Německo pokračuje v rozsáhlém programu obnovy sportovní infrastruktury. Rozpočtový výbor Bundestagu 13. listopadu schválil dalších 333 milionů eur na rekonstrukce komunálních sportovišť. Celkový objem vyčleněných prostředků tak má dosáhnout téměř 1,25 miliardy eur. Pro rok 2027 se plánované výdaje programu zvýšily z původních 50 na 383 milionů eur. Rozhodnutí ukazuje, že německá vláda považuje obnovu sportovišť za součást širší veřejné infrastruktury. Pro Českou republiku představuje důležité srovnání především způsob dlouhodobého financování, nikoliv samotná výše investic.
Prostředky pocházejí ze zvláštního fondu na infrastrukturu a klimatickou neutralitu. Nejde tedy o běžné dotační výdaje určené na činnost sportovních federací, ale o samostatný investiční nástroj. Fond je financován také prostřednictvím veřejného zadlužení, takže ani německé investice nejsou bez budoucích rozpočtových nákladů. Navýšení navíc zatím schválil rozpočtový výbor, zatímco konečné hlasování Bundestagu o rozpočtu na rok 2027 teprve následuje.
Německo přidává miliardy. Investiční dluh je přesto mnohem vyšší
Program Sanierung kommunaler Sportstätten, tedy Obnova komunálních sportovišť, podporuje především rekonstrukce existujících sportovních zařízení. Prostředky směřují na sportovní haly, hřiště, bazény a další infrastrukturu využívanou místními kluby a veřejností.
V letech 2025 a 2026 bylo na program vyčleněno celkem 916 milionů eur, včetně samostatné částky 250 milionů eur určené na bazény. Nových 333 milionů zvyšuje celkový rámec na 1,249 miliardy eur. Jde ovšem o prostředky vyčleněné v jednotlivých rozpočtech, nikoliv o peníze již proplacené za dokončené rekonstrukce.
Rozsah německého investičního dluhu nejlépe ukázalo první dotační kolo. Obce předložily více než 3 600 projektů v souhrnném objemu přibližně 7,5 miliardy eur. K dispozici však bylo pouze 333 milionů eur. Požadavky tak převýšily možnosti programu více než dvaadvacetkrát a rozpočtový výbor v dubnu vybral k podpoře 314 projektů.
Podobná situace nastala u veřejných bazénů. Z 942 způsobilých projektových návrhů bylo v září vybráno 195 zařízení. Ani samostatná podpora ve výši 250 milionů eur tedy nedokázala uspokojit většinu zájemců.
Uvedená čísla nejsou přesným vyčíslením celkového investičního dluhu německého sportu. Jednoznačně však dokládají značný rozdíl mezi potřebami místních samospráv a dostupnými penězi.
Německý olympijský sportovní svaz DOSB další investice přivítal. Současně však dlouhodobě upozorňuje, že jednorázové rozpočtové částky nemohou nahradit systematickou obnovu sportovní infrastruktury.
Právě zde se ukazuje zásadní rozdíl mezi politickým oznámením miliardového programu a jeho skutečným výsledkem. Rozhodující nebude objem vyhlášených dotací, ale počet dokončených rekonstrukcí, jejich ekonomická přiměřenost a následné využití sportovními kluby.
Stát zaplatí jen část. Odpovědnost zůstává na obcích
Německý model není založen na stoprocentním financování staveb ze státního rozpočtu. Spolková vláda zpravidla poskytuje nejvýše 45 procent uznatelných nákladů. U obcí ve zvlášť obtížné rozpočtové situaci může podpora dosáhnout až 75 procent. Maximální dotace na jeden projekt činí osm milionů eur.
Žadatelem musí být obec, která může předložit také projekt sportoviště ve vlastnictví místního klubu. Sportovní organizace tedy nejsou z podpory vyloučeny, ale musejí spolupracovat se samosprávou.
Zásadní je také zaměření investic. Přednost mají rekonstrukce, energetické úspory a modernizace stávajících zařízení. Nová výstavba místo nevyhovujícího objektu je podporována pouze ve výjimečných případech. Cílem není vytvářet další provozně nákladná sportoviště, ale prodloužit životnost těch, která již slouží veřejnosti.
Druhé dotační kolo s alokací 333 milionů eur bylo otevřeno 26. října a žádosti lze podávat do 1. února 2027. O výběru projektů se má rozhodovat na jaře. Nově schválených 333 milionů pro rok 2027 představuje další, třetí finanční etapu programu.
