Celkem podle očekávání se po neúspěšných volbách pokusí ovládnout tuto nejstarší politickou stranu v zemi klony Sobotky, Pocheho a Pokorného.

Včera ohlásil kandidaturu na předsedu ČSSD jejich protežé, starosta Nového Města na Moravě, M. Šmarda. Jak již bylo zjištěno před časem při lustraci jeho personálních předpokladů pro výkon ministra kultury (do této funkce neprošel kvůli vetu prezidenta republiky), má Šmarda středoškolské vzdělání ukončené maturitou a nezná žádný cizí jazyk. Znalost cizích jazyků je ovšem pro kandidáta na předsedu sociální demokracievýznamným personálním předpokladem pro výkon této funkce. Předseda strany by měl být schopen aktivně vyhledávat politické kontakty především v německy mluvícím prostředí, tedy s německou SPD a rakouskou SPÖ. Není možné spoléhat ve všem na překladatele. Měl by být také schopen číst zahraniční tisk, když ne německý, tak alespoň anglický. Mít jej jako zdroj informací.

A programy a politická praxe zahraničních sociálně-demokratických a socialistických stran by pro něj měly být inspirací. Pokud ale nebude schopen komunikovat alespoň v některém ze západoevropských jazyků (hodila by se i francouzština), bude to podobně trapné, jako výstupy Bohuslava Sobotky s jeho projevy v angličtině. Tyto projevy probíhaly, jak známo, ve stylu úrovně jazykových znalostí francouzských četníků ve filmu „Četník v New Yorku“. Mám na mysli onu krásnou frázi, která jediná byla francouzskými četníky v angličtině zvládnutá: „My flowers are beautiful“. Tím nechci Šmardu zesměšňovat. Prostě jen nepatřil k pilným žákům gymnázia, kde se mohl alespoň slušné základy jednoho světového jazyka naučit a na těchto základech pak dalších 25 let (!) pracovat. Ostatně osobním přítelem Šmardy je, jak známo, B. Sobotka. Také B. Sobotka prozahálel dlouhá léta po ukončení vysoké školy lenošením v poslanecké sněmovně a z vysoka kašlal na práci na zlepšování své jazykové vybavenosti. I díky tomu se zahraniční vztahy ČSSD postupně omezovaly, omezovaly a chřadly, až skoro uchřadly.

Mít v dnešním složitém světě v čele (dříve) významné politické strany člověka, který není schopen se podívat dál nežli za humna, člověka, ktetý se přirozeně nerozhlíží po světě a nehledá inspiraci, by bylo špatné.

Vždy jsem nicméně s údivem zíral na řečnické výkony tohoto muže při nejrůznějších příležitostech. Byly to výkony, pro které mají Němci krásné slovo „Der Maulheld“, do češtiny přeloženo „tlučhuba“. Ta jeho vystoupení se dají okamžitě tisknout. Problém je jen v tom, že vesměs nemají žádný obsah.

Šmarda ve srovnání s Janou Maláčovou, která byla úspěšnou a bojovnou ministryní práce, je tento mužík, co do předpokladů pro výkon funkce předsedy strany, trpaslíkem.

Naopak Maláčová sice nezná všechny triky, které ve svém politickém repertoáru mají lidé jako jsou Poche a Pokorný, ale bylo by ostatně velmi dobré, aby se je ani neučila. Tito lidé jsou spolu se Sobotkou hlavními viníky oligarchizace ČSSD, která měla zničující vliv na politickou pozici této kdysi (ještě před deseti lety) nejsilnější politické strany v zemi.

Celá strategie postupu této zájmové skupiny, řízené Pochem a Pokorným z pozadí, které intelekt dodává jinak nepříliš bystrý hejtman Netolický, je vlastně jednoduchá. Postavit svého kandidáta na předsedu – Šmarda. Získat, díky vlivu Pokorného v médiích, především v Seznamu a v Právu či v HN, publicitu pro tyto lidi a obklíčit Janu Maláčovou ve vedením ČSSD ze všech stran. Idealistická Maláčová by pak byla vůči těmto politickým rutinérům zcela bezmocná a dříve nebo později by svou misi v politice zabalila.

Ještě bych se rád zastavil u jedné věci, která, alespoň podle mého názoru, zcela diskvalifikuje duo Petříček – Netolický z působení v budoucím, záchranářském vedení ČSSD. Není dobré mít krátkou paměť. A já si dobře vzpomínám, jak před necelým třičtvrtě rokem tito dva bouráci ve spolupráci s nechutným duem investigativních manipulátoru Kubík - Kroupa ze Seznamu Zprávy, pomáhali ničit politickou pozici svého předsedy Jana Hamáčka v epilogu tzv. vrbětické kauzy. Pochybná obvinění investigativců (jimž tito dva lidé přitakávali) a jimi rozpoutaná aféra vlastně poničila velmi důkladně popularitu (do té doby velmi vysokou) tehdejšího lídra ČSSD Hamáčka a oslabila tak šance celé strany na volební výsledek. Bylo to nechutné a neloajální divadlo, do kterého se tito dva borci podle zásady „čím hůř, tím lépe“ (pochopitelně pro ně), zapojili. Ještě dnes bych si před nimi, pokud je někdy potkám, s chutí odplivl.

Pokud lidé tohoto typu obsadí vedení ČSSD, bude v celé této straně uplatněn podobný „model“ řízení, jaký uplatňoval Poche s Petříčkem donedávna v Praze anebo jaký je stále uplatňován v Ústeckém kraji.

Tito lidé také nemají, co do své erudice, nejmenší předpoklady a představivost k tomu, jak se vypořádat s kauzou Altner, která hrozí ekonomickým a tedy i politickým zničením celé ČSSD.