Český sport má ministra i agenturu. Kdo skutečně rozhoduje?

SPORT

Ministr koordinuje sport, NSA rozděluje dotace a MŠMT řídí školství. Nová strategie přiznává překryvy kompetencí a nejasnou odpovědnost. Článek Český sport má ministra i agenturu. Kdo skutečně rozhoduje? se nejdříve objevil na Sportovní magazín.

Český sport má ministra i agenturu. Kdo skutečně rozhoduje?
26.říjen 2026 - 06:30

Český sport má od prosince 2025 ministra pro sport, prevenci a zdraví, samostatnou Národní sportovní agenturu a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které nadále odpovídá za školní vzdělávání včetně tělesné výchovy. Do systému vstupují také další ministerstva, resortní sportovní centra, sportovní svazy, kraje a obce. Stát tak vytvořil rozsáhlou strukturu institucí, které se různými způsoby podílejí na podpoře sportu a pohybové aktivity obyvatel. Zásadní otázkou však zůstává, kdo má skutečnou pravomoc rozhodovat a kdo odpovídá za výsledky.

Samotná existence několika institucí nemusí být problémem. Sport zasahuje do vzdělávání, zdravotnictví, prevence, sociální politiky, obrany i regionálního rozvoje. Pokud však mají jednotlivé instituce společně uskutečňovat státní sportovní politiku, musí být jejich kompetence jednoznačně vymezené, rozhodovací postupy transparentní a odpovědnost za plnění úkolů kontrolovatelná.

Právě v tomto směru přináší Strategie SPORT A POHYB 2030+ mimořádně důležité konstatování. Dokument upozorňuje, že kompetence hlavních aktérů nejsou jednoznačně vymezené, některé oblasti se překrývají a jiné nejsou systematicky zabezpečeny. Za důsledky označuje duplicity činností, neefektivní využívání veřejných prostředků a nejasnou odpovědnost.

Nejde tedy pouze o otázku výše sportovního rozpočtu nebo podoby dotačních výzev. Český sport musí vyřešit samotný způsob řízení. Pokud stát nedokáže přesně určit, kdo stanovuje priority, kdo je převádí do dotačních pravidel a kdo kontroluje jejich naplňování, může se odpovědnost za výsledky rozptýlit mezi několik institucí.

Ministr koordinuje, zákonné pravomoci zůstávají agentuře

Základním právním předpisem zůstává zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu. Jeho § 3a ukládá Národní sportovní agentuře připravovat návrh plánu státní politiky ve sportu, předkládat jej vládě ke schválení a koordinovat jeho uskutečňování. Agentura zároveň připravuje každoroční akční plán podpory sportu, který obsahuje konkrétní opatření a musí být vládě předložen nejpozději do 30. června předcházejícího kalendářního roku.

NSA má současně zákonné kompetence při poskytování státních dotací, vedení Rejstříku sportu a dalších činnostech spojených s podporou sportu. Vláda schvaluje základní strategické dokumenty, ale konkrétní dotační programy a jejich administraci zabezpečuje agentura v rozsahu své zákonné působnosti.

Do tohoto uspořádání vstoupila v prosinci 2025 nová funkce ministra pro sport, prevenci a zdraví. Vláda usnesením č. 1013 ze dne 15. prosince 2025 vymezila jeho koordinační postavení. Ministr Boris Šťastný má zajišťovat strategickou koordinaci sportovní politiky, spolupráci mezi resorty, sledování jejího naplňování a přípravu systémových změn.

Strategie SPORT A POHYB 2030+ ministrovi přisuzuje významnou odpovědnost za tvorbu, koordinaci a vyhodnocování státní sportovní politiky. Současně však zákon nadále ukládá přípravu plánu státní politiky a akčních plánů Národní sportovní agentuře.

Tyto role se mohou doplňovat. Ministr může zabezpečovat politickou koordinaci a agentura odbornou přípravu i realizaci dotačních programů. Problém však může vzniknout ve chvíli, kdy se jejich priority nebo postupy rozejdou.

Pokud například ministr prosazuje větší podporu sportu pro všechny, ale konkrétní dotační výzva nadále zvýhodňuje tradiční soutěžní struktury, kdo má pravomoc rozhodnout o změně? Pokud vláda schválí určité strategické opatření, ale NSA jej do dotačních podmínek nepromítne, kdo ponese odpovědnost za nesplnění?

Právě zde se ukazuje rozdíl mezi politickou odpovědností a zákonnou pravomocí. Vládní usnesení může ministrovi svěřit významnou koordinační úlohu, samo o sobě však nemůže nahradit zákonem stanovenou působnost samostatného správního úřadu.

Současná vláda proto počítá s přípravou nového komplexního zákona o sportu a pohybu, který má vytvořit přehlednější právní rámec. Do jeho případného přijetí však musí být sportovní politika řízena podle platných předpisů a jasně nastavených postupů spolupráce.

