Mezinárodní hokejová federace IIHF nejprve prohrála zásadní arbitráž o návrat ruských reprezentací a následně obvinila rozhodce z podcenění důsledků jejich rozhodnutí. Odpověď sportovní arbitráže CAS z 5. listopadu 2026 však obrátila pozornost přímo k vedení světového hokeje. Federace podle rozhodčího senátu znala předmět sporu i možné následky své porážky, přesto nepředložila dostatečné důkazy a nepožadovala některá opatření, o jejichž potřebě nyní veřejně hovoří. To už nevypadá jako nečekaný právní neúspěch. Stále výrazněji se nabízí podezření, že IIHF celý spor nedostatečně připravila a podcenila jeho možné následky.
Zarážející je především skutečnost, že vedení IIHF nebylo na slabiny svého rozhodování upozorněno až arbitráží. Varování dostalo již před několika měsíci od vlastního disciplinárního orgánu. Přesto následovala další porážka, tentokrát s okamžitými důsledky pro pět světových šampionátů. Národní federace nyní hrozí bojkotem, pořadatelé řeší bezpečnostní a vízové překážky, významní sponzoři zvažují omezení podpory a do celé záležitosti vstupují vlády jednotlivých zemí. Také Česká republika se musí zabývat problémem, který vznikl při rozhodování a právní obhajobě mezinárodní sportovní federace.
IIHF dostala varování už v květnu. Přesto znovu prohrála
Rada IIHF rozhodla 21. ledna 2026 o pokračujícím vyloučení ruských reprezentačních a klubových týmů v sezoně 2026/2027. Argumentovala bezpečnostními riziky a potřebou chránit účastníky soutěží. Ruská hokejová federace se odvolala a již 25. května její odvolání uspělo před disciplinárním orgánem samotné IIHF. Ten rozhodnutí Rady zrušil a vrátil věc k novému posouzení. Upozornil přitom na nedostatečné podklady pro tak závažné omezení účasti.
To byl okamžik, kdy mělo vedení IIHF začít mimořádně důkladně připravovat další právní postup. Nešlo o bezvýznamnou procesní komplikaci, ale o jasné varování, že dosavadní rozhodnutí nemusí před nezávislou arbitráží obstát. Rada však v červnu pokračování vyloučení potvrdila a v červenci zveřejnila rozhodnutí pro jednotlivé šampionáty. Spor nakonec dospěl k CAS, kde se 23. a 26. října uskutečnila ústní jednání. Dne 30. října rozhodčí senát jednomyslně vyhověl Rusku a nařídil umožnit účast jeho týmů na pěti mistrovstvích světa.
IIHF následně vyjádřila hluboký nesouhlas a 4. listopadu veřejně upozornila na rozsáhlé bezpečnostní, logistické, vízové a sportovní komplikace. Dokonce prohlásila, že důsledky rozsudku byly arbitráží významně podceněny. O den později však CAS zveřejnil odpověď, která pro vedení federace představuje mimořádně nepříjemné svědectví o průběhu řízení.
Arbitráž výslovně připomněla, že obě strany uzavřely dohodu vymezující rozsah a harmonogram řízení a předem znaly možné důsledky jeho výsledku. Zároveň konstatovala, že IIHF nepředložila dostatečné důkazy pro splnění právních podmínek vyloučení Ruska. Organizační důsledky návratu a případný neutrální režim nebyly podle CAS dostatečně doloženy ani řádně požadovány. Rozhodci přitom nemohou ukládat opatření, která účastníci řízení nenavrhli.
Jestliže IIHF věděla, co může prohrát, a přesto nedokázala přesvědčivě obhájit vlastní rozhodnutí, proč dnes přenáší veřejnou kritiku na arbitráž? Kdo schválil právní strategii a kdo odpovídal za přípravu důkazů? Právě tyto otázky by nyní měly zaznívat mnohem hlasitěji než opakované projevy zklamání z rozsudku. Federace může s rozhodnutím nesouhlasit, ale tím nevysvětlí vlastní procesní postup.
Je samozřejmě nutné rozlišovat mezi závěrem CAS a odpovědností konkrétních funkcionářů. Úplné písemné odůvodnění rozsudku dosud nebylo zveřejněno a nebylo prokázáno osobní pochybení určitého člena vedení. Už nyní však existuje dostatečný podklad pro zásadní kritiku způsobu, jakým IIHF svou právní pozici hájila. Vedení federace musí především vysvětlit, proč ani po květnovém varování nedokázalo předložit důkazy, které by podle arbitráže obstály.
Curling uspěl. Proč hokej nedokázal obhájit podobná rizika?
Ještě nepříjemnější je pro IIHF srovnání s curlingem. Dne 13. října 2026 totiž CAS zamítl dvě odvolání ruských sportovců a Ruské curlingové federace proti rozhodnutím World Curling. Vyloučení dospělých ruských týmů ze světových soutěží do konce roku 2026 tak zůstalo zachováno. Přitom curlingová federace předložila argumenty velmi podobné těm, které nyní zdůrazňuje vedení světového hokeje.
