Český sport má novou Strategii SPORT A POHYB 2030+ a Akční plán podpory sportu 2027. Oba dokumenty počítají s rozsáhlými investicemi do sportovní infrastruktury, od obnovy regionálních sportovišť přes školní areály až po národní sportovní centra a zařízení pro významné mezinárodní soutěže. Současně však odhalují zásadní problém. Stát sice dlouhodobě rozděluje veřejné prostředky na sportovní stavby, ale u strategicky významných zařízení dosud postrádal ucelený dlouhodobý investiční plán.
Tento nedostatek výslovně pojmenovává Akční plán podpory sportu 2027. V opatření 10.1 Generel národní sportovní infrastruktury konstatuje, že investice do strategických sportovních zařízení jsou řešeny jednotlivě, bez dlouhodobého plánu a předvídatelného financování. Nově má vzniknout systém, který určí, která zařízení mají skutečně národní význam, jaké investice stát potřebuje a podle jakých pravidel je bude podporovat.
Kritiku dosavadního stavu přitom vyslovilo také současné vedení Národní sportovní agentury. Její předseda Karel Kovář v březnu 2026 při představení připravovaných změn uvedl: „Nová strategie odstraní netransparentní, roztříštěnou, a především neefektivní podporu výstavby sportovní infrastruktury, a naopak nastaví jasná pravidla.“
Jde o mimořádně důležité vyjádření samotného poskytovatele dotací. Pokud agentura považuje dosavadní investiční podporu za roztříštěnou a neefektivní, měla by současně vysvětlit, jaké konkrétní nedostatky zjistila, jak se promítly do rozhodování o dotacích a jakým způsobem jim chce nový systém zabránit.
Samotná existence investičních výzev totiž ještě neznamená, že veřejné peníze směřují tam, kde jsou sportoviště nejvíce potřebná. Rozhodující je, zda stát dokáže porovnávat skutečné potřeby jednotlivých sportů a regionů, technický stav zařízení, jejich využitelnost a dlouhodobé provozní náklady.
Nová strategie rozděluje investice do tří oblastí
Strategie SPORT A POHYB 2030+ upozorňuje na rozdílnou kvalitu, stáří a dostupnost sportovní infrastruktury. Vedle zastarávajících zařízení pro reprezentaci a mezinárodní soutěže zmiňuje nedostatečně stabilní podporu klubových a komunálních sportovišť. Poukazuje také na nerovnoměrné rozmístění malých hřišť, workoutových ploch a školních areálů, které mají zásadní význam pro každodenní pohyb obyvatel.
Nový strategický rámec proto předpokládá tři základní směry investiční podpory.
Prvním je obnova a výstavba regionální sportovní infrastruktury, zejména zařízení využitelných pro trénink a základní soutěže. Strategie pro program Regiony předpokládá dotace od 500 tisíc do 50 milionů korun.
Druhým směrem je vytvoření Generelu národních sportovních zařízení. Ten má zahrnovat infrastrukturu splňující technické požadavky mezinárodních federací a sloužící významným soutěžím, reprezentaci a vrcholovému sportu. Strategie předpokládá dotace od 10 do 300 milionů korun.
Třetí oblast představuje rozvoj školních a vysokoškolských sportovních areálů ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Tato zařízení mají význam nejen pro tělesnou výchovu, ale také pro sportovní kluby a veřejnost, pokud je možné využívat je mimo vyučování.
Je přitom důležité rozlišovat strategické záměry od již platných dotačních pravidel. Dosavadní program Regionální sportovní infrastruktura například uvádí dolní hranici dotace jeden milion korun a horní hranici 50 milionů korun. U nadregionální infrastruktury jsou zveřejněny jiné limity i míra podpory. Nově navrhované parametry proto nelze automaticky považovat za podmínky již vyhlášených výzev.
Nové rozdělení investic může přinést přehlednější systém. Musí však zabránit překrývání programů a zajistit, aby velké projekty neodčerpávaly prostředky potřebné pro každodenní sportování obyvatel.
Strategie navíc připouští individuální financování některých jedinečných projektů nad rámec běžné podpory sportu ze státního rozpočtu. Právě zde budou nezbytná jasná pravidla. Pokud mají být mimořádné stavby financovány individuálně, musí být zřejmé, proč nelze použít standardní dotační program a jak bude posuzována jejich účelnost.