Nejnovější novela zákona o podpoře sportu, kterou vláda schválila v září 2026 a předložila Poslanecké sněmovně jako tisk 322, tuto základní otázku neřeší. Zaměřuje se především na rozšíření působnosti Antidopingového výboru České republiky v oblasti bezpečnosti a integrity sportu. K 13. říjnu 2026 jde stále o projednávaný návrh, nikoli o účinnou právní úpravu.

Vzniká tak důležitá otázka, zda má ministr k prosazování strategických priorit dostatečné nástroje a zda je současné rozdělení odpovědnosti mezi ministrem a NSA dlouhodobě udržitelné.

Školství a resortní sportovní centra ukazují hranice koordinace

Ještě složitější je vztah státní sportovní politiky k Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Právě tento resort odpovídá za vzdělávací systém, školní tělesnou výchovu a významnou část podmínek, které ovlivňují každodenní pohyb dětí a mladých lidí.

Zákon o podpoře sportu zachovává MŠMT samostatnou působnost v oblasti školního a vysokoškolského sportu. Ministerstvo tak vedle NSA a ministra pro sport představuje další důležitý článek státní sportovní politiky.

Stát prostřednictvím nové strategie deklaruje, že chce zvýšit pohybovou gramotnost dětí, omezit jejich odchod od sportu, zlepšit fyzickou zdatnost a podporovat pravidelný pohyb. Významná část těchto cílů přitom závisí na školách, které nejsou řízeny Národní sportovní agenturou ani ministrem pro sport.

Pokud má být například zavedena kvalitnější pohybová příprava nejmladších dětí, nestačí změnit dotační pravidla sportovních klubů. Je nutné řešit také školní tělesnou výchovu, kvalifikaci pedagogů, dostupnost školních sportovišť a propojení škol s místními sportovními organizacemi.

Akční plán podpory sportu 2027 počítá se studií zapojení adolescentů do sportu v prostředí středních škol a s přípravou metodiky Aktivní škola pro střední školy. Taková opatření však nelze uskutečnit pouze rozhodnutím NSA. Vyžadují spolupráci se školským resortem, školami, jejich zřizovateli a dalšími institucemi.

Podobná situace existuje také u školní a vysokoškolské sportovní infrastruktury. Nová strategie předpokládá její rozvoj ve spolupráci s MŠMT. Pokud však investiční programy připravuje NSA a školní zařízení spadají do jiného systému odpovědnosti, musí být jasné, kdo určuje priority a jak se budou jednotlivé veřejné zdroje doplňovat.

Zvlášť názorným příkladem rozdělené odpovědnosti jsou resortní sportovní centra. Zákon o podpoře sportu ukládá Národní sportovní agentuře koordinovat jejich činnost a připravovat pravidla financování a vzájemné spolupráce, která schvaluje vláda. Samotná centra však zřizují, přímo řídí a financují příslušná ministerstva.

NSA tak odpovídá za koordinaci systému, aniž by měla vůči jednotlivým centrům stejné řídicí pravomoci jako jejich zřizovatelé. Rozhodování o personálním, provozním a investičním zabezpečení zůstává v kompetenci příslušných resortů.

Skutečný stav odhaluje pozoruhodný rozdíl mezi dvěma vládními dokumenty. Akční plán podpory sportu 2026 uvádí, že agentura v roce 2025 úspěšně naplnila požadavky vyplývající z pravidel činnosti a spolupráce resortních center. Akční plán 2027 však výslovně připouští, že se NSA dosud nedaří dostatečně koordinovat samotná centra ani propojit jejich financování s dotační podporou sportovní reprezentace prostřednictvím svazů.

Tento rozdíl nemusí znamenat, že si oba dokumenty přímo odporují. Formální splnění stanovených koordinačních povinností totiž ještě nemusí znamenat, že koordinace skutečně funguje účinně. Právě tento rozdíl by však měl být veřejně vysvětlen.

Akční plán 2027 současně konstatuje, že chybí ucelená každoroční analytická zpráva o veřejných prostředcích vynaložených na reprezentaci, včetně investic, počtu podporovaných sportovců, trenérů a členů realizačních týmů ve vztahu k dosaženým výsledkům.

Na problémy v řízení a hospodaření resortních sportovních center upozornil také Nejvyšší kontrolní úřad. Při kontrole DUKLY a OLYMPU za období 2019 až 2023 zjistil nedostatky v investičním plánování, neuskutečněné projekty, neúčelné výdaje a opožděnou aktualizaci pravidel. Tato zjištění sama o sobě neprokazují současné selhávání všech center, dokládají však problémy, na které musí nové řízení reagovat.

Vzniká proto zásadní otázka, jak má NSA odpovídat za koordinaci financování reprezentace, když jednotlivá centra podléhají jiným ministerstvům, hospodaří v jejich rozpočtových kapitolách a rozhodnutí o zabezpečení sportovců přijímají jejich zřizovatelé.

Pokud má být koordinace účinná, musí být přesně stanoveno, jaké informace centra poskytují, jak se společně plánují investice a odborné služby, kdo řeší překryvy mezi sportovními disciplínami a kdo odpovídá za účelné využití veřejných prostředků.

Nestačí, aby NSA pouze shromažďovala podklady a připravovala pravidla. Stát musí být schopen doložit, že koordinace skutečně vede k hospodárnějšímu financování reprezentace a lepším podmínkám pro sportovce.