World Curling poukazovala na neochotu některých reprezentací nastupovat proti Rusku, riziko odmítnutí pořadatelství ze strany hostitelských zemí a možné problémy s udělováním vstupních víz. Současně měla výslovnou oporu ve svých soutěžních pravidlech. Článek C1(b) umožňuje vedení federace vyloučit tým nebo členskou asociaci, pokud by jejich přítomnost mohla poškodit soutěž, ohrozit bezpečnost účastníků nebo její řádný průběh.
CAS v případě curlingu přijal závěr, že opatření federace vycházejí z problémů ohrožujících fungování soutěží a nemají disciplinární charakter. Ruská odvolání proto zamítl. V hokeji naopak rozhodl, že IIHF bezpečnostní důvody potřebným způsobem neprokázala. V obou případech tedy arbitráž posuzovala omezení účasti Ruska, v obou se řešila bezpečnost a integrita soutěží, výsledky však byly opačné.
Rozdílné právní předpisy a samostatné rozhodčí senáty pochopitelně neumožňují tvrdit, že by stejné argumenty musely vést ke stejnému výsledku. Curlingový rozsudek není automaticky použitelným precedentem pro hokej. Přesto představuje nepříjemný důkaz, že CAS není institucí, která by obecně odmítala bezpečnostní a organizační omezení účasti ruských týmů. Záleží na právním základu konkrétního rozhodnutí, předložených důkazech a způsobu vedení řízení.
Právě zde vzniká pro IIHF obtížně vysvětlitelná situace. Jestliže jiná mezinárodní federace dokázala před arbitráží obhájit omezení účasti Ruska s odkazem na možné bojkoty, pořadatelské komplikace a vízové překážky, proč světový hokej nedokázal přesvědčivě prokázat své důvody? A proč se právě nyní dovolává alternativních organizačních řešení, která podle CAS v řízení dostatečně neuplatnil?
Srovnání je o to zajímavější, že česká strana podle vyjádření generálního sekretáře Českého hokeje Jana Černého při arbitráži upozorňovala na konkrétní právní a vízové překážky účasti ruské reprezentace na lednovém mistrovství světa v Ostravě. Černý hovořil o stanoviscích českých státních orgánů i platných omezeních pro vstup ruských sportovců. Nelze proto zjednodušeně tvrdit, že před CAS nezazněly žádné konkrétní argumenty. Podstatné však je, že arbitráž posuzovala právní obhajobu IIHF jako účastníka řízení a dospěla k závěru, že její důkazní základ nestačil.
To je rozdíl, který nelze zakrýt politickými prohlášeními ani rozhořčením nad verdiktem. Světová federace měla hájit vlastní rozhodnutí v právním řízení. Pokud v něm neuspěla kvůli nedostatečným důkazům, nemůže se odpovědnosti zbavit poukazováním na následné komplikace. Jejich existence může být zcela reálná, ale právě proto je měla federace včas a přesvědčivě právně zpracovat.
Právní prohru IIHF teď musí řešit i česká vláda
Důsledky neúspěchu IIHF se dnes přenášejí daleko za hranice mezinárodní hokejové organizace. Finsko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Lotyšsko, Rakousko a Česká republika veřejně odmítly hrát proti Rusku. Kanada oznámila využití imigračních pravomocí k zabránění účasti sportovců reprezentujících Rusko a Bělorusko pod národními symboly, přičemž nadále připouští individuální neutrální starty. Významní partneři hokeje, včetně Škoda Auto, přehodnocují svůj postoj ke sponzoringu světových šampionátů.
Federace tak nyní čelí hrozbě sportovních bojkotů, ekonomických ztrát a organizačních problémů. Problémem ovšem je, že rozhodnutí, jehož právní obhajobu nezvládla, nyní zasahuje také organizace a státy, které nebyly hlavními účastníky arbitráže. Jejich představitelé musí hledat řešení za situace, kdy se termíny šampionátů rychle blíží a soutěžní systémy i přípravy pořadatelů již byly nastaveny.
Pro Českou republiku je nejcitlivějším případem mistrovství světa hokejistek do 18 let, které se má uskutečnit od 8. do 16. ledna 2027 v Ostravě. Český hokej musí reagovat na požadavky ruské strany související s návratem její reprezentace, přestože současně existují česká právní a bezpečnostní omezení, která její účast komplikují. Generální sekretář Jan Černý upozornil, že český svaz nemůže sám rozhodovat o vízech ani o vstupu ruských občanů na území republiky. Pokud by se podmínky změnily, bylo by nutné vyřešit také odpovědnost za bezpečnostní opatření a související náklady.
