co jim nikdy nepatřilo, tak provedení. Ať už se jednalo o značně nadsazené výpočty finančních částek, tak jsme kritizovali i to, že tento paskvil vnese problémy do celé řady oblastí. Předkladatelé, tedy vláda pod vedením ODS a TOP 09, to nechtěli slyšet. Čas nám ovšem dal za pravdu a téměř dva tisíce žalob na stát ze strany církví jsou toho důkazem.
Církevní restituce nejsou jediným plivnutím do tváře voličům ze strany ČSSD, ale i ANO, nicméně asi nejviditelnějším. Já naopak chápu snahy hejtmana Jiřího Zimoly o zmírnění tzv. církevních restitucí. Zvláště, když dopadají na kraj, za který nese odpovědnost. Sobotkovi a Chovancovi ale zřejmě leží na srdci hlavně jejich posty ve vládě místo slova, které dali svým voličům. Smutné. KSČM svůj program nezaprodala a nezaprodá, proto věřím, že v podzimních volbách dostane od voličů silný mandát, který - jak se ukázalo v roce 2012 – může být určitou pojistkou i pro levicovou politiku sociální demokracie.