Nejde přitom o malé částky. Strategie předpokládá v ideální variantě nejméně dvě miliardy korun ročně pro program Regiony a další nejméně dvě miliardy korun ročně pro Generel. Do roku 2030 by mělo na regionální infrastrukturu směřovat nejméně deset miliard korun. Celková státní podpora sportu by podle strategického záměru měla v roce 2030 dosáhnout alespoň 15 miliard korun.
Tyto částky jsou plánovanými cíli, nikoli již schválenými víceletými rozpočtovými závazky. Jejich uskutečnění bude záviset na státním rozpočtu, rozhodnutích vlády a připravenosti investičních programů.
Právě při takovém rozsahu plánovaných výdajů však musí stát nejprve vědět, která sportoviště skutečně potřebuje, kde chybějí a jaký veřejný přínos jejich výstavba přinese.
Generel má vzniknout v roce 2027, harmonogram vyžaduje vysvětlení
Akční plán podpory sportu 2027 ukládá ministrovi pro sport, prevenci a zdraví a Národní sportovní agentuře připravit Generel národní sportovní infrastruktury. Má zmapovat strategicky významná sportovní zařízení, stanovit kritéria jejich zařazení a vytvořit základ pro samostatný investiční program.
Mapování se má týkat areálů národního významu, zařízení pro olympijské, paralympijské a deaflympijské disciplíny i resortních sportovních center. Na přípravě mají spolupracovat Český olympijský výbor, Český paralympijský výbor, sportovní svazy, rezortní sportovní centra a kraje.
Právě zde se bude rozhodovat, co stát považuje za strategickou infrastrukturu. Dokument uvádí například mezinárodní využití, jedinečnost zařízení, jeho význam a formální status. Samotné označení sportoviště za strategické však nemůže být výsledkem pouze jednání mezi jeho provozovatelem, sportovním svazem a poskytovatelem dotace.
Pokud má být Generel skutečným národním investičním plánem, musí vycházet z objektivního posouzení potřeb. Rozhodující by měly být technický stav zařízení, kapacita, využitelnost pro reprezentaci a mezinárodní soutěže, dostupnost alternativních sportovišť, provozní náklady a dlouhodobá udržitelnost.
Zvláštní pozornost si zaslouží harmonogram. Akční plán předpokládá přípravu programu Generel národních sportovních zařízení pro období 2027 až 2040 v prvním a druhém čtvrtletí roku 2027 a vyhlášení výzev ve třetím čtvrtletí. Současně však v popisu opatření počítá s návrhem investičního programu pro rok 2028.
Nemusí jít o skutečný rozpor, pokud má být program připraven a výzvy vyhlášeny v roce 2027, zatímco financování začne v roce 2028. Taková návaznost však musí být jednoznačně vysvětlena. U investic v řádu desítek až stovek milionů korun je předvídatelnost termínů zásadní.
Další otázkou je vztah Generelu k dosavadním investičním programům. Nová strategie připouští, že některé programy vytvořené při vzniku NSA postupně dobíhají a budou ukončeny. Současně předpokládá nové programové financování pro období 2027 až 2033.
Sportovní organizace a obce proto potřebují vědět, které programy budou pokračovat, které skončí, jak se změní podmínky a podle jakých kritérií budou nové projekty vybírány.
Významná je také koordinace investic do resortních sportovních center. Jejich zařízení slouží přípravě reprezentace, ale investiční odpovědnost se může dotýkat dalších ministerstev. Generel proto musí určit, jak bude státní podpora koordinována a jak se zabrání duplicitnímu financování.
Velké sportovní zařízení totiž nelze připravit, postavit a provozovat v horizontu jednoho ročního akčního plánu. Vyžaduje několikaletou projektovou přípravu, povolování, financování i následný provoz.
Velké stavby nesmějí zastínit potřeby obcí a sportujících dětí
Nejdůležitější otázkou nové investiční politiky zůstává vztah mezi strategickými sportovními zařízeními a běžnou dostupností sportu pro obyvatele.
Strategie SPORT A POHYB 2030+ neslibuje pouze lepší podmínky pro reprezentaci a pořádání mezinárodních akcí. Chce také rozšiřovat síť volně přístupných sportovišť, podporovat rekonstrukce klubových zařízení a snižovat regionální rozdíly.