Do celé záležitosti proto vstoupila vláda. Ministr pro sport Boris Šťastný 5. listopadu oznámil, že očekává do dvou týdnů společné jednání s ministrem zahraničí Petrem Macinkou, ministrem vnitra Lubomírem Metnarem a zástupci Českého hokeje. Tématem mají být důsledky rozsudku a možnosti dalšího postupu. Ministr současně zaslal CAS oficiální protest proti návratu ruských reprezentací.
Jenže právě zde je namístě položit další nepříjemnou otázku. Proč musí česká vláda řešit následky právní porážky mezinárodní sportovní federace, která měla několik měsíců na přípravu své obhajoby? Česká republika samozřejmě rozhoduje o vlastních vízových a bezpečnostních opatřeních a tato odpovědnost jí náleží bez ohledu na CAS. Současný spor ji však vystavil mimořádnému tlaku a časové tísni, jejichž rozsah mohl být při odlišném výsledku arbitráže výrazně menší.
Není možné s jistotou tvrdit, že profesionálněji připravená obhajoba IIHF by vedla k potvrzení vyloučení Ruska. Právě srovnání s curlingem ale ukazuje, že takový výsledek nebyl předem vyloučen. A pokud existovala právně přijatelná alternativní řešení, měla se jimi federace včas zabývat. Nyní už zbývá především zvládat následky rozsudku a hledat postup, který nebude znamenat jeho nerespektování.
Ještě závažnější je společenský rozměr celého konfliktu. Téma návratu ruských hokejistů znovu rozděluje veřejnost, sportovní prostředí a politické představitele. Samotná válka na Ukrajině je pochopitelně hlavním zdrojem mimořádně silných postojů a nebylo by správné přičítat tyto emoce rozhodování IIHF. Právní porážka federace však nepochybně vytvořila nové ohnisko sporů, které nyní zasahují i státy a organizátory turnajů. Namísto předvídatelného sportovního kalendáře přicházejí diskuse o bojkotech, vízech, kontumacích a možných sankcích.
Vedení IIHF by proto mělo přestat vystupovat pouze jako instituce poškozená rozhodnutím arbitráže. Musí především vysvětlit vlastní postup. Kdo rozhodoval o důkazní strategii? Jak byly zohledněny závěry disciplinárního orgánu z května? Proč nebyly dostatečně uplatněny alternativní návrhy? A jakou odpovědnost nese Rada IIHF za to, že národní asociace a pořadatelé byli vystaveni právě takovým komplikacím?
Tato kritika nijak nezpochybňuje právo národních federací nesouhlasit s návratem Ruska ani skutečnost, že bezpečnostní rizika mohou být vážná. Naopak. Pokud IIHF považovala pokračování vyloučení ruských reprezentací za zásadní pro bezpečnost mezinárodního hokeje, měla udělat maximum, aby tento postoj právně obhájila. Její vlastní disciplinární orgán ji předem upozornil na problémy. CAS následně konstatoval, že důkazy stále nestačily.
Stanovisko CAS z 5. listopadu tak otevřelo mnohem závažnější otázku než samotný návrat Ruska. Ukázalo, že za současnou krizí může stát také podcenění arbitráže a nedostatečná právní příprava vedení IIHF. Federace, která měla chránit zájmy světového hokeje, nyní musí vysvětlovat, proč nebyla schopna obhájit vlastní rozhodnutí.
Jestliže se potvrdí, že právě chyby v právní strategii významně přispěly k výsledku sporu, nemůže odpovědnost zůstat pouze u právníků federace. Musí ji nést také její vedení, které strategii schvalovalo a za rozhodování odpovídalo. Není přijatelné, aby se světová federace spokojila s veřejnou kritikou rozhodců, zatímco následky jejího neúspěchu řeší národní svazy, pořadatelé a vlády. Včetně České republiky.
Zdroje:
- CAS – oficiální stanovisko k arbitráži RIHF proti IIHF, 5. listopadu 2026
- CAS – rozhodnutí o hokeji a curlingu, 30. října 2026
- IIHF – stanovisko k rozhodnutí disciplinárního orgánu, 29. května 2026
- IIHF – rozhodnutí o ruské účasti po přezkumu jednotlivých turnajů, 30. července 2026
- IIHF – stanovisko po jednání Rady, 4. listopadu 2026
- World Curling – pravidla soutěží 2026, článek C1(b), strana 32
- World Curling – rozhodnutí o pokračování vyloučení Ruska
- Český hokej – prohlášení generálního sekretáře Jana Černého
- ČTK – Šťastný očekává jednání s Macinkou a Metnarem, 6. listopadu 2026
- Kanadská vláda – stanovisko k účasti ruských a běloruských sportovců
- Associated Press – odpor federací a tlak sponzorů na IIHF
(sklen; foto: AI)
Článek IIHF podcenila arbitráž. Za její chyby nyní platí i Česko se nejdříve objevil na Sportovní magazín.