Ani tento systém však není bez rizik. Spolufinancování může být překážkou pro zadlužené obce a náročná příprava projektů může zvýhodňovat samosprávy se silnějším administrativním zázemím. Samotná rekonstrukce navíc neřeší, kdo bude sportoviště dlouhodobě provozovat a hradit jeho údržbu.
Německá zkušenost tak připomíná, že investiční politika musí počítat nejen s cenou stavebních prací, ale také s provozními náklady a skutečnými potřebami sportovních organizací.
Český sport potřebuje víceletý plán, ne nejistotu dalších výzev
Pro Českou republiku představuje německé rozhodnutí důležité srovnání. Financování sportovní infrastruktury je u nás rozděleno mezi Národní sportovní agenturu, kraje, obce a samotné vlastníky sportovišť. Investiční možnosti klubů proto závisejí nejen na dostupnosti veřejných prostředků, ale také na podobě jednotlivých dotačních programů.
Český stát přitom investiční podporu sportu postupně navyšuje. Ministr pro sport Boris Šťastný při projednávání návrhu státního rozpočtu na rok 2027 uvedl, že investiční výdaje Národní sportovní agentury mají vzrůst z letošních 1,6 na 1,8 miliardy korun. Jde zatím o návrh, nikoliv schválený rozpočet.
Samotné navýšení prostředků však nezaručuje jejich dlouhodobou dostupnost. Příkladem je investiční program Kabina, zaměřený na místní sportoviště a klubové zázemí. Národní sportovní agentura v květnu oznámila, že jeho původní víceletá alokace 400 milionů korun byla vyčerpána již v roce 2025. Program byl ukončen a další výzva v roce 2026 vyhlášena nebyla. Agentura současně uvedla, že předpokládá návrat podpory v roce 2027.
Neznamená to, že by se v České republice zastavilo financování sportovních investic. Ukazuje to však problém předvídatelnosti podpory, zejména pro menší sportovní kluby, které nemají dostatek vlastních prostředků ani kapacit na opakovanou přípravu dotačních žádostí.
Přímé srovnávání německých a českých rozpočtových částek by bylo zavádějící. Německo má větší ekonomiku, početnější populaci a odlišně rozdělené pravomoci mezi spolkovou vládu, země a obce. Český investiční rozpočet NSA navíc zahrnuje širší spektrum projektů než samotný německý program obnovy komunálních sportovišť.
Podstatou srovnání proto není, kolik miliard obě země rozdělují, ale zda mají obce a sportovní kluby dostatečnou jistotu pro dlouhodobou přípravu investic.
Český sport potřebuje víceletý investiční rámec s jasně stanovenými prioritami, předvídatelnými dotačními podmínkami a průběžným vyhodnocováním stavu sportovišť. Bez systematického přehledu jejich technického stavu a provozních potřeb nelze odpovědně rozhodovat, které rekonstrukce mají přednost.
Zvláštní pozornost si zaslouží menší obce a místní kluby. Právě tam může nedostatek financí znamenat omezení sportovní činnosti dětí, zánik tréninkových prostor nebo dlouhodobé odkládání nevyhnutelných oprav.
Německo ukazuje, že investiční dluh nelze odstranit jedním rozpočtovým rozhodnutím. Snaží se však vytvořit pokračující finanční rámec, který umožní postupnou obnovu sportovišť.
Pro český sport z toho vyplývá zásadní poučení. Stát by neměl úspěšnost investiční politiky měřit pouze částkou uvedenou v rozpočtu, ale především počtem dokončených a dlouhodobě funkčních sportovišť.
Dokud budou sportovní organizace plánovat rozsáhlé rekonstrukce bez dostatečné jistoty budoucího financování, bude se investiční dluh napravovat jen obtížně. A jeho důsledky ponesou především místní kluby a děti, pro které jsou dostupná sportoviště základní podmínkou pravidelného sportování.
Zdroje:
- Bundestag – Navýšení prostředků na sportoviště, 13. listopadu 2026
- DOSB – Třetí etapa investičního programu, 13. listopadu 2026
- DOSB – Výsledky prvního dotačního kola, 22. dubna 2026
- Bundestag – Výběr projektů rekonstrukcí bazénů, 27. října 2026
- DOSB – Podmínky druhého dotačního kola, 26. října 2026
- Poslanecká sněmovna ČR – Projednávání státního rozpočtu na rok 2027, 21. října 2026
- NSA – Vyjádření k programu Kabina, 22. května 2026
(buk; foto: AI)
Článek Německo přidává 333 milionů eur. Česko řeší nejistotu dotací se nejdříve objevil na Sportovní magazín.