Akční plán 2027 ukáže, zda stát dokáže řídit vlastní priority

Akční plán podpory sportu 2027 rozlišuje úkoly, které spadají přímo do kompetence ministra nebo NSA, a opatření vyžadující spolupráci s dalšími institucemi. Tento přístup odpovídá skutečnosti, že sportovní politika zasahuje do několika resortů.

Zároveň však ukazuje omezení současného systému. U některých úkolů může NSA sama připravit dotační podmínky, provést analýzu nebo vytvořit informační systém. U jiných může především iniciovat spolupráci, navrhovat opatření a koordinovat činnost subjektů, které mají vlastní pravomoci.

Právě zde bude rozhodující skutečná role ministra pro sport, prevenci a zdraví. Pokud má být odpovědný za koordinaci státní sportovní politiky, musí mít možnost průběžně vyhodnocovat plnění úkolů, upozorňovat vládu na překážky a navrhovat řešení v případech, kdy se jednotlivé instituce nedohodnou.

Významnou úlohu má také Rada vlády pro sport, prevenci a zdraví, zřízená v únoru 2026. Ta představuje platformu pro meziresortní spolupráci a propojení sportu s prevencí a veřejným zdravím. Sama však nenahrazuje zákonné pravomoci ministerstev ani Národní sportovní agentury.

Právě proto je důležité, aby nové strategické dokumenty nezůstaly pouze souborem společných prohlášení. Každé opatření musí mít jasného gestora, termín, finanční zabezpečení a měřitelný výsledek.

Pokud stát například stanoví, že chce zvýšit dostupnost sportu v regionech, musí být jasné, kdo odpovídá za investiční programy, kdo zajišťuje spolupráci s obcemi a kraji a kdo vyhodnocuje skutečný přínos podpory.

Pokud chce rozšířit vzdělávání trenérů, musí být zřejmé, jak se rozdělí úkoly mezi NSA, MŠMT, univerzity a sportovní svazy.

A pokud chce prostřednictvím sportu zlepšovat zdraví obyvatel, musí existovat skutečná koordinace se zdravotnictvím a preventivními programy.

Stejně důležité je propojit financování sportovní reprezentace. Stát musí vědět, kolik prostředků směřuje přes sportovní svazy, resortní sportovní centra a další instituce, jaké služby jsou za ně poskytovány a zda nedochází ke zbytečným překryvům.

Bez takového rozdělení odpovědnosti může vzniknout situace, kdy každá instituce vykáže splnění vlastního úkolu, ale stát nebude schopen doložit, zda se podařilo naplnit společný strategický cíl.

Nová Strategie SPORT A POHYB 2030+ sama požaduje revizi kompetencí hlavních aktérů, odstranění duplicit a zavedení pravidelné meziinstitucionální koordinace. Tento požadavek by proto měl být jedním ze základních měřítek hodnocení současného modelu řízení.

Český sport nepotřebuje pouze ministra, agenturu a další strategické dokumenty. Potřebuje systém, ve kterém je jasné, kdo rozhoduje, kdo platí a kdo odpovídá za výsledky.

Nová funkce ministra pro sport, prevenci a zdraví může přispět k lepší koordinaci dosud rozdělených kompetencí. Sama její existence však nezaručuje, že se změní rozhodování o veřejných prostředcích nebo že jednotlivé instituce začnou postupovat podle společných priorit.

Rozhodující bude, zda vláda dokáže sladit zákonné pravomoci NSA, odpovědnost MŠMT, řízení resortních sportovních center a koordinační roli ministra tak, aby se strategické cíle skutečně promítaly do dotačních programů, vzdělávání, infrastruktury a podpory pohybové aktivity obyvatel.

Pokud se to nepodaří, může český sport získat další úroveň řízení, aniž by se odstranily dosavadní překryvy a nejasnosti. A právě to by bylo v rozporu se základním cílem nové strategie, která slibuje účelnější, transparentnější a lépe koordinovanou podporu sportu.

Přečtěte si také:

Vláda změnila priority sportu. Změní NSA také dotační pravidla?

Prioritizace sportů. Kdo skutečně rozhoduje o miliardách?

Sport v mapách. Ukáže stát, kam skutečně tečou miliardy?

Národní registr sportu. Nová evidence, nebo další byrokracie?

Sportovní infrastruktura. Stát chce stavět, ale podle jakého plánu?

Sportovní centra stojí miliardy. Kdo kontroluje jejich výsledky?

Národní sportovní centra. Miliardy bez měřitelného přínosu?

 

Dokumenty a zdroje:

(sklen; foto: AI)

Článek Český sport má ministra i agenturu. Kdo skutečně rozhoduje? se nejdříve objevil na Sportovní magazín.



Anketa

Obáváte se, že Rusko v nejbližších měsících podnikne agresivní akci proti některé ze zemí NATO?

Ano 29%
transparent.gif transparent.gif
Ne 43%
transparent.gif transparent.gif
Nevím 28%
transparent.gif transparent.gif