Pro dítě v malé obci může mít větší praktický význam dostupné hřiště, tělocvična nebo bazén než specializovaný areál určený pro mezinárodní soutěže. Oba typy infrastruktury mají své opodstatnění, ale sledují odlišné veřejné cíle.
Stát proto musí rozlišovat investice podle jejich skutečného účelu. U národního zařízení může být rozhodující význam pro reprezentaci, mezinárodní soutěže a konkurenceschopnost českého sportu. U regionální infrastruktury bude důležitější dostupnost, počet uživatelů, provozní náklady a schopnost zapojovat místní obyvatele.
Strategie počítá také se stanovením minimálních pravidel veřejné dostupnosti sportovišť vybudovaných za veřejné prostředky. Pravidla mají být přiměřená typu zařízení, výši dotace a místním podmínkám.
To je zásadní požadavek. Veřejná dotace na sportoviště by neměla být hodnocena pouze podle toho, zda byla stavba dokončena. Důležité je také to, komu slouží, kolik hodin je využívána a zda je dostupná dětem, klubům, školám nebo veřejnosti.
Nová strategie dále předpokládá regionální a socioekonomická kritéria při hodnocení investičních žádostí. Zohledňovat se má energetická náročnost, bezpečnost, životnost zařízení i spoluúčast obcí. U obcí nad tři tisíce obyvatel počítá také s podmínkou existence místní strategie rozvoje sportu zohledňující národní priority.
Takový požadavek může přispět k lepšímu plánování. Nesmí se však změnit v další administrativní překážku, která zkomplikuje přístup k podpoře menším nebo ekonomicky slabším obcím.
Podobně je třeba přistupovat ke spoluúčasti žadatelů. Strategie obecně předpokládá minimálně třicetiprocentní spoluúčast u investičních dotací, u územních samospráv však počítá se zohledněním jejich rozpočtových možností. Jednotná vysoká spoluúčast by totiž mohla znevýhodnit regiony, které sportovní infrastrukturu potřebují nejvíce.
Nový Generel proto nelze posuzovat izolovaně. Musí být součástí širší investiční politiky, která dokáže vyvážit potřeby reprezentace, sportovních svazů, klubů, škol, obcí i běžně sportujících obyvatel.
Skutečným měřítkem úspěchu nebude počet nových investičních programů ani objem přidělených miliard. Rozhodující bude, zda stát dokáže předem určit, která sportoviště skutečně potřebuje, proč je potřebuje a jaký veřejný přínos jejich výstavba nebo rekonstrukce přinese.
Akční plán 2027 otevírá možnost takový systém vytvořit. Současně však ukazuje, že u strategické sportovní infrastruktury stát dosud postrádal dlouhodobý investiční rámec a předvídatelné financování.
Pokud má Generel tuto situaci změnit, musí se stát skutečným plánem investičních priorit, nikoli pouze seznamem projektů, které se jednotlivým organizacím podařilo připravit a prosadit.
Jinak může český sport získat další rozsáhlý strategický dokument, zatímco rozhodování o miliardových investicích bude dál záviset především na jednotlivých žádostech a každoročních rozpočtových možnostech.
Přečtěte si také:
Vláda změnila priority sportu. Změní NSA také dotační pravidla?
Prioritizace sportů. Kdo skutečně rozhoduje o miliardách?
Sport v mapách. Ukáže stát, kam skutečně tečou miliardy?
Národní registr sportu. Nová evidence, nebo další byrokracie?
Dokumenty a zdroje:
- Národní sportovní agentura – Nová strategie dotací pro sportovní infrastrukturu, 17. března 2026
- Národní sportovní agentura – Program Regionální sportovní infrastruktura
- Národní sportovní agentura – Program Nadregionální sportovní infrastruktura
- Národní sportovní agentura – Přehled investičních dotačních výzev
- Národní sportovní agentura – Strategické dokumenty a akční plány
- Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – Koncepce podpory sportu 2016 až 2025
(sklen; foto: AI)
Článek Sportovní infrastruktura. Stát chce stavět, ale podle jakého plánu? se nejdříve objevil na Sportovní magazín